Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Pražský komorní balet?

    Pojďme si nalít čistého vína: Pražský komorní balet velká část české taneční obce neuznává a to je podle mého první a hlavní a dlouhodobá příčina současného stavu. To by si měla umět taneční obec vyříkat veřejně, ne jen v kuloárech a grantových komisích!

    Profesionální taneční soubor takové velikosti a programu nemůže existovat bez veřejnoprávního zřizovatele, jenže ministerstvo kultury i hlavní město Praha naslouchají mínění taneční obce a činí správně. Tak si prosím nelžeme do kapsy a neházejme všechno na politiky. Osobně si myslím, že v době konjunktury by neměl být problém najít potřebné peníze, ale nejsou ani na jiné projekty, nebo se nechtějí dát. A to už vyčítejme politikům!! A ministrovi personální politické rejdy s odvoláváním nebo jmenováním bez konkurzu. Nejsou jen Fajt a Soukup! Lidé od tance, najdete odvahu k diskusi?

    Je tu prostor k diskusi. Prosím, pojďme tu záležitost otevřeně řešit. Takový internetový Kulatý stůl Divadelních novin, bude-li třeba. A  bude-li co, můžeme to jako dokument formou Kulatého stolu i v Divadelních novinách otisknout.

    ///

    Více na i-DN (tisková pzráva o ukončení činnosti PKB):

    Pražský komorní balet ukončí k 1. červnu činnost


    Komentáře k článku: Pražský komorní balet?

    1. Linda Svidro

      Profilový obrázek

      Kopie komentáře z facebookovych stranek:

      Dobrý večer,
      jste vzdělaný muž v určité oblasti umění a máte jistě pravdu, co se týká nejednotneho smýšlení taneční obce.
      Přesto, co se týká souboru PKB máte zřejmě velmi neúplné informace – pokud by vás zajímalo něco o souboru: významu, situaci a dramaturgii, ráda se s vámi setkam. Např.: diverzita umění v rámci ČR je jednou z hlavních otázek. Zatímco je po celé ČR mnoho jednosouborovych cinoher (v podstatě v každém větším městě, podívejme se na rozdělení Podpory prof. divadlum od MK v rámci ČR ), tak samostatný taneční soubor nabízející stálá pracovní místa je JEN JEDEN… Dokonce ani v Praze (mimo baletu ND) NIKDE nedostanete smlouvu alespoň na 1 rok… Smlouvu v ČR pro tanečníka nabídnou jen kamenná divadla v těch několika krajích a PKB! Proto je třeba jeho existenci chránit, na co bychom vychovávali po 8 let na konzervatořich profesionální tanečníky, jen pro těch pár regionálních souboru?
      Proto se také souboru PKB zastaly všechny baletní soubory ČR (písemně šéfové souborů) a jiné významné osobnosti, protože rušit pracovní místa? Proč?
      Dramaturgie souboru již dávno není postavena na repertoáru Pavla Šmoka (samozřejmě) a dramaturgie: Ondřej Vinklát, Marek Svobodnik, Tom Rychetsky, Lukas Timulak, Jiří Pokorný (z NDT), Petr Zuska… Tak za všechny tyto tvůrce, kteri mají své inscenace na repertoáru PKB, dám „ruku do ohně“.
      Jediné, co by se (snad) dalo vyčítat PKB, je záměr být nadále ČESKÝ soubor dávající práci českým umělcům na (pokud možno) českou hudbu + v neposlední řadě je složen z českých tanečníků.
      I poslední premiera KYTICE (Petr Zuska, originál hudba Ondřej Brousek a p. Dušek, Pavel Knolle, Daniel Tesar…) s Hradeckou filharmonii lze podle mě za umělecký počin prezentovat….
      PKB může hrát pro velké scény (vyprodane Stavovské divadlo i Městské divadlo v Mostě je toho důkazem) a troufne si i na jiná divadla ve 4 krajich, kam se taneční umění jinak do velkých divadel pravidelně nedostane, protože tam neexistuje vicesouborove divadlo s baletní souborem (ostatně PKB již historicky zastávalo tuto funkci, že vozilo tanec po republice)….
      Psala bych dal a dal a možná už tak je to na Facebook příliš dlouhé….

      MŮJ NÁZOR: pojďme dát kontinuální podporu nejen PKB, ale dalším (alespoň PĚTI) tanečním souborům, ať se profesionální tanečníci nemusí bát „o chleba“ a nemusí tak často končit „na volné noze“.

      Jinak přeji mnoho zdaru a krásných operních představení.

      S pozdravem L. S.

      12.05.2019 (1.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Necítím se být dostatečně kompetentní k věcné debatě.
        Snad jen k moderování, a proto se logicky ptám: padly takové návrhy oficiálně? A jaké na ně byly reakce? A jaké jsou důvody, pro které se PKB nedočkal potřebné podpory?

        12.05.2019 (1.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Souhlasím s Lindou Svidró,
      jde o vyšší princip. Máme jako (kulturní) společnost udržovat při životě zavedená (často světová) jména, a respektovat tak jistou tradici, i když ony osobnosti či subjekty již ztratily v daném oboru výlučné postavení? Anebo je máme přestat podporovat a soubory rozpustit, neb se objevila nová, progresivnější jména? Právě na tom se tato společnost (přesněji její představitelé z řad odborníků i politiků) nedokáže shodnout.
      Jsem v tomto konzervativní. Jsem přesvědčen, že – například – Laterna Magika, Semafor, Studio Ypsilon, Činoherní klub stejně jako městská a národní divadla a jejich baletní soubory, ale i Divadelní noviny, Svět a divadlo, Loutkář, Divadelní ústav, Pražské quadriennale, Pražské jaro či Česká filharmonie a podobné subjekty měly být dlouhodobě podporovány a existovat. (V této souvislosti nemohu nevzpomenout na Taneční listy – velmi tanečnímu, především baletnímu oboru chybějí.) Mělo by jim být umožněno rozvíjet proudy a směry, které jim vetkly do štítu jejich zakladatelé, a naplňovat tak smysl své existence. PKB patří do této kategorie.
      Je velká škoda, že se na tom nedokážeme shodnout. Tak bohatá společnost, jako je ta naše, by měla bez problémů najít finanční a organizační formy, které by těmto subjektům (a třeba i pěti dalším, jak píše Linda Svidró) dovolily důstojně fungovat, aniž by jejich existence ohrožovala podporu tvorby nově vznikajících souborů a jedinců. Je to kulturní přístup, který se vrátí celé společnosti. Ten se ovšem neuplatňuje (nebo jen výjimečně a s velkými problémy) a jen ztěží v dohledné době bude. V této společnosti a době platí spíše pravidlo člověk člověku, umělec umělci, odborník odborníku vlkem. Žádný kulatý stůl to – obávám se – nezmění. Přesto nezbývá, než aspoň takto veřejně diskutovat a apelovat. V každém případě se snad (trochu) pročistí vzduch a vyjasní postoje.

      12.05.2019 (3.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Už to napsal níže Roman Vašek:
        tohle všeobecné podporování je pěkné coby manifest, ale věcně je hodně sporné. Jednoduše řečeno: rodit nové vyžaduje pohřbívat staré. A debata se vede o tom, jestli je PKB životaschopný v současné nabídce tanečního divadla, nebo není, jestli je zapotřebí, nebo není. Nemám odpověď, protože situaci neznám. To by se mělo vydebatovat, jinou cestu k relevantnímu závěru neznám.
        A ještě jedna nesrovnalost: Mistři a žijící klasikové mají i podle mého nárok na slušné dožití k jejich i našemu prospěchu – Ypsilonka, Semafor, když byly jmenované. To ale není případ PKB. Proto také Linda Svidró správně argumentuje současným stavem souboru, jeho nabídkou, nikoli jakousi zásluhovostí. To je třeba posoudit. A dík Romanovi, že s tím začal, doufejme se další, co situaci znají, připojí.

        12.05.2019 (11.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Rodit nové vyžaduje pohřbívat staré…
        To je obrovský omyl komunistů i kapitalistů, v tom si mohou podat ruce. Vždy ale dokážou v jednom domě, v jednom městě, v jedné zemi společně žít staří i mladí, jinak bychom po porodu požírali své rodiče a možná i sourozence. To dělají snad jiné druhy živočichů.
        Počet tanečních souborů u nás není tak vysoký, aby nemohly vedle sebe existovat PKB i 420People, DOT504, Farma v jeskyni, Lenka Vagnerová & Co., Spitfire Co., nemluvě o baletních souborech regionálních divadel a dalších. PKB je značka, které bychom se – Česká republika – neměli vzdávat. Měl, má a – doufám – bude mít různá období tvorby, někdy výraznější, někdy méně. To ale není důvod jej pohřbívat. Národní divadlo taky neboříme po nepovedené premiéře nebo když se objeví jiné divadlo. Diskutovat by se mělo ne o jeho zániku, ale o jeho směřování a aktuální tvorbě. Tam rozumím výtkám a různým interpretacím (Taneční zóna se tomuto tématu věnovala v roce 2014.), nikoli však zániku značky. V tom by se měli všichni kulturní lidé u nás spojit a toto nedovolit.
        Technický problém vidím v tom, že PKB je životně závislý na veřejných dotacích a ti, co jsou v grantových komisích, vidí jiné hodnoty, než jaké tvůrci PKB v posledních letech vyznávali. Mají pocit, že mohou (či dokonce mají) rozhodovat o dramaturgii žádajících subjektů a nedokážou dohlédnout dlouholetý význam a dopad jejich existence a tvorby. Navíc rozhodují o tak malých částkách, že dostatečně podpořit PKB znamená výrazně omezit druhé. Právě na příkladu PKB (nedávno ale také Pařízkova Pražského komorního divadla – podoba jmen je až zarážející) se ukazuje, že grantový systém není samospásný. Místo aby podporoval, pohřbívá…

        13.05.2019 (2.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Josef Herman

          Josef Herman

          Rodit nové a pohřbívat staré
          je přírodní zákon, bez něhož by nemohl existovat život. Připisovat to komunistům nebo kapitalistům nebo komukoliv jinému je nesmysl. Ani s kanibalismem to nemá nic společného…

          13.05.2019 (10.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Vladimír Hulec

          Nechci vnášet okrajové téma,
          ale reagovat musím. Není třeba zbořit dům, aby se postavil druhý. Nemusí se porodem jednoho člověka zabít jiný. Můžou žít vedle sebe. Jen se to musí naučit a respektovat se. V řadě evropských zemí či světových měst (Francie, Německo, Itálie, Maďarsko, Belgie, kanadský Montreal, americký New York…) je – i propočítáno na počet obyvatel – víc než u nás různě podporovaných a dlouhodobě existujících tanečních těles. Navíc PKB je značka, která něco znamená – něco jako NDT v Nizozemí, Béjart Ballet ve Francii, Tanztheater Wuppertal v Německu či Martha Graham Company v USA. Každý má jinou historii i současnost, ale nikdo je nepohřbívá, i když vznikla a existuje řada progresivnějších.
          Něco jiného je, spadne-li dům sám o sobě, že je neudržovaný, anebo člověk zemře stářím. Samozřejmě debata se může vést v rámci PKB i o tom, je-li PKB – nadneseně řečeno – neoživitelná mrtvola. Ale právě v tomto kontextu upozorňuju na zavedenou značku, které by bylo při ukončení činnosti velká škoda. Škodovka se přes velké problémy v 90. letech nezrušila a dnes je ve světě opět uznávanou a úspěšnou firmou. Myslím, že jde o podobný případ a proto mluvím o vyšším principu.
          Konkrétní návrhy a kroky jsou jasné a mnohokrát na různých úrovních napsané či vyslovené – vytvořit takové organizační a finanční prostředí, které existenci PKB zaručí. V rámci současného systému státních a městských podpor, kdy by to znamenalo snížit dotace jiným, je to ale v podstatě neprůchodné a zafungovat může snad jen veřejné mínění či osvícený (a mocný) politik. Ať už na Magistrátu Prahy nebo v rámci republiky.

          13.05.2019 (16.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Josef Herman

            Josef Herman

            Vladimíre,
            opět díky tvým argumentům odbíháme od merita věci. Ale v jednom nemohu nereagovat: pokud chci postavit nový dům na zastavěné ploše, musím starý zbourat. Možná ti to nepřijde, ale je to čím dál palčivější problém kulturní politiky i v Praze. Není dobré ho bagatelizovat.

            14.05.2019 (14.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Vladimír Hulec

            Vladimír Hulec

            V tom se neshodnem.
            Zastavěná plocha v případě tanečních těles v Praze a už vůbec ne v rámci naší republiky není. Dokazuje to návštěvnost PKB a představení dalších tanečních souborů, dokazuje to šíře jejich repertoáru, který se nedubluje, dokazují to reputace a jméno, které u nás i v zahraničí mají, a dopad na různé sociální a divácké skupiny.
            Spíš než o zastavěnost jde tedy o výši dotací, kterou je ochotno město či stát do výstavby, údržby a záchrany domů (města) vkládat. Možná by bylo dobré použít jiného příměru – metra (Grotowski říkal, že divadlo je vehiculum). Když se postaví nová trasa, nebourá se ta stará, Přitom finanční obnos pro provoz metra se tím navýší. Tak je tomu s dlouhodobě existujícími soubory a novými, které rozšiřují provoz a umožňují dopad divadla na větší teritorium. V případě metra tento princip nezpochybňujeme, proč v případě divadla (tance) jo? Stále je, kam trasy tance (divadla) rozšiřovat, koho oslovovat. O smyslu toho snad není třeba na těchto stránkách diskutovat. Že je to dražší a na konečné jezdí míň lidí, je snad logické. O tom mluvím a píšu. Snažím se poukazovat, že i když v rámci tance jde o vzdálenější stanice, než je tomu třeba u činohry, jsou to vždy stále dobře investované peníze. Navíc PKB je (byla) spíše hlavní trasa, která se nyní zasypává. A je třeba zdůraznit, že PKB fungovalo v rámci celé republiky (nikoli jen v Praze), asi nejvíc ze všech tanečních těles u nás.

            14.05.2019 (15.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

            • Josef Herman

              Josef Herman

              Vladimíre, tvrzení bylo obecné…

              14.05.2019 (16.08), , Trvalý odkaz komentáře,

            • Vladimír Hulec

              Vladimír Hulec

              Sice
              se nechytám, které (oba jsme snad zobecňovali) a co tím chceš říct, ale nechme toho. Téma není urbanistika, ale PKB. 🙂

              14.05.2019 (16.22), , Trvalý odkaz komentáře,

    3. Roman Vašek

      Profilový obrázek

      Co s Pražským komorním baletem?
      Je to složité, má to hodně „pro“, ale i dost „proti“. Asi nejsem v něčem tak konzervativní jako Vladimír. To srovnání se Semaforem, Ypsilonkou, Činoherákem je na místě. A rovnou říkám, že si nemyslím, že by se tyto soubory měly navždy držet díky zakladateli a tradici. A to se týká i Pavla Šmoka. Argumentovat péčí o odkaz Pavla Šmoka k obhájení podpory PKB nestačí (za mnohem silnější argumenty považuji šíření baletu do regionu, propagaci Prahy skrz soubor směrem do regionů a do zahraničí, případně formování soubroru jako „přechodovky“ mezi školou a angažmá ve velkém divadle). Ostatně dost věcí ze Šmoka je stále živých a je velká škoda, že se k němu častěji nevracejí baletní soubory regionálních divadel (když uvedl ostravský balet Šmokovo Trio g moll – byl to úspěch).
      Co se týká významu a přínosu PKB, je potřeba ho vidět v historických souvislostech – jak obohacoval a rozviřoval český balet v 70., 80. i v 90. letech, kdy prostě přicházel s něčím jiným něž ostatní české baletní soubory. A jak svou dramaturgií se odlišuje nebo neodlišuje od současných baletní souborů. Ano, jeho dramaturgie v posledních letech je kvalitní. Uvedl zajímavého Zusku, zajímavého Timuláka, zajímavého Pokorného. Obdobně kvalitního Zusku mají nově České Budějovice, Pokorného Ostrava, Timuláka Brno. Také je potřeba vidět PKB v kontextu jiných nezřizovaných tanečních souborů. PKB si zažil období uměleckého útlumu, ale zrovna poslední rok a půl dopadly jeho premiéry srovnatelně nebo lépe než v ostaních větších nezávislých souborech (Lenka Vagnerová, 420PEOPLE….)…. Tohle je opravdu na dlouhé povídání.
      A pak je tu otázka financování. K tomu mám toto:
      1) V současnosti neexistuje v ČR dotační program, z něhož by bylo možné financovat pravidelnou celoroční činnost nezřizovaného tanečního souboru. V kulturních aktivitách na ministerstvu nebo v grantech na Magistrátu se tváříme, že podporujeme kontinuální činnost souborů, ale vzhledem k objemu přidělovaných postředků jde de facto o podporu jednotlivých časově omezených projektů. Z grantů na MKČR a Magistrátu hl. m. Prahy nejúspěšnější žadatelé posbírají tak do 3 milionů, ale od PKB, ale i jiných tanečních souborů (420PEOPLE, Lenka Vagnerová….) víme, že plnohodnotná celoroční kontinuální činnost by si vyžádala veřejnou podporu cca 15 milionů
      2) Jedinou teoretickou možnost, jak zajistit PKB odpovídající finanční podporu, vidím v tom, že se podaří přesvědčit Magistrát – buď aby se stalo PKB příspěvkovkou (když už je jí mnohem dražší a umělecky spornější Karlín) nebo aby dostávala srovnatelnou dotaci, kterou mají některá divadla, který se transformovala v 90. letech (Činoherní klub, Divadlo Archa, Semafor)
      3) K Programu na podporu profesionálních divadel na MKČR. Pokud se nemýlím, Program kdysi prosadila Asociace profesionálních divadel za účelem podpory vícezdrojového financování. Předloni se do něj přihlásilo PKB. Pro vstup – laicky řečeno – splnil tvrdá kritéria, ale nesplnil měkká kritéria. Hlasovalo se o udělení výjimky a tu nakonec dostal a mohl do Programu vstoupit. V následujícím roce se podařilo prosadit vyšší koeficient vzhledem k náročnosti provozu tanečního tělesa a tím došlo k navýšení dotace. V letošním roce ale přišla Asociace profesionálních divadel s požadavkem na změnu metodiky přidělování peněz z Programu. Argumentovala jednomyslnou podporou všech členů Asociace. Změna metodiky znamenala klást mnohem větší váhu celkovým nákladům žadatele. To by bylo pro PKB s nízkými náklady devastující. Podařilo se dospět ke kompromisu, jehož výsledkem je snížení dotace PKB pouze o 200 000 Kč oproti loňsku. Zní to hrozně, ale mohlo to dopadnout ještě mnohem mnohem hůř. Paradoxem možná je, že nově prosazená (ale naštěstí kompromisy korigovaná) metodika příliš neladí s Plánem implementace Státní kulturní politiky na léta 2015-2020, která hovoří o přání, aby nárůstala umělecká kritéria na úkor nákladovosti (s. 90 viz: https://www.mkcr.cz/statni-kulturni-politika-69.html)

      Tolik alespoň pár postřehů k PKB a možnostem financování.

      12.05.2019 (11.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Josef Herman

      Josef Herman

      Linda Svidró i Roman Vašek tvrdí, a opakovaně i Antonín Schneider,
      že je taneční umění, zjednodušeně řečeno, oborově přehlížené, dokládají to dost přesvědčivými argumenty v podobě čísel. To je hodně závažné téma, polemizujte nebo navrhujte řešení.
      Mohu k tomu jen zopakovat, co říkám už desítky let: grantové řízení je vhodné pro začínající a krátkodobé projekty, dlouhodobé („stálé“) vyžadují jinou logiku podpory buď formou příspěvkovky, nebo, podle mého lépe, dotačním programem podobným Programu podpory profesionálního divadla…, který by však nedoplňoval rozpočet projektů, ale umožňoval jejich existenci zhruba v logice transformovaných divadel (Archa atd.). Na rozdíl od běžných grantů, kde je hlavním kritériem jakási „kvalita“, v tomto případě by hlavním kritériem měl být rozpočet. Už řádka ministrů na to kývla, že je to pravda, žádný z nich nic nezměnil. Jen, jako pamětník připomínám, vznikl program pro festivaly, což je správné, ale vlastně převzal a obsadil připravovaný a ministerstvem slibovaný program na podporu periodik, který se nerealizoval, a nic jiného už se nestalo.

      12.05.2019 (11.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Ladislava Jandová

      Profilový obrázek

      Dobrý den, pane Hermane.
      Byť bych se raději účastnila Vámi vyvolané debaty k dlouhodobě neutěšené situaci PKB osobně, využiji tuto online možnost a budu obsáhle reagovat, neboť skutečné informace o situaci PKB nejsou zřejmě v celém rozsahu známy.

      Začnu reakcí na Váš titulek „Pojďme si nalít čistého vína“. Mohl byste prosím specifikovat, koho máte na mysli, když hovoříte o taneční obci, která Pražský komorní balet neuznává? Míníte tím členy grantových komisí či kritiky? Zajímalo by mne kolik těchto členů Vámi uváděné „taneční obce“ bylo za poslední 3 roky na premiérách či reprízách Pražského komorního baletu, aby měli představu o umělecké úrovni souboru, dramaturgii, apod. Byl jste i Vy osobně v posledních 3 letech na některém představení PKB?
      Dále bych se Vás ráda zeptala, co Vás nyní vede k tomu, že cítíte potřebu veřejně diskutovat o existenci PKB? Proč tato veřejná debata nevznikla již dávno před tím, než jsme dospěli ke stavu zrušení souboru? Copak členové grantových komisí nemají dostatečné informace o tom, jakými finančními obtížemi již dlouhá léta tento soubor prochází? Obzvláště za několik posledních let, kdy soubor nabízí stálá angažmá profesionálním tanečníkům a absolventům tanečních konzervatoří. Fakt, že se již více jak 10 let snažíme s partnerem JUDr. Ivanem Dunovským soubor znovu postavit na vlastní nohy, zvyšovat uměleckou úroveň souboru a především financovat činnost souboru z vlastních finančních zdrojů, je naprosto zásadní. Bez této finanční podpory by soubor s tak nízkou veřejnou podporou již dávno neexistoval a zřejmě by nebyla vůbec potřeba o PKB diskutovat.

      Nyní bych ráda reagovala na Vámi položené otázky, kterými mj. výše vyzýváte v rámci komentáře k veřejné debatě.
      1) „Je PKB životaschopný v současné nabídce tanečního divadla?“
      Odpověď na Vaši otázku by Vám jistě dalo několik tisícovek diváků, kteří na představení PKB chodí pravidelně a vždy očekávají nový program. V rámci zájezdové činnosti, ale též v rámci pražských scén má PKB průměrnou návštěvnost 350 – 500 diváků, což se dozajista o řadě představení řazených do škatulky „současné taneční divadlo“ říci nedá (nerada jakkoliv škatulkuji, ale tady k tomu vyzýváte a srovnáváte PKB s dalšími nezávislými tanečními soubory, které fungují pouze na projektové bázi). Neveselou skutečností jsou taneční představení na vybraných pražských scénách s návštěvností 60 diváků a i méně. Jsou jisté výjimky, nicméně nebudu zde konkretizovat.

      2) „Je PKB zapotřebí, nebo není?“
      To je opět otázka na naše diváky, nikoliv na vás kritiky a členy grantových komisí. PKB má průměrnou roční návštěvnost kolem 22.000 diváků. Jaký další nezávislý taneční soubor může tuto návštěvnost doložit? Myslím si, že umění tvoříme pro lidi, kteří naše představení navštěvují. Jejich reakce (líbí/nelíbí) bývají vždy bezprostřední a upřímné, bez zákulisních her a pomluv typu „jedna paní povídala“. Vůbec však nerozumím položení této otázky. Copak by si někdo z nás vůbec dovolil polemizovat o tom, zdali jsou zapotřebí např. „Divadelní noviny“ nebo „Divadelní ústav“? Mohli bychom si v tíživé finanční situaci těchto organizací dovolit říci „pojďme diskutovat, zdali je zrušit ano/ne“, „jsou dosti progresivní“, případně dle jakých ukazatelů bychom je mohli srovnávat, a s kým? Absolutně nechápu toto uvažování. O to více, že se jedná o taneční žánr, který absolutně nedisponuje dostatkem stálých a kvalitních pracovních míst. Naopak, jak psala Linda Svidró, by bylo potřeba v rámci České republiky nastavit podmínky pro vznik dalších baletních a tanečních souborů nabízejících stálá angažmá! Důvod je prostý – aby totiž čerství absolventi tanečních konzervatoří nemuseli běhat od projektu k projektu, často bez tréninku a adekvátních podmínek pro vystoupení, o finančních podmínkách nemluvě, a neskončili nakonec v komerčních muzikálech a černých divadlech… Přece jde o vybudování systému a narovnání důstojných podmínek pro tanec obecně jako je tomu v jiných žánrech (známe přece poměry baletních souborů v rámci vícesouborových regionálních divadel, někde se zdají být výborné, někde jsou však zcela nevyhovující oproti jiným žánrům).

      A v neposlední řadě bych ráda reagovala na příspěvek Romana Vaška:
      Není pravda, že PKB v rámci žádostech o veřejnou podporu argumentuje pouze „péčí o odkaz Pavla Šmoka“. Je to samozřejmě jeden z pilířů celkové dramaturgie a celkového záběru souboru s ohledem na různorodost a věk publika, s ohledem na objednávky pořadatelů, hudebních festivalů atd. Nicméně v prvé řadě soubor každoročně přináší a studuje nová česká díla, oslovuje a dává příležitosti českým tvůrcům a zaměstnává české tanečníky. Snaží se stále hledat nové cesty a oslovovat publikum v celé České republice i zahraničí, což se aktuálně velmi daří!
      Co se týká významu a přínosu PKB, děkuji p. Vaškovi za zmínku o kvalitní dramaturgii v posledních dvou sezónách. Skutečnost, že regionální baletní soubory nabízejí vedle klasického repertoáru i současný, je samozřejmě dnes již naprosto běžné. PKB však je schopen dovážet taneční umění do celé řady kamenných divadel, existujících pouze s činoherními soubory či fungující pouze jako stagiony a do velkých kulturních sálů. Vyjma večerních vystoupení PKB nabízí též vzdělávací pořady pro nejmenší diváky až po středoškolské studenty (od 5 do 18 let). Čímž si vychovává nové publikum. A pravdou je, že PKB vychovává publikum pro taneční žánr obecně. Kolikrát si myslíte, že se děti ze základní školy dostanou na baletní představení ročně? Většinou ani jednou. Tento vzdělávací pilíř považuji za naprosto zásadní, abychom minimálně udrželi současné povědomí o baletu a tanci, které však není nijak velké. PKB naopak cestou vzdělávacích pořadů napomáhá výrazné propagaci tanečního žánru prezentováním současného, někdy samozřejmě též „šmokovského“ repertoáru.

      A nyní k nejpalčivějšímu problému, k možnostem financování nezávislého baletního souboru s kontinuální činností:
      Ad1) Skutečnost, že v současné době neexistuje žádný dotační program pro nezávislé baletní a taneční soubory s kontinuální činností, je – dle mého názoru – dlouhodobě zásadní chybou zástupců přesně té „taneční obce“, kteří o grantech na MKČR či MHMP rozhodují. Přece je naprosto evidentní, při srovnání celkových výdajů na kulturní aktivity dle žánru, že na žánr „tanec“ jde mnohem méně veřejných prostředků než na ostatní žánry! Jsem přesvědčena, že pokud by právě tito zástupci „taneční obce“ vyvolali diskusi a tlak na vedení MK či MHMP o potřebě celkového navýšení rozpočtu pro taneční žánr obecně, měli by mnohem větší šanci na úspěch než samotné soubory. Ptám se, jak je možné, že se dokázal prosadit vládním usnesením Program na podporu festivalů profesionálního umění s letošním celkovým rozpočtem 125.050.000 Kč? Proč již dávno nevznikl program na podporu profesionálních baletních a tanečních souborů či divadel? Proč mají taneční soubory živořit od grantu ke grantu? Jak se dá bez znalosti výsledku grantu s předstihem plánovat kvalitní dramaturgie? Dalších otázek vyvstává mnoho. Je velká škoda, že právě ti, kteří o veřejných prostředcích za oblast „tance“ rozhodují, necítili tuto potřebu výraznější veřejné podpory již mnohem dříve!

      Ad2) Představa, že si pražský magistrát vezme pod svá křídla Pražský komorní balet, by byla jistě velmi příjemná, nicméně nereálná. Již kolikátý rok jednáme s vedením Prahy o této variantě, dosud neúspěšně.

      Ad3) Ano, Program na podporu profesionálních divadel, orchestrů a pěveckých sborů byl schválen vládním usnesením v roce 2003 za premiéra Grosse. Program vznikl na popud Asociace profesionálních divadel s cílem zvýšit podíl vícezdrojového financování (veřejného financování) a de facto z těchto grantových prostředků postupně dorovnávat potřebné navyšování mezd. PKB se do uvedeného programu poprvé přihlásil již v roce 2012. Již tenkrát jsme se pokusili o nemožné – získat stálou systémovou podporu, abychom mohli co nejrychleji znovu postavit soubor na nohy a vybudovat podmínky pro profesionální taneční těleso. Podruhé jsme se do programu přihlásili v roce 2017, nicméně z důvodu, že jsme již neviděli žádnou jinou možnou šanci, kde bychom mohli získat vyšší veřejnou podporu než v běžných grantech MK týkající se Profesionálního umění (kapitola Kulturní aktivity). V roce 2017 nám byla udělena výjimka, a to z důvodů, že PKB nedisponuje vlastní scénou a nemá vlastní zaměstnance, pouze stálé umělce na základě ročních uměleckých smluv. V roce 2018 byly již upraveny vyhlašovací podmínky tak, aby se do uvedeného programu mohl běžně přihlásit i PKB a nebyla řešena žádná výjimka. Dále byl navýšen pro PKB koeficient na výši 2,0 rovnající se výši koeficientu, která mají činoherní divadla. V letošním roce došlo však těsně před jednáním Programové rady k úpravě metodiky rozdělování prostředků tohoto programu. A ejhle. Ukázalo se, že bude nejvýhodnější pro velká divadla s vysokými náklady změnit metodiku v tom smyslu, že se upřednostní ukazatel nákladovosti (70%) před ukazatelem umělecké kvality (pouhých 30%). Jak to asi mohlo dopadnout pro malé soubory s nižšími ročními rozpočty? A proč si Asociace prof. divadel s předsedou MgA. Mošou tuto metodiku odsouhlasila právě na valné hromadě konané 25.3.2019 v Brně v Restauraci Boulevard jen pár dnů před zasedáním programové rady? Není náhodou, že právě díky této nově upravené metodice směřují zejména do brněnských divadel nejvyšší navýšení veřejných prostředků z programu (Národní divadlo Brno, Městské divadlo Brno). Nebudu už se raději ani rozepisovat o návrhu usnesení ze zápisu z valné hromady, pouze cituji jednu zásadní větu: “1. žádné z divadel nedostane méně finančních prostředků než v roce 2018.“ A přesto, jediný subjekt – PKB – obdržel dotaci nižší než v předchozím roce! Okamžitě jsem reagovala žádostí o urgentní schůzku u ministra kultury, dodnes jsem však neobdržela žádnou odpověď.
      Takto to totiž chodí, když se přerozdělují veřejné finance. Ti, co mlčí, ničeho nedosáhnou, mají smůlu. Velká škoda pro taneční žánr, že se PRÁVĚ zástupci zmiňované „taneční obce“ nejsou schopni zasadit o výraznou veřejnou podporu pro balet a tanec!
      Poslední poznámka k Plánu implementace Státní kulturní politiky na léta 2015 – 2020: jsem si téměř jistá, že stávající ministr kultury není s tímto materiálem absolutně obeznámen.

      S úctou
      Mgr. Ladislava Jandová

      13.05.2019 (0.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Vážená paní Jandová,
        mám dojem, že jste mi právě vynadala za to, že se snažím vyvolat debatu o argumentech potřebných k případnému posouzení další existence PKB. A že jsem ji měl vyvolat dříve. Tomu se říká pro dobrotu na žebrotu, neb se snažím z dobré vůle dohnat to, co podle mého zanedbala taneční obec. Kdo to je, ptáte se – inu teoretikové, kritikové a hlavně umělci sami! Podle vás v této komunitě je o PKB jasno? V tom případě promiňte, že jsem se angažoval… Nemám důvod si to myslet.
        Nechodím na taneční divadlo, tudíž ani na PKB, neb mám, jak se říká, svého dost, ale také do toho nemluvím. Jen obecně do kulturní politiky, která mi je v oblasti tance ještě víc zmatená než v oblastech jiných. Otázky jsem vyslovil proto, že myslím nutí k podstatným odpovědím. Ale jestli jsou podle vás špatné, navrhněte jiné. Na vaše proč už dávno nevzniklo to nebo ono – nic nevznikne samo, musí být někdo, kdo iniciuje a prosadí. Proto jsem vyvolal tuto debatu, ačkoli tanec není mým oborem a netroufám si do něho mluvit. Proto jsem jí dal prostor v DN, resp. na našem webu, nic víc, nic méně. Jestli jsem udělal špatně, omlouvám se.

        13.05.2019 (2.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Nemyslím,
        že by taneční obec diskusi kolem PKB zanedbala. Nejen samotné PKB a jeho zástupci, ale i Roman Vašek byl a je v tomto velmi aktivní. I Taneční zóna se tématu věnovala, stejně jako Taneční aktuality. Hlas taneční obce není jednotný, obdobně jako by nebyl či není jednotný v obdobných kauzách ani hlas činoherní či operní obce. Vzpomeňme na případ mnou výše již zmiňovaného Pařízkova Pražského komorního divadla před pár lety. To je zákonité. Navíc hlas taneční obce – narozdíl od činoherní – není příliš slyšet. Proto je dobré a třeba, aby se tématu chopila víceoborová kulturní periodika, tedy nyní Divadelní noviny, případně – ještě lépe – deníky. Problém PKB by se měl stát věcí veřejnou. Jeden – jakkoli hodnotný – dům se zboří snadno, jen aby se ale za chvíli se zemí nesrovnalo celé město. I o to tu jde.

        13.05.2019 (3.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Josef Herman

          Josef Herman

          Doufal jsem
          v konkrétní návrhy, místo toho opět filozofujeme? Obecně v tom vidím to, o čem jsem psal v úvodním příspěvku: kdo za to může? Politikové? Nebo samotná odborná obec?? Podle mých zkušeností ruku v ruce všichni, ale názory v odborné obci mě mrzí daleko víc. Pragmatické, krátkozraké. Záhy, možná obratem, to opět předvede opera Národního divadla, počkejte si.
          Ani to ale není hlavní, jde přece o to, co bychom měli a mohli konkrétně udělat. V takové nápady a argumenty jsem doufal.

          13.05.2019 (10.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. bohumil nekolný

      Profilový obrázek

      Všude,
      kde v bodovém hodnocení nákladová kritéria převáží nad kvalitativní, tedy nad 50%, jde o systémovou chybu. Nechápu, jak to mohla Asociace prosadit.

      13.05.2019 (8.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Chápu,
        jak to mohla dopustit. Kvalita se změřit nedá, rozhodně už ne v krátkodobých výsledcích, natolik spolehlivě, aby mohla sloužit pro rozhodování o dotacích dlouhodobých projektů. Tímto, řekněme to jemně, omylem, jste Bohumile zdejší kultuře hodně zavařil na konci devadesátek.

        13.05.2019 (10.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Martin Glaser

      Profilový obrázek

      Rád bych reagoval na komentáře pana Vaška a paní Jandové,
      které (první implicitně a druhý již poměrně explicitně) přičítají část „viny“ za konec PKB změně rozhodovacích parametrů, na jejichž základě se letos rozdělovaly prostředky Programu státní podpory profesionálních divadel, symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Chtěl bych se proti tomu vážně ohradit.
      Je pravda, že Asociace profesionálních divadel iniciovala změnu těchto parametrů. Vedla o tom s MKČR řadu jednání. Ostatně s kým jiným by mělo ministerstvo jednat, než s těmi, kterým je Program určen. Ministerstvo přeci není nějaká abstraktní instituce, která sama od sebe zachraňuje či ničí českou kulturu, ale konkrétní lidé, kteří činí zcela konkrétní kroky. Důvodem změny byl fakt, že parametry nastavené v počátcích Programu už poměrně dlouhou dobu neodrážejí zejména v tzv. výkonnostní, nebo – chcete-li ekonomické části – realitu současného divadelního života. Prostě řečeno, vnímali jsme, že rozdělování peněz není zcela spravedlivé. Uvedu konkrétní příklady: bodované ekonomické ukazatele nezohledňovaly jejich skutečnou hodnotu resp. náklady – stejné body dostalo divadlo za baletní soubor o 16 nebo 45 tanečnících, za premiéru s jedním hercem ve studiu nebo se stovkami účinkujících na obřím jevišti, nebo za zájezd dvacet kilometrů s malou loutkovou pohádkou dodávkou přes hranice i za vývoz kompletního operního představení na festival na jiný kontinent. Bodovalo se množství hracích scén bez ohledu na to, jestli mají kapacitu sto nebo tisíc míst. Bodovala se návštěvnost bez ohledu na to, jestli máte v divadle na periferii zaplnit 500 míst nebo v krajském městě 100. A tak bych mohl pokračovat. Výsledkem pak byla skutečnost, že v jednom divadle přispíval stát divákům na jednu vstupenku 18 korunami, v jiném 210. V jednom divadle přispěl na jednoho zaměstnance 13 tisíci, v jiném 93 tisíci. Jednomu divadlu pokryl 1,6% nákladů, jinému téměř 10%…
      Pracovní skupina APD strávila hodně času modelováním nového systému rozdělení prostředků z Programu a nakonec navrhla všem svým členům, že nejtransparentnějším a zároveň nejjednodušším klíčem k rozdělení prostředků je vztáhnout je k nákladům divadla. V nich jsou přeci obsaženy všechny dosud měřené výkonnostní ukazatele! Ke změně mělo dojít ovšem až ve chvíli, kdy se objem prostředků v Programu navýší natolik, aby žádné divadlo nedostalo méně prostředků, než doposud. Ještě v prosinci 2018 byl schválen státní rozpočet se stejnou výší prostředků pro Program jako v minulých letech. Teprve v lednu došlo z rozhodnutí ministra Staňka k navýšení prostředků a Asociace profesionálních divadel začala urychleně konat. V tomto bodě nás předběhli kolegové z orchestrů, které obdobnou změnu rozhodovacích parametrů pro svou část programu navrhli a prosadili již před dvěma lety s tím, že začne platit ve chvíli, kdy v Programu bude minimálně 200 milionů.
      Jsem velmi rád, že mezi šéfy českých, moravských i slezských divadel zavládla shoda na nutnosti změny, přestože to pro některé znamenalo, že si letos nepřilepší ani zdaleka o tolik, o kolik se navýšily prostředky v Programu. Podle mne je to výraz solidarity, kolegiality a hlavně zodpovědnosti za celý obor!
      Ano, vedly se i diskuse, jaký má být poměr prostředků udělených za výkonnostní ukazatele a kolik za hodnocení umělecké činnosti. Náš návrh, aby umělecká kritéria tvořila 30% a výkonnostní 70% zatím MKČR neakceptovalo a rozdělení tedy proběhlo v poměru 40:60 jako v minulých letech.
      Pokud jde o PKB a Program. Paní Jandová uvádí následující: PKB do Programu vstoupilo v roce 2017 na základě výjimky – tzn. ŽE PKB VŮBEC NESPLŇOVAL VSTUPNÍ KRITÉRIA, KTERÝMI JE ÚČAST V PROGRAMU PODMÍNĚNA. V roce 2017 tak obdržel dotaci 1,1 milionu korun. V roce následujícím došlo KE ZMĚNĚNĚ VSTUPNÍCH KRITÉRIÍ, ABY SE PKB PROGRAMU ÚČASTNIT MOHL. To nezní zrovna dvakrát jako systémové řešení. A navíc byl bez větší diskuse jednostranně navýšen koeficient přepočítání udělených bodů na peníze právě pro PKB. PKB tak z roku na rok dostal DVOJNÁSOBNOU DOTACI PŘI STEJNÉ VÝŠI PROSTŘEDKŮ V PROGRAMU. Prostě řečeno: místo 1,1 milionu získal 2,2 milionu, aniž by nějak výrazně zlepšil své ekonomické nebo umělecké výsledky. To znamená, že onen milion navíc šel na vrub ostatních českých divadel. Které tenkrát proti tomu z kolegiality vůbec veřejně neprotestovaly… Přidělená dotace znamenala, že PKB dostával přepočteno na zaměstnance, vstupenku nebo odehrané představení naprosto nejvíc ze všech divadel! Jeho rozpočet byl z programu kryt z 35%. To je trojnásobek toho, co mělo nejúspěšnější ze všech divadel. Jistě se shodneme na tom, že nepoměr mezi 1,6% rozpočtu nejméně úspěšného (ale umělecky velmi dobře hodnoceného!!!) divadla a 35% z rozpočtu pro PKB je do očí bijící systémová nespravedlnost! Změna rozhodovacích parametrů tak do jisté (a jen do jisté!) míry tuto nespravedlnost napravila. Nešlo tak o žádné brněnské spiknutí, jak naznačuje paní Jandová.
      A na závěr. Kdyby se pravidla rozdělování nezměnila, PKB by letos z Programu získal nanejvýš cca 3 miliony. To znamená, že by měl prostředky na další jednotky měsíců existence. Na dva, možná na tři. Do nové sezóny by už ale beztak zřejmě nevstoupil…

      14.05.2019 (13.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Chceš tím, Martine,
      říct, že PKB fungoval ekonomicky špatně? Není to spíš tím, že způsob existence PKB (obdobně třeba Farmy v jeskyni, Continua a dalších tzv. nezávislých, ale na dotacích v podstatě plně závislých souborů) je radikálně jiný, než je tomu u tzv. kamenných (tedy městem či státem zřizovaných) divadel? Že zvolená kritéria jsou vstřícná ke stálým scénám, ale jsou nastavena nevyhovujícím způsobem pro provozně sice plně profesionální soubory se stálým repertoárem, které – také – denně trénují a pracují, ale nehrají denně a jsou bez stálé scény a zřizovatele? A jiný obdobný program pro tyto soubory – obávám se – neexistuje. Tzv. kamenná divadla dostávají ještě dotace z jiných zdrojů, především od města, kdežto PKB je mnohem víc závislý na tomto, bez něj se – jak se ukazuje – neobejde. Městská divadla tento program využívají v podstatě jen jako jakési navýšení rozpočtu, vyžila by asi i bez něj. Proto ona loajalita s PKB v rámci tohoto programu je logická a možná měla být i silnější. Nebo se mýlím?

      14.05.2019 (15.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Martin Glaser

        Profilový obrázek

        Vladimíre,
        chápu, že je otrava číst tak dlouhý komentář, ale pokud tak znovu učiníš, zjistíš, že jsem nic nehodnotil ani hodnotit nechtěl. Chtěl jsem do diskuse přidat fakta a rozšířit kontext, který je pro lidi mimo obor asi dost nečitelný.
        Problém je v tom, že Program na podporu profesionálních divadel byl Vládou ČR zřízen právě na podporu těch „kamenných“, většinou městy zřizovaných divadel. Tomu odpovídají (odpovídaly) vstupní podmínky a rozhodovací kritéria pro rozdělení peněz. Pro divadla typu PKB, 420 People nebo Farmy je určen program Kulturní aktivity, který má jednu z podmnožin podporu „celoroční činnosti nezávislého souboru“. Pokud se tedy PKB na výjimku – a to přímo uvádí paní Jandová – dostal do Programu, který pro něj nebyl nastaven, choval se uvnitř něj jako anomálie. Letošní změna parametrů se samozřejmě „modelovala“ na ta divadla, kterým je program primárně určen. Druhá věc samozřejmě je, jestli je v „Kulturních aktivitách“ na „celoroční fungování“ alespoň jednoho či dvou subjektů vůbec dostatečné množství peněz. Ale to by v první řadě měla být starost ministerstva a v druhé řadě těch, kterých se ten či onen programový okruh týká. Těžko spílat šéfům divadel zřízených městy, že se nestarají o chod divadel nezřizovaných. Po lidech z nich přeci taky nikdo nechce, aby projevovali nějakou přehnanou péči o kamenná divadla. Asi se shodneme na tom, že bychom si neměli házet klacky pod nohy a tam, kde to dává smysl, bychom měli táhnout za jeden provaz. Což se ale, jak možná nevíš, vlastně děje, protože APD je s Asociací nezávislých divadel v kontaktu a smlouváme se na postupu ve věcech, kde je náš zájem společný.

        14.05.2019 (15.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Reagoval jsem
        na procenta, která jsi uváděl a která evokovala domněnku, že 1,6 % vers. 35 % je doklad špatného ekonomického fungování PKB. Někdy ovšem 1,6% může být víc než 35% a především se – a v tom se shodnem – míchají hrušky s jabkama. Co ale má (mělo) PKB dělat, než se snažit přidat spíše ke stálým (kamenným) scénám, k nimž má (mělo) provozně blíž než k nezávislé scéně? Problém je jistě v celém systému grantů a dotací, ale umění se v podstatě do norem a systému moc vměstnat nedá. Vždy tam budou díry a propady. Proto je třeba – a v tom se taky shodneme – komunikovat a vzájemně se podporovat. Obávám se však, zda nebylo PKB tak trochu hozeno přes palubu.

        14.05.2019 (16.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,