Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Přefestivalováno?

    Prosím vás, kde berete ty lidi, kteří chodí do divadla? ptal se mě nedávno jeden zámořský divadelník. Poté co viděl množství menších i větších pražských divadelních stánků a záplavu plakátů na rozmanité festivaly a festiválky. Upřímně řečeno, netuším, kde se ti lidé berou, když bereme v úvahu, že podle statistik chodí do divadla 2 % lidí z celkové populace. A návštěva divadla jednou měsíčně je pro obzvláště kulturní občany stropem. A tak se pravidelně udivuji nad tím, jak je možné, že se uživí nejen pravidelně hrající divadla, ale i spolky, které vlastní scénu nemají. A hlavně – jak se uživí ty desítky festivalů a přehlídek, které se v poslední době množí přímo geometrickou řadou. Přičemž mnohé z těchto mnohdy paralelních, překrývajících se akcí se zaměřují na stejnou cílovou skupinu. Za chvíli bude tedy prakticky zcela nemožné, aby se profesní zájemce o divadlo různého typu nespecializoval. Ale kterou oblast si vybrat? Bezpochyby to, čemu se souhrnně říká alternativa, je lákavější, ale prakticky nevyužitelné (herci hrající ve sklepích a v továrnách, kteří nejsou vidět v televizi, nejsou pro média atraktivní, a není tedy příliš mnoho možností, kam o nich psát). Pro kritika je jakousi povinností sledovat produkci kamenných divadel, ale navštěvovat pouze tyto scény, bez možnosti srovnání s alternativou, znamená být zcela „out“. A to nemluvím o nabídce mimopražských a zahraničních hostovaček či o šanci vycestovat za divadlem mimo Prahu… Mnohdy jen víkendová absence způsobí, že člověk přijde hned o několik premiér. A k tomu stále se rozšiřující nabídka festivalů? Jen v Praze jsem od července absolvovala tyto: Nultý bod, Letní Letná, …příští vlna/next wave…, Pražské křižovatky, 4+4 dny v pohybu. A kromě toho Mladou scénu, Jiráskův Hronov, Loutkářskou Chrudim a Divadlo Plzeň. Dávkování 3–4 představení denně. A na další festivaly, které jsem nestihla, nestačí ani všechny prsty na rukou. Tak si říkám, není už přece jen přefestivalováno? Kolega Vladimír Hulec ovšem jásá a tvrdí, že právě tím se stáváme světovými. jas

    • Autor:
    • Publikováno: 14. října 2019

    Komentáře k článku: Přefestivalováno?

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jana se mýlí,
      nejásám proto, že jsme při velkém množství festivalů světoví (to je jistě fajn), ale protože různorodost a množství festivalů jsou dokladem občanské společnosti – i menšiny jsou respektované, což se projevuje mj. festivaly zaměřenými na určité lokality, druhy, témata, fenomény, přístupy k divadlu a podobně. Není přece smyslem umění, že všichni musí znát a vidět všechno. Zvykněme si na to, že dokonce ani rozumět nemusíme všemu. Měli bychom se však naučit to respektovat. A toho jsou právě podle mne příkladem různé festivaly. Proto jsem vždy vděčen za jejich veřejnoprávní podporu. Je to mj. uznání a respekt k jedinečnosti a jinakosti. Jen houšť, don´t worry.

      18.10.2019 (14.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,