Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2023

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2023

ročník 32
19. 9. 2023
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Očima Fantas-magiky (No. 3)

    Změna klimatu a vliv klimatických změn na naši současnost – to jsou jedna z nejpalčivějších témat dnešní doby a je to také, mimo zaměření na nové technologie, i jedno z hlavních témat multimediálního festivalu Laterna fest. Čtvrtý den se otázkami environmentálních změn intenzivně zabývala inscenace Dimanche belgických Focus Company & Chaliwaté Company.

    Dimanche ve francouzštině znamená neděle, ale pro Belgičany (jak jsme se dozvěděli z diskuse po představení) představuje Dimanche den, kdy se setkává rodina a v tu chvíli jdou všechny problémy světa zcela stranou. S touto premisou pracuje i stejnojmenná inscenace, která nám představuje, jak by vypadalo lidské jednání, kdyby byl svět zasažen třemi různými katastrofami – extrémními vedry, tornády a tsunami.

    Příběhem nás provází skupina nejprve tří reportérů a reportérek, později dvou a následně jedné reportérky, kteří a které cestují do rozmanitých míst naší planety, aby zachytili ohrožené druhy zvířat, přičemž tím se jim zároveň daří zaznamenávat i její zchátralý stav. V paralelní rovině jsou reportáže proplétány příběhem obyčejné domácnosti (pár žijící se stařenkou), kde sledujeme, jaký vliv (ne)mají extrémní výkyvy počasí na běžný život. V obou případech se nezkrotné přírodní živly nakonec stanou zhoubou všech.

    Na první pohled se může zdát, že jde o silně dystopickou inscenaci, což je podpořeno i pocitem ekologické úzkosti. Foto archiv souboru

    Na první pohled se může zdát, že jde o silně dystopickou inscenaci, což je podpořeno i pocitem ekologické úzkosti, který nás jako červená nit podvědomě doprovází v průběhu celé inscenace. Nicméně i přesto, že je naší civilizaci celou dobu nastavováno nepříjemné zrcadlo, pracuje dílo se spoustou odlehčujících prvků, které snižují její palčivě negativní vyznění.

    Příběhy jsou od samého začátku hrány s nadsázkou, což je čitelné už z prvního příchodu reportérů a jejich pozérského nástupu doprovázeného dramaticko-exotickou hudbou. Foto archiv souboru

    Příběhy jsou od samého začátku hrány s nadsázkou, což je čitelné už z prvního příchodu reportérů a jejich pozérského nástupu doprovázeného dramaticko-exotickou hudbou, v němž lze spatřovat parodii na úvodní titulkovou scénu téměř jakéhokoliv krimi seriálu, v níž se představují hlavní detektivové. V podobně humorném duchu se pokračuje i dále – náročná témata jsou odlehčena situačními gagy, případně rozmělněna scénickou nápaditostí.

    Tělo se stává přirozenou součástí krajiny. Foto Virginie Meigné

    A právě herecká a výtvarná kreativita jsou dominantním rysem inscenace. Každá scéna se přelévá z jednoho nápadu do druhého, nic nepůsobí zbytečně ani nelogicky. Dílo je v podstatě jakýmsi kultivovaným generátorem kreativních počinů, jelikož většina nápadů je překvapivá, nečekaná, chytrá a především hravá. Jako příklad za všechny lze uvést scénu hned z úvodu, kdy jedna z hereček sbírá modely stromečků z drobné plochy, po které se před chvílí projížděl model autíčka, a když na strom nejdál od sebe nedosáhne, pouze si lehne na zasněženou plochu a stává se přirozenou součástí krajiny, zasněženým, bílým kopcem, po němž autíčko záhy pokračuje v cestě.

    Publikum je neustále drženo v napětí. Foto archiv souboru

    Vše, co se na scéně objeví, je efektivně využito a mnohdy slouží jako „můstek“ k další části inscenace. Tím přispává k funkční kontinuitě díla, díky které je publikum neustále drženo v napětí a možnost, že by ztratilo pozornost, je minimální. K udržení diváckého zájmu napomáhá i dramaturgická kompaktnost. Ačkoliv se začíná dvěma dějovými liniemi, které spolu zdánlivě nesouvisejí, jedna druhou v průběhu představení reflektuje a v samotném závěru se prolnou.

    Když se na scéně objeví loutka stařenky, tak její „loutkovitost“ lze poznat snad pouze z toho, že za ní stojí loutkovodička v černém. Foto Virginie Meig

    Jelikož se jedná o dva soubory, každý přispěl do díla trochu jiným způsobem. Jedním z výrazných aspektů, zastoupeným Focus Group, jsou loutky. V inscenaci je využito několik loutek v životní velikosti, všechny působí hyper-realisticky. Když se například na scéně objeví loutka stařenky, tak její „loutkovitost“ lze poznat snad pouze z toho, že za ní stojí loutkovodička v černém. Pohyby loutek jsou propracovány do nejmenších detailů. U loutek zvířat je akce obohacena o zvukovou rovinu podtrhující jejich realističnost, takže je (zvláště dětem) snadné uvěřit, že se před vámi na scéně zjevil – například – opravdový lední medvěd.

    Je snadné uvěřit, že se před vámi na scéně zjevil opravdový lední medvěd. Foto Alice Piemme

    Druhá skupina – Chaliwaté Company – přispěla do hry uměním mimu, což je patrné z ladnosti a přesnosti hereckých akcí a také mimo z úchvatné práce se světelným designem. Používají dokonce techniky u nás dobře známého černého divadla, což tvůrcům umožňuje vytvořit iluzi samovolně se pohybujících předmětů. Setkáváme se s tím v samotném finále, kdy sledujeme zatopený svět, v němž plavou obyčejné předměty jako židle, stoly, toastové chleby s toastovačem…, ale také člověk. Mimo tuto techniku ale soubor využívá i mnoho dalších světelných a výtvarných či technických iluzí. Kromě vznášejících se předmětů se předměty například i samy po jevišti pohybují a reagují na pokyny herců. Vrcholem jsou pak samovolně se ohýbající předměty jako židle, stoly či gramofonové desky vlivem horkého počasí.

    Dimanche je mnohovrstevnaté komplexní dílo, které nekárá ani neobviňuje. Foto archiv souboru

    Dimanche je mnohovrstevnaté komplexní dílo, které – jak by se u inscenace s ekologickým tématem snadno mohlo stát – nekárá ani neobviňuje. Místo toho formou nadnesených příběhů předkládá obraz současné společnosti, v němž dává divákovi na výběr – buď si užije krásnou iluzorní fasádu, nebo přijme nenásilný apel, který vede – minimálně – k zamyšlení.

    Focus Company & Chaliwaté Company Dimanche. Scénář a režie: Julie Tenret, Sicaire Duriex, Sandrine Heyraud, dramaturgie: Alana Osbourne, scénografie: Zoé Tenret, jevištní výprava: Zoé Tenret, Bruno Mortaignie, Sébastien Boucherit, Sebastien Munck, loutky: Waw! Studios, Joachim Jannin, Jean-Raymond Brassinne, světelný design: Guillaume Toussaint Fromentin, zvukový design: Brice Cannavo, video: Tristan Galand, kostýmy: Fanny Boizard. Hrají: Julie Tenret, Sicaire Durieux, Sandrine Heyraud, Thomas Dechaufour, Shantala Pépe, Christine Heyraud. Psáno z Laterna festu 24. 6. 2022 na Nové scéně Národního divadla v Praze.


    Komentáře k článku: Očima Fantas-magiky (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,