Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Ozvěny …příští vlny/next wave… 2021

    Desátý den festivalu …příští vlna/next wave… uvozovalo téma komunikace. Nejprve se na Staroměstském náměstí u přivlečené telefonní budky demonstrovalo Za svobodu komunikace ve stejnojmenné performanci režiséra Tomáše Loužného a spol., poté diváci postoupili do nedalekého Skautského institutu, konkrétně do míst, kde kdysi bydlela – v Domě U Minuty – rodina Kafkova.

    Za svobodu komunikace. Foto: Kamil Košun

    Výhled sice zůstal stejný, ale interiér se proměnil v jakési retrobistro. Ceny tu byly mírné jako za socialismu (je libo turka, horalku či domácí jahodovou roládu?) a kralovala zde dáma ztvárněná Hanou Frejkovou, Osobností roku dle festivalových Poct. V rámci improvizované konverzace nás uvedla do časů minulých, v nichž nejdůležitější roli – kromě socialistických dobrot – hrála telefonní budka. Prozradila něco z historie tohoto zázraku civilizace, již ohraničují milníky 1911 – 2021 (první veřejný automat se v Praze objevil už roku 1911 a právě letos byl zlikvidován i poslední český exemplář, protože poptávka v době mobilů je v podstatě nulová a stát už budky nechce dotovat). Vskutku Konec dobrých starých časů, jak stojí i v názvu inscenace. Atmosféra – chvílemi rozpačitá – jako by evokovala ono normalizační bezčasí, do něhož na chvíli vstoupil jeden „telefonní mikropříběh.“ Smluvený hovor matky se synem (dalo se totiž volat nejen z telefonní budky, ale i do ní) dospěl k nečekané pointě, která svědčila o tom, jak fatální vliv může mít na lidský život jedna jediná informace, byť sdělovaná na dálku. Ve svém monologu u telefonního sluchátka Hana Frejková evokovala atmosféru zoufalství, které – byť třeba za trochu jiných okolností – zažila v té době nejedna matka.

    Konec dobrých starých časů. Foto: Kamil Košun

    Večerní zakončení patřilo ve Venuši ve Švehlovce spolku Akolektiv Helmut, který se loni stal černým koněm amatérských festivalů s inscenací S čaganem lamag nohy. Na …příští vlně/next wave… se představil nejen s tímto prověřeným titulem, navíc přímo pro festival připravil novinku. Inscenaci s poněkud banálním názvem Lidé v situaci uvozuje scéna, v níž skupina lidí na gauči sleduje díl reálné televizní talk show X Talk Xavera Veselého, v níž Veselý zpovídá zástupce agentury Alibi na míru, která se na svých webových stránkách prezentuje coby první a jediná agentura v České republice poskytující komplexní servis v oblasti kreativní konceptuologie životních situací a řešení a předcházení krizovým situacím (zde).

    Lidé v situaci. Foto: Kamil Košun

    Partička na gauči viděné velmi autenticky komentuje a hodnotí, čímž jsou i diváci vedeni k přemítání nad etickou stránkou věci. Ovšem vzápětí se rozprava nad reálným jevem překlopí v předvádění smyšleného příběhu, vycházejícího z Dostojevského Bratrů Karamazových, tedy z modelové situace, kdy se tři bratři chtějí zbavit nezdárného otce. Modernizovaní protagonisté nicméně problém řeší agenturně pragmaticky. Tím vzniká propletenec absurdních situací, který odkazuje na konkrétní postavy a situace z Dostojevského románu (či divadelní úpravy E. Schorma) a zároveň tyto vztahy zrcadlí v kolektivu agentury. Tvůrci si však zároveň pohrávají s rovinou metadivadelní, když naznačují, že soukromý konflikt může dost dobře být i metaforou konfliktů společenských, třeba i mezi dvěma generacemi divadelníků. Neznalost předlohy se tu moc nepředpokládá, neboť významotvorné jsou především nuance vztahů mezi postavami a jejich posuny oproti předloze (Smerďakova například hraje jediná žena ve skupině Eliška Raiterová, což dodává postavě znevýhodněného nemanželského syna, který se snaží bratrům zavděčit, nový rozměr.)

    Ke slovu se dostanou i různorodé scénické prostředky, od vizuálních efektů (live cinema, stroboskop) přes interakci s diváky až po nesmlouvavou aktivizaci jednoho z nich. Helmuti si rovněž libují ve využívání všemožných divadelních klišé, které vědomě používají jako zdroj humoru. Podobně jako v předchozím projektu se tu prolíná několik dějových a časových pásem, tentokrát však poněkud nekoncepčně, například se až příliš rozplývá hranice mezi objednavateli vraždy – našimi současníky, postavami z historického příběhu Karamazových a členy agentury (nebo snad divadelního spolku?), který zakázku realizuje. Je to zkrátka divadlo na divadle na třetí, postmoderní hra ve hře, vzrostlá z intelektuálního podhoubí, ale i z radostného prozkoumávání divadelnosti.


    Komentáře k článku: Ozvěny …příští vlny/next wave… 2021

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,