Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2020

ročník 29
12. 5.–25. 5. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Pavla Petrová: Věřím, že naše kultura dokáže přežít

    Institut umění – Divadelní ústav (IDU) byl pověřen ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem zmapováním dopadů mimořádných opatření v souvislosti s COVID-19 na oblast divadla, hudby, výtvarného umění, literatury ad. Ředitelky Pavly Petrové jsme se zeptali na podrobnosti nečekaného rychlého výzkumu.

    Jak akce začala?

    Vznikla spontánně po schůzce ministra s řediteli jeho příspěvkových organizací, kde se poprvé mluvilo o předpokládaných ztrátách. Upozornila jsem, že největší škody budou v oblasti neziskového sektoru, který není napojen na žádné veřejné prostředky. A nabídla jsem panu ministrovi, že situaci zmapujeme. Souhlasil a pověřil nás tím.

    Kdy jste začali?

    Hned! Vytvořili jsme dotazník a od čtvrtka 12. do pondělí 16. března jsme provedli průzkum. Stihli jsme to do úplného uzavření veřejných produkcí.

    Jak jste dotazníky rozesílali?

    Nejprve na adresy z našich databází, dále přes nově ustavenou proexportní hudební kancelář SoundCzech a přes kontakty profesních organizací (Asociace profesionálních divadel, Asociace nezávislých divadel, FESTAS).

    Jenže co osobnosti a instituce mimo jakékoli struktury?

    Pokoušeli jsme se dostat různými cestami ke všem, i k OSVČ či naprosto volně působícím lidem. Proto jsme dotazník přeposlali ke zveřejnění tisku. Při uzávěrce šetření jsme měli 532 odpovědí, nicméně i potom lidé posílali e-maily nebo telefonovali, protože se obávali, aby nevypadli z nějaké potenciální možnosti své ztráty kompenzovat. Tak obsáhlé informace z málo podchyceného kulturního sektoru by teď na ministerstvu jiným způsobem nezjistili.

    Týkal se průzkum jen divadla?

    Otevřeli jsme jej pro oblasti, o které se staráme, tedy scénická umění včetně hudby, tance a částečně i výtvarného umění a literatury. Ale k dotazníku se nakonec přihlásila třeba i Asociace provozovatelů kin, moderátoři, překladatelé. A další profese z oblasti scénických umění, zvukaři, osvětlovači, výrobci dekorací a jiní. Data ochotně poskytuje celá škála lidí vytvářejících kulturní a kreativní prostředí, kteří vypadávají z jakéhokoli systému a vlastně se o nich „neví“, protože se pokoušejí nahradit výpadek příjmů. A to se týká jak komerčního, tak nekomerčního sektoru. Vznikla unikátní příležitost zjistit velikost a potenciál celé té sféry.

    Ti lidé často pracují na externí smlouvy.

    Ano, často jsou to celé stálé týmy, týká se to odhadem více než 70 % lidí z oblasti kultury v různých profesích. Nahlásily se nám dokonce i amatérské soubory, což je velká bolest, protože amatéři jsou pochopitelně až úplně na konci řady. A pokud kvůli karanténě zaniknou, bude to nedozírná škoda.

    Které obory jsou ohroženy nejvíce?

    Ukázalo se, že nejohroženější je sektor hudby, který především v oblasti soudobé či alternativní hudby žil od roku 1989 bez jakékoli veřejné podpory a je nyní naprosto paralyzován. Následuje divadlo, pak tanec a nový cirkus.

    Příspěvkové organizace jsou na tom lépe?

    Problémy mají i subjekty se stálými zaměstnanci. Městské příspěvkové organizace byly v komplikované situaci už v souvislosti s Programem státní podpory profesionálních divadel, když nedostaly očekávané vykrytí zákonného navýšení mezd. Nyní se situace dramatizuje v tom, že není ani na dodržení limitů pracovních míst. A není možné udržet externisty, jak víme například z Laterny Magiky. Soubor baletu Státní opery tvoří výhradně externisté a tito lidé jsou nyní bez jakékoli podpory.

    Národní divadlo potřebuje tolik externistů?

    Podle Jana Buriana projde Národním divadlem ročně 7 000 externistů. Někteří pracují třeba jen na dvě hodiny, jiní nahrazují plný pracovní úvazek. Někteří sólisté a herci odmítají pracovní poměr, aby mohli působit i v dalších divadlech. Většina lidí v nezávislém sektoru nemá jen jedno trvalé místo, běžně propojují různé pracovní pozice, celý sektor je tím provázaný v komerčních i nekomerčních projektech. A v tomto promíchaném světě působí společně zaměstnanci příspěvkových organizací, externisté i pracovníci na různé typy smluv.

    Kdo je ohrožen nejvíc?

    Z šetření IDU vyplynulo, že generace, která v podstatě celý svůj profesní život po revoluci strávila na volné noze, platí minimální zálohy a snaží se proplouvat systémem tak, aby vyšla s minimálními příjmy, je časovanou bombou. Čekala jsem, že vybuchne při odchodu těch lidí do důchodu, a teď stojíme před něčím, s čím si zatím nikdo neví rady.

    Co konkrétního teď v IDU můžete nabídnout?

    V současné době pracujeme z domova, sháníme informace a dáváme je k dispozici ministerstvu kultury. Děláme rešerše, zapojujeme naše kolegy v zahraničí. Založili jsme elektronický newsletter Kultura v karanténě, v němž informujeme o konkrétních opatřeních jako například o odkladu hypoték či spotřebitelských úvěrů.

    Jaké máte informace ze zahraničí?

    Situace se postupně zhoršuje i v ostatních zemích. Vše se zavírá jako u nás, i když se mnohde snažili do poslední chvíle udržet alespoň omezený provoz. A všichni víme, že přichází nejdůležitější otázka: Až se znovu otevře, bude ještě zájem o kulturu? Vrátí se do hledišť diváci? Budou ještě vůbec nějaké mezinárodní projekty?

    Je otázka, co vůbec bude dál.

    Myslím, že svět se naprosto promění. Je podle mého dobře, že se zrychluje virtuální komunikace. Máme ale starší vrstvu společnosti, která není úplně zvyklá komunikovat na sociálních sítích a využívat nějaké live streamy. Takže je otázka, do jaké míry budou tyto zdroje dostupné různým vrstvám publika. A co to vůbec udělá do budoucna? Třeba Cirque du Soleil, největší továrna performing arts na světě, už propustila úplně všechny pracovníky. A to je jen jedna z mnoha společností. Podobně se to odrazí na rušení velkých festivalů, především hudebních. To přinese obrovské nejen finanční ztráty, které budou jen u nás ve stovkách milionů, a dá se předpokládat, že některé pracovní pozice mohou být nenávratně ztraceny.

    Nenecháme vás padnout, sliboval ministr kultury na tiskové konferenci.

    Lubomír Zaorálek ta slova myslí vážně, ale víme, že kultura byla na jednom z posledních míst zájmů vlády. V té pranici naštěstí máme schopného ministra, který prosazuje kulturu do připravovaných vládních balíčků na pomoc těm nejvíce postiženým. Teď se jedná o ty nejmenší subjekty. Kromě toho ministerstvo hledá možnosti podpory přímo ze svých zdrojů například pro umělce, kteří nejsou OSVČ a nejsou nikde zaměstnaní. Mohu potvrdit, že se nemyslí jen na příspěvkové organizace ministerstva, ale i na segment zřizovaný městy a kraji a také na obrovský segment nezávislé kultury komerční i nekomerční. Je to široké spektrum aktivit, které má smysl v celé své šíři, a pokud z něho něco vypadne, bude problém. Třeba v komerčních muzikálech nachází obživu spousta tanečníků, hudebníků, zpěváků i dalších profesí, aby vůbec přežili – a to za situace před koronavirem. Ve vládě se právě projednávají velká čísla státního rozpočtu na rok 2021 a tam se rozhodne.

    Nějaká optimistická slova na závěr?

    Věřím, že naše kultura je velmi kreativní a dokáže přežít za daleko skromnějších podmínek než v zahraničí. Což se prokázalo už ve finanční krizi 2009, kdy kultura v západní Evropě nebyla připravena na škrty, kdežto my jsme byli zvyklí existovat v prostředí finanční nejistoty již od roku 1989. Zvykli jsme si reagovat velmi pružně, kreativně. Ale bez finanční asistence státu se tentokrát neobejdeme. A také pevně doufám, že společnost neztratí ani v těžké situaci zájem o umění a kulturu.


    Komentáře k článku: Pavla Petrová: Věřím, že naše kultura dokáže přežít

    1. Anna Chrtková

      Profilový obrázek

      Díky za rozhovor!
      Myslím ale, že v posledním odstavci proklamovaný optimismus založený na schopnosti české kultury existovat i přes 30 let trvající podfinancovanost, s umělci žijícími na hranici existenčních limitů rozhodně není šťastné. Poukazovat na to, že to stejně přežijeme, protože jsme byli vždycky schopní vyžít s málem, nakonec nevede k žádným systémovým změnám, které kultura a zejména lidé, kteří se v této oblasti pohybují tak nutně potřebují. Moc ráda bych někdy dospěla k systému, kdy umění nebude vnímáno jako něco, pro co je potřeba hlavně tzv. „srdíčko“, ale aby bylo konečně, zejména ze strany vládních činitelů (ale i ze strany nás, umělců a kulturních pracovníků) pochopeno jako jeden z hlavních pilířů společnosti. Třeba i plné vědomí vlastní ceny (ať už finanční, nebo i duševní). Fetišizace aktů (sebe)podhodnocování české kultuře rozhodně neprospívá, spíše naopak.

      01.04.2020 (13.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Veronika Černohous / press IDU

      Profilový obrázek

      Dobrý den, Anno, děkujeme za Vaši reakci.
      Optimismus v posledním odstavci je reakcí na otázku redaktorky ptající se po optimistických slovech na závěr, byť i ta ředitelka IDU uzavírá sdělením, že bez finanční asistence státu se tentokrát neobejdeme. Celý rozhovor prostupují apely, na které upozorňujete, viz odpověď na otázku, kdo je nyní ohrožen nejvíc. IDU se intenzivně snaží mapovat dopady právě na nezávislý kulturní sektor a promptně informace předává na potřebná místa. Průběžně je sděluje skrz své sociální sítě či v této nové situaci mimořádně vydávaný zpravodaj Kultura v karanténě, kde přináší přehled prvních systémových opatření a další informační servis, který teď může pomoci. Více také na našem webu http://www.idu.cz.
      Děkuji za Váš čas a vše dobré,
      Veronika Černohous
      press IDU

      01.04.2020 (16.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,