Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ostravský nájezd na Prahu (No. 4)

    V nabídce přehlídky Ostrava v Praze nechyběl ani loutkový žánr. Divadlo loutek přijelo s inscenací Ronja, dcera loupežníka. Produkce, dle anotace určená divákům od šesti let, obsahovala ale i silné poselství pro diváky dospělé.

    Ronja, dcera loupežníka v režii Martina Tichého. Foto archiv divadla

    Loupežnická dcera Ronja se seznámí s chlapcem Birkem ze znepřáteleného lupičského rodu. Rodiče jim jejich přátelství pochopitelně zakazují. Oni se však rozhodnou i přes tyto zákazy dále vídat a podnikat různá dobrodružství v okolních lesích plných nejrůznější zvěře, ale i nadpřirozených bytostí. Aby své kamarádství obhájili, tak se do kouzelného lesa na nějaký čas i nastěhují a dají tak svým rodičům jasně najevo, že přátelství je ta nejcennější věc na světě, na níž by se měli začít zakládat i oni. To je základní příběh, který mnozí z diváků patrně znají z knížky.

    Daniela Jirmanová v ostravské dramatizaci toto téma z předlohy Astrid Lindgrenové výrazně akcentovala. Scénické provedení dramatizace už ale mírně pokulhává, a to zejména z hlediska temporytmu. Děje se tak především ve scénách, kdy postavy nepředstavují klasické marionety, ale jejich vodiči. Činoherní scény se v porovnání s těmi loutkovými jeví jako těžkopádné, mnohdy až zdlouhavé. Loutkové výstupy jsou naproti tomu více hravé. Kromě marionet se v nich pracuje i s rozličnými objekty, které výrazně podporují magickou atmosféru lesa, v němž Ronja s Birkem žijí. Bludičky například reprezentují jakési podlouhlé, vypouklé svítící objekty, s nimiž herci elegantně proplouvají po setmělém jevišti.

    Autorem scénografie aloutek je Robert Smolík Foto archiv

    Stejně hravě a funkčně jako práce s loutkami a objekty působí i scénografie, která svým vzezřením připomíná jarmareční kočovné divadlo. Tvoří ji několik na sebe poskládaných dřevěných otvíracích bedýnek, v nichž se odehrávají některé loutkové výstupy. Bedýnky ještě doplňuje množství různě rozmístěných prken, evokujících spletitost lesního prostředí, a jakýsi multifunkční závěs, na němž se někdy odehrává stínové divadlo, jindy zase například slouží jako střecha příbytku Ronji a Birka.

    Ronja, dcera loupežníka a její kamarád Birk Foto archiv

    Až do závěrečné scény jsem představení vnímala především jako dobrodružnou podívanou pro děti o síle kamarádství, v níž se střídají scény plné energie a vynalézavosti, s těmi někdy až příliš přetíženými činoherními dialogy. V závěrečné scéně však přišlo ve své podstatě jednoduché, avšak díky scénickému provedení velmi silné poselství i pro dospělé. Ronja (v tu chvíli přímo v podání Karolíny Hýskové) obklopená ostatními postavami s obrovskou radostí v hlase vítala jaro, které přišlo po strastiplné zimě. Její slova připomínala až jakýsi povzbuzující pokřik, nebo mantru, skrze kterou jako by dávala najevo, že naděje na změnu k lepšímu tu vždy existuje a umírá doopravdy jako poslední…

    Divadlo loutek Ostrava – Astrid Lindgrenová: Ronja, dcra loupežníka. Režie: Martin Tichý, dramatizace a dramaturgie: Daniela Jirmanová, scéna, loutky, kostýmy: Robert Smolík, hudba: Pavel Helebrand. Hrají: Karolína Hýsková, Božena HomolkováLenka Sedláčková, Martin Legerski, Aleš Petrič, Petr Sedláček. Premiéra 5. dubna 2019 na hlavní scéně Divadla loutek Ostrava. Psáno z uvedení na přehlídce Ostrava v Praze 31. října 2019 v Divadle Minor.

    ///

    Více o festivalu Ostrava v Praze na i-DN:

    Ostrava v Praze


    Komentáře k článku: Ostravský nájezd na Prahu (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,