Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Poznámky k DER 2018

    Nejhorší zážitek z letošního festivalu Divadlo evropských regionů? Snad z kritiků, bez ohledu na věk či pohlaví: bavíte se s nimi o pauze, na obědě, u kafe, a společně si s nimi zanadáváte na to které představení i s uváděním konkrétních nešvarů. Například o svévolných, ničím ani vzdáleně plnohodnotným nenahrazených změnách příběhů včetně, dodávám, matoucí záměny vrahů, nepřímo potvrzené dokonce i v tištěném programu (Bratři Karamazovi aj.). A pak nevěříte vlastním uším na Vltavě, vlastním očím v Lidovkách i jinde, když na totéž představení titíž lidé buď pějí ódy, nebo ho v lepším případě v rámci taktické korektnosti pro jistotu ve výčtu viděného vynechají.

    FOTO DER

    Abych se toho vyvaroval, říkám rovnou, že pro mne byla nejhorším zážitkem německá Princezna Hamlet z Lipska a oproti románu nesnesitelně upovídaná, byť zprvu slibně rozehraná a nebýt několika konců i vtipně ukončená Dánská občanská válka ze Zábradlí. Po absolvování jednoho upovídaného představení na Nové scéně jsem si definoval jednotku prázdné jevištní tlachavosti jako „jeden Zbihoň“ – a to, co jsem viděl v Hradci z dílny dvojice Kosová + Svozil, bych tipoval tak na šest Zbihoňů. Viděl jsem s potěšením pár dnů předtím na Zábradlí minimalisticky stručné Dobré chlapce a říkal jsem si při sledování celé té rozmáchlé česko-dánské jevištní grafománie – zlatý David Jařab!

    Faust z Draku: totální, mnohovrstevné divadlo. FOTO Drak

    A největší zážitky z festivalu? Ve velkém Šapitu rozhodně Nebeského Orfeus (nejen podle Ovidia) z produkce Tygra v tísni a samozřejmě premiérový Faust z Draku: totální, mnohovrstevné divadlo, paměť i inovace jedné tradice, víc po duchu i liteře dle Goetha než očekávaného Matěje Kopeckého, to vše z dílny Tomáše Jarkovského a Jakuba Vašíčka.

    A největší zážitky z festivalu? Ve velkém Šapitu rozhodně Nebeského Orfeus. FOTO MARTIN ŠPELDA

    A Orfeus? Blíže vysvětlím v tištěných DN 14/2018 po prázdninách, zatím snad jen toto: zatímco u Nebeského fascinující Médei jsem se chvílemi ošíval, například nad nesmyslným vylepšením příběhu další vraždou (Iasona) a u Nebeského/Königova/Dohnalova místy, zejména dramaturgicky a hudebně, mimořádně objevného Deníku zloděje jsem měl sto chutí při protagonistově sebezálibném předzávěrečném kouření cigarety do zbožného ticha zopakovat pianistovo skeptické To je doba, to je doba…, na konci Orfea ve velkém Šapitu jsem chtěl naopak po dlouhé době na divadle zvolat na skvělého Davida Prachaře, uhrančivou Lucii Trmíkovou (o její hororové Euridice i Medeii se mi bude ještě dlouho zdát) a empatického, kongeniálního Václava Kuneše upřímné Bravo!

    Říkám rovnou, že pro mne byla nejhorším zážitkem německá Princezna Hamlet z Lipska. FOTO DER

    Jinak ale – být chytřejší než mýtus už začíná být na divadle pomalu chorobou. Jak jsem naznačil, nevadí mi vůbec de(kon)strukce známého příběhu, byť sebedrtivější, pokud je nahrazena něčím po duchu stejně chytrým. V souvislosti se zmíněnou chorobou se mi snad ani nechce psát o řiďoulinké banalitě, jíž nahradila finská dramatička E. L. Karhu shakespearovský syžet, situace i postavy v Princezně Hamlet (tedy abych byl spravedlivý, kromě slibné – ale bohužel dále nevyužité – inverze pohlaví všech postav). Ano, komiks jako metoda může být i naivně, připitomněle placatý, ale žádný komiks nesmí být v mechanickém opakování jedné banální situace tak nekonečně nudný, jako byla inscenace Lucie Bihler.

    Michal Hába rozbil Brechtova Dobrého člověka ze Sezuanu na padrť. FOTO Facebook souboru

    To takový Michal Hába rozbil sice Brechtova Dobrého člověka ze Sezuanu na padrť, vlepil do něj přednášky o Verfremdungs-efektu, přidal související i nesouvisející songy, /sebe/ironické komentáře a havlovské hlášky (z nepochopené Moci bezmocných má zřejmě už trvalý úraz), ale! Celý ten jeho absolutně uvolněný punkový mejdan, v nějž se mu jeho představení programově zvrtávají, u Sezuanu kupodivu vůbec neruší, nýbrž obdivuhodně uchovává samotné jádro příběhu, z něhož by měl Bertolt roku 2018 nepochybně radost…

    ///

    Více na i-DN:

    Letem světem Hradcem (No. 1)

    Letem světem Hradcem (No. 2)

    Festival pod závojem deště


    Komentáře k článku: Poznámky k DER 2018

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,