Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    (Ne)jen pro teenagery (No. 4)

    Sobotní večerní festivalový program nabídl derniéru hudební inscenace, přesněji (jak stojí v programu) scénického koncertu z písní Jiřího Bulise v podání studentů ateliéru muzikálového herectví JAMU vedeného Petrem Štěpánem a Miroslavem Ondrou Hodinku na Štědrý den. Příjemný zhruba hodinový pořad nepřekročil mantinely školního představení muzikálové větve JAMU se všemi klady i zápory na ně kladené.

    Jiří Bulis a silueta Petrova. Repro JAMU

    Klavíristka a hudební skladatelka Dada Klementová vybrala z Bulisova rozsáhlého archivu pětadvacet písní, které výborně zaranžovala a nastudovala s komorním orchestrem (klavír, klarinet/alt. sax, housle, violoncello, baskytara) , které jevištní dění živě doprovází. Pěveckého, tanečního a hereckého partu se zhostili studenti třetího (dnes již závěrečného čtvrtého) ročníku ateliéru muzikálového herectví Petra Štěpána. Ten společně s Miroslavem Ondrou inscenaci režíroval.

    FOTO archiv JAMU

    Jde o sled vzájemně významově v podstatě nepropojených „klipů“ ze známých i méně známých písniček Jiřího Bulise s texty jak samotného autora tak jeho kolegů Jana Vodňanského, Arnošta Goldflama, Zdeňka Šlajse a P. Čagánka, případně zhudebněné texty G. Büchnera (Spi děťátko /z hry Vojcek/), Ch. Morgensterna (Podvlékačky) či B. Brechta (Nejmilejší místo). Jsou to krásné, jímavé písně, v podstatě velmi osobně laděné dumky, vždy plné nadhledu a vesměs i lehce jízlivého, poťouchlého humoru. A právě tak se je tvůrci této produkce snaží zpracovávat. Nelze jim upřít vysokou míru profesionality – v pěvecké, pohybové i taneční rovině, příjemné jsou projekce, které některé písně doplňují. Přesto večer působí chladně a odměřeně, což k Bulisovým písním nepatří. Jako bychom sledovali pásmo jakýchkoli – byť kvalitních – lehce kabaretních, šansonových písní, jedno zda od Bulise, Suchého se Šlitrem, Vodňanského se Skoumalem či – třeba – (ze světových) Kurta Weilla, Leonarda Bernsteina, Davida Bowieho, či z muzikálů typu Kabaret. Aktéři je předvádějí v chladné póze interpretů naplňujících skladatelovy noty, textařova slova a jednoduché choreografie. Ale osobního přístup, artikulovaný vztah k těmto songům, jejich tematům či dokonce k Jiřímu Bulisovi, jako tomu bylo kdysi v legendárním Proklatci brněnského HaDivadla, či divadelně sofistikovanější přístup domácího souboru (míněno Divadlo v Dlouhé) v také již odeznělé inscenaci Kabaret Prévert – Bulis, v nich chybí. Jako byste místo rukodělné práce jedinečného, originálního tvůrce drželi v rukou vystylovaný časopis typu Vogue plný pánů a dam v elegantních kostýmech…

    FOTO archiv JAMU

    Nerad bych všechny herce a zpěváky házel do jednoho vystylovaného kabátu, každý se jistě snažil dát písni maximum, nicméně pedagogické vedení je všechny – obávám se – sešněrovalo jedním střihem, ze kterého jim nebylo úniku. A bránit se coby nezkušeným studentům asi těžko lze. Tedy doufám, že aspoň z některých z nich nebudou pouhé zaměnitelné figurky, ale vyrostou z nich osobití interpreti, byť třeba v jiném než komorním písničkovém (jací by měli být zde) žánru. Přesto byli jistě mnozí diváci – včetně mne – rádi, že scénický koncert mohli vidět a – především – slyšet. Až příliš fádní a formalistické dění na scéně, ale zato vynikající hudební zpracování (skvělé citlivé muzikantské výkony všech pěti instrumentalistů) a kvalitní pěvecké výkony je – nebo aspoň mne – často vedly k tomu, že jsem se coby divák soustředil především na ně.

    FOTO archiv JAMU

    K festivalovým dramaturgům bych však přece jen jednu výtku či otázku měl. Opravdu si myslíte, že tato produkce je vhodná či zaujme 13+?! Mně spíš přišla (jak formou tak častým tématem smrti a stesku) pro diváky 35+… Zkrátka už trochu životem protřelé a láskami protrpělé. Potvrzovala to i sobotní skladba diváků. Vhodnější podle mne bylo by ji bývalo pozvat v rámci „dospěláckých“ hostování nepražských souborů v tomto divadle. Ač jsem k ní kritický, své diváky by si jistě našla. Pražané Bulisovi rozumějí.

    Divadlo na Orlí / JAMU, Brno – Hodinku na Štědrý den (scénický koncert z písní Jiřího Bulise). Dramaturgie, aranžmá a hudební nastudování: Dada Klementová, režie: Petr Štěpán, Mirek Ondra, scéna, kostýmy, videoanimace: Markéta Šlejmarová, Juliána Kvíčalová. Účinkují studenti ateliéru muzikálového herectví vedeného Petrem Štěpánem a Miroslavem Ondrou (Kristýna Daňhelová, Jonáš Florián, Ondřej Halámek, Dagmar Křížová, Veronika Morávková, Pavlína Palmovská, Martina Pawerová, Marianna Polyáková, Marco Salvadori, Robin Schenk, Diana Velčická). Doprovodná kapela (Dada Klementová – klavír, kalimba, vedoucí, Jiří Tolar – klarinet, alt saxofon, Ondřej Plhal – housle, Dagmar Barašová – violoncello, Vít Šujan – kontrabas, baskytara). Premiéra 6. prosince 2015. Psáno z pražské derniéry 14. 1. 2017.

    ///

    Ostatní festivalové reportáže:

    (Ne)jen pro teenagery (No. 1)

    (Ne)jen pro teenagery (No. 2)

    (Ne)jen pro teenagery (No. 3)


    (Ne)jen pro teenagery (No. 5)

     


    Komentáře k článku: (Ne)jen pro teenagery (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,