Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Potlesk pro pantomimu (No. 1)

    Zahájit mezinárodní festival potleskem vestoje je snem snad každého pořadatele. A aby se hřmotný aplaus štafetově předával? To je v Poličce realita. Program Mime Festu se v Poličce koná po jedenácté a velmi vstřícné publikum si jde s festivalem od první chvíle doslova „na ruku“.

    Robot Radius. Foto: Radek Jilek

    Čtyřdenní festival zahájil představením Robot Radius z repertoáru Laterny magiky – Národního divadla. Na jevišti Tylova divadla vystoupil Radim Vizváry, místní rodák a spoluzakladatel festivalu, za hudební podpory Michala Pavlíčka. Oproti domovské scéně se dílo podřídilo menšímu prostoru, a přestože prostorově ubralo na šířce, „nezkomprimovalo“ precizní projev mima. Partnerství pantomimy a moderních technologií oslovilo jak diváky dopoledního, tak večerního uvedení, protože obě hlediště po skončení propukla v hřmotný aplaus. Ostatně, osobitost, rukopis a poetika jsou zde vstupenkou do programu, kterému letos vévodí brilantní mužská sóla.

    Nautilus. Foto: Radek Jílek

    Třetí představení prvního dne přivedlo do divadelního klubu další příznivce festivalu. Novozélandský performer Trygve Wakenshaw se prezentoval jako skvělý komik, mim s perfektní technickou výbavou, umělec s nekonečnou fantazií a se vztahem k nadsázce. V autorském představení Nautilus sázel jeden gag za druhým a gagy korunoval fyzickými kreacemi; dynamickými předěly mezi etudami. Například v úvodu se inspiroval anglickým humorem, ve kterém se slepice snaží přejít několika proudovou silnici. Zcela absurdní situace nastínila Wakenshawův smysl pro detail a umění tělesné koordinace. Jeho výraz předurčovaly dlouhé nohy i ruce a expresivní mimika s širokým úsměvem. Stylem hry připomínal animované, komiksové nebo kreslené postavičky. Využíval pozic a postojů odkazujících na kreslené hrdiny a už tak vykolejené příběhy nepředvídatelně rozvíjel. No to snad není ani možné! Kam to ještě poroste?. Jedním z mnoha detailů byla například úchvatná reakce v etudě, ve které muž objednal dva panáky alkoholu, a zatímco člověk do sebe pití otočil, slepice (ano, mnohé motivy se vracely) do něj zabořila svůj pohled. Jakkoli banálně zní zpětný popis, sálem se rozlehlo soudržné pochopení. Z dalších absurditek vypíchnu tyranosaura lovícího ze svých očí čočky, postavu kovboje žonglujícího s imaginárními zbraněmi, svůdce šplhající po vlasech krásky do věžní komůrky či barmana zahrazujícího plechovky s dostatečně plastickým zvukovým doprovodem. Každá z postav nabídla široký rejstřík nuancí, které z ní učinily originál. Wakenshaw svou akci v prázdném prostoru bez rekvizit bohatě vyplňoval zvuky, pískanými melodiemi a celkově dokázal sám sebou ve hře a hrou obsáhnout vše okolo.

    Poutníci po hvězdách. Foto: Tomáš Strejček

    Bývá zvykem otevřít Mime Fest i mateřským a základním školám. Letos se malí diváci obou vyprodaných repríz vydali na dlouhou fantazijní cestu na místo svých snů. Poutníci po hvězdách uměleckého uskupení FysioART se stali jejich nadšeně diskutovaným tématem ještě dlouho poté, co odezněl upřímný potlesk. A ač z publika zaznívaly ohlasy jako poetické, křehké, jemné, krásné, víc si o autorském představení psát nedovolím. Jen snad dovětek, že ne na všechny zájemce o představení se dostalo, proto Poutníci ještě pokračovali v tvůrčí dílně přímo ve škole.

    A Mime Fest ještě také nekončí… nebo aspoň pro tuto chvíli ne.

    ///

    Psáno z festivalu Mime Fest v Poličce, který se koná ve dnech 14. – 17. 9.


    Komentáře k článku: Potlesk pro pantomimu (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,