Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Přežít a nevzdat to znamená zvítězit

    Píšu z Edinburgh Fringe. Jsme tady zase… s Martinem Tvrdým.

    Na letošním Fringi v Edinburghu hostuje Miřenka Čechová se solo inscenací Miss Amerika. Foto Vojtěch Brtnický.

    Když jsem byla na Fringe festivalu poprvé (2013), zařekla jsem se, že sem už nikdy nepojedu. Moje reflexe zážitku nakonec nebyla zveřejněna, asi abych neodradila další umělce, hehe. Tak ho postuju alespoň tady. Nenechte se odradit.

    Miřenka Čechová s Herald Angel Award na slavnostním předání během Edinburgh Fringe 2013, již získala za inscenaci S/He is Nancy Joe. Kritici na její performanci o transsexualitě ocenili odvážně zvolené téma a jeho tanečně-dokumentární zpracování založené na reálných příbězích. Foto archiv

    Přežít a nevzdat to znamená zvítězit

    Stejně jako se autorské dílo rodí v porodních bolestech, po nichž následuje bytostná úleva a hrdost na vykonanou práci, na mnohaměsíční růst idejí, proměňování sebe sama a tvarování čehosi v sobě, které má brzy spatřit světlo světa, je zkušenost performera na Edinburském Fringe festivalu podobnou porodní iniciací do nelítostného světa trhu s uměním.

    V momentě, kdy se dozvíte, že jste “vyvoleni” prezentovat svou inscenaci na Fringi, býváte nadšeni. Máte pocit, že možnost každodenního hraní po dobu třech týdnů bude zásadně obohacující zkušeností, během níž se bude dílo vyvíjet, růst, prohlubovat, cizelovat a precizovat a vy se budete stávat lepšími, pravdivějšími, technicky dokonalejšími a citlivějšími. Pak se zponenáhlu začnou objevovat útržky vzpomínek, zkušeností a zážitků těch, kteří na festivalu již byli, dokonace i těch, kteří na něm nikdy nebyli.

    Teatr Novogo Fronta: Phantomysteria, Edinburgh 2008. Foto Murdo MacLeod

    S oblibou vyprávějí mýty a legendy, které se staly tomu a tomu a jimiž je celý festival prodchnut. Není možné nezmínit příběh s tlející rybou souboru Teatr Novogo Fronta, který sice vybojoval Total Theater Award, ale žil měsíc v jedné dodávce, jedl pouze brambory a organickou rekvizitu – mrtvou rybu z finančních důvodů nevyměnil po celé tři týdny, než v kapalném stavu skončila na klíně jedné z přítomných divaček.

    Anebo slyšíte příběhy těch, kteří se zadlužili na celý život, protože věřili, že se jim náklady spojené s festivalem vrátí a v konečném důsledku jim do padesátimístného sálu chodili dva diváci, které na ulici s pláčem a na kolenou přemluvili a ještě jim zaplatili vstupné.

    V roce 2013 hostovala Miřenka Čechová v Edinburghu s inscenací Spitfire Company S/He is Nancy Joe. Foto Martin Mařák

    Ano, realita Fringe je nelítostný boj o každého diváka, o každou recenzi, v nejlepším případě dokonce cenu. A urban legends tak nejsou daleko od pravdy. Přesto může být zážitek z účasti na tomto festivalu pro performera esenciální až transformační zkušeností.

    Na Fringe se jezdí prorazit. Nikoli odehrát dvacet pět představení, ale zvítězit. Získat nejlepší recenze a přitáhnout promotéry, kteří zajistí vaší produkci další mezinárodní život. Jenže se stejným cílem na něj přijíždí dalších dvatisíce souborů, s nimiž se denně na krev utkáváte v nelítostném souboji.

    V čem jste lepší vy? Proč by diváci či ta hrstka kritiků měla přijít právě na vaše představení? A kolik pro to jste schopni obětovat? Jak moc jste schopni se prodat? Kam až sahá hranice lidské důstojnosti, když se několikrát denně vystavujete na hlavním lidském “meat marketu” na High street, cpete potenciálním divákům letáky na vaše představení, šviháte nohama, nosíte tygří hlavy, podplácíte je naučeným nadšením a teatrálně přesvědčujete o tom, že vy jste z těch dvou tisíc show, které mohou vidět právě tenhle večer, rozhodně nejlepší? Kdo přinese nejlepší slogan, kdo má nejzajímavější leták, kdo udělá největší bizarnost, provokaci, drzost tak, aby si vás zapamatovali?

    Miřenka Čechová, Vojtěch Brtnický, Chin Yew: Miss AmeriKa, nakl. wo-men 2019

    Pokud vám nejde o diváky, ale o recenze, a tím pádem o návštěvu těch, kteří jsou na festivalu nejdůležitější, tedy producentů, promotérů a ředitelů festivalů, je třeba mít silná játra. Cesta vede přes VIP stany, kde s tajně získanou legitimací pijete s těmi důležitými do brzkých ranních hodin, pod sklenicí piva jim nenápadně vsouváte vizitky, do kapes strkáte flashky s trailerem s jediným cílem: dostat je fyzicky do “vašeho”, za extrémní peníze pronajatého prostoru, aby viděli vaše představení. Ale ani to vám ještě nezaručí, že se jim show bude líbit, že zapadne do jejich vkusu, potřeby, dramaturgie, anebo dokonce, že vůbec cokoli hledají.

    Pokud vám nejde ani o diváky, ani o recenze, ani o ceny, ani o promotéry a nepůjčili jste si v bance peníze, máte vyhráno. Štestí sice přeje připraveným, ale v případě Fringe si sakra vybírá a někdy přichází prostě jen tak, oklikou a zcela nečekaně.

    Člověk se učí zkušeností a roste skrze překonávání překážek. Již samotná výzva vystoupit každý den nehledě na počet diváků, nehledě na smysluplnost každé další reprízy, často skrze bolest, únavu a v případě sólových představení i extrémního emocionálního napětí, je nesmírně cenná. Sesazuje nás tak z autorských výšin vyvolenosti, přibližuje nás nejen k realitě umění jako bussinesu, kdy zvažujeme promile avantgardního antiestablishmentu v krvi, kolik ještě jsme schopni pro trh s uměním udělat, ale na druhou stranu nás vrací k pokoře k profesi, kdy umělec “slouží” samotnému dílu stejně jako divákovi, bez nároku na vavříny, potlesk či posílení vlastního autorského ega. To křehké umělecké ”dítě”, vaše inscenace, vypiplaná, protrpěná, zrozená, musí začít žít vlastním životem. Vy nad ní ztrácíte kontrolu, vzdáváte se nároků i očekávání a vysíláte ji směrem k druhým. V někom rezonuje, k někomu promlouvá, k jinému vůbec ne. Zde máte šanci vystavit ji zcela různorodým pohledům, vlivům a myšlení. A často se o ní dozvíte to, co vás před tím rozhodně nenapadlo.

    Fringe je šance nejen na další rozměr vašeho díla, ale take na další rozměr vašeho uvažování. Třeba i o tom, jak to příště nedělat.

    ///

    Více o autorce: zde

    Více o Spitfire company: zde

    Více o festivalu Edinburgh Fringe 2013 na i-DN:

    Představivost zabít nelze aneb Edinburgh Fringe 2013

    Více o Miřence Čechové a Spitfire Company na i-DN:

    Spitfire Company: Sny plné obskurních obrazů

    Miřenka Čechová: Z konzervatoře jsem si odnesla nenávist k baletu

    Miřenka Čechová: Prožít okamžik je vzácná věc

    Více o knize a inscenaci Miss Amerika na i-DN:

    Jako vystřižená z časopisu

    Malá velká inventura 2019 (No. 2)


    Komentáře k článku: Přežít a nevzdat to znamená zvítězit

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,