Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Němčina v Praze (No. 3)

    Mým dalším zářezem na pomyslné pažbě letošní edice PDFNJ se v neděli 27. 11. V holešovické La Fabrice stala inscenace hannoverského Schaulspielhaus Muž své třídy, která scénicky adaptuje prozaický debut Christiana Barona. Román z roku 2020 překvapivě nese mnohé styčné body s literárními díly Marie Majerové i dalších stoupenců sociálně kritického realismu.

    Foto: Katrin Ribbe

    Poměrně schematický příběh o komplikovaném dospívání dvojice bratrů nejen ve stínu chudoby, ale především násilnického, přesto však milovaného otce, je opentlen řadou popkulturních citací, vhodně doplňující kolorit doby, v níž se odehrává. Ty zároveň napomáhají k bezprostřednímu čtenářskému napojení i orientaci v čase. Značným problémem je formálně unylá režie Lukase Holzhausena, který se jednoznačně nechal převálcovat literaturou. Postupně v reálném čase kompletované scénografii Katjy Haas vévodí především těžkopádný hyper-realismus a stereotypní storytelling.

    Němčina v Praze (No. 2)

    Výživným nápadem a jedním z mála zdrojů napětí i zábavy je trefné obsazení všudypřítomné otcovské figury nehercem – kulisákem Michaelem „Minou“ Sebastianem, jenž svým vzhledem, v němž se ideálně snoubí explicitní hrubiánská neotesanost s implicitní něhou (mluví za něj školený hlas profesionála Jana Thümera), značně připomínal mladší verzi českého herce, sportovce a slavného ochránce opuštěných zvířat Zdeňka Srstku. Totální nasazení dětského herce (v alternaci Noah Ilyas Karayar a Titus von Issendorff) je naštěstí neiritující a nenese žádné znaky svévolné režijní manipulace. Imponující výkon v ženských partech podává Stella Hibová, Nikolaie Gemela pak v ústřední vypravěčské roli limituje nepřetržitý tok textu, jenž nenabízí příliš prostoru pro tvůrčí procesy. Opět se prostorově čaruje s nejrůznějšími domáckými úkony včetně vaření pokrmů, jež pro hladové žaludky znavených diváků znamená nekonečnou prudu. Emoce jsou vyráběny těžkopádně a velmi, velmi pomalu. Necelých sto minut jako definice nehybnosti. Plusové body posílám za společenskou angažovanost, vzrušujícího divadla tentokrát připlulo pomálu.

    Pokračování příště!

    Němčina v Praze (No. 1)


    Komentáře k článku: Němčina v Praze (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,