Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    (Ne)jen pro teenagery (No. 3)

    Druhý den Festivalu 13+ v Divadle v Dlouhé pokračoval inscenací brněnského Buranteatru Univerzální scifi. O komedii až přeplněné nápady a vtipy, napsala na i-DN v červnu minulého roku Jiřina Hofmanová (Kosmická divadelní loď). Třetí den – v pátek dopoledne – pak nabídl představení Můj BF olomouckého Divadla na cucky.

    Inscenace tematizuje otázku, zda může mezi mladým mužem a ženou vzniknout opravdové přátelství. Pro teenagery, kterým se Divadlo na cucky ve svém olomouckém působišti věnuje především, to je vždy aktuální problém a jsou jistě zvědaví, jaké problémy a řešení jim budou předloženy. Někteří z nich jistě mají svou vlastní zkušenost, jiné teprve čeká, pro všechny je to však jistě aktuální téma. Inscenace se však zaměřuje spíše na obvyklé situace od dětství po dospělost, nabízí konkrétní příběh dvou nejlepších přátel, ale jednoznačných odpovědí se od ní nedočkáme.

    Inscenace se zaměřuje spíše na obvyklé situace od dětství po dospělost FOTO HELENA FIKEROVÁ

    Ona (Petra Dosoudilová) a On (Jan Machalka) se nejprve potkávají jako děti předškolního věku. Hrají si spolu „na doktora“ a ujasňují si své představy o anatomii těla opačného pohlaví. V okamžicích střihu mezi jednotlivými scénami herci vždy udělají na zdi čárku své výšky jako symbol toho, že jsme se posunuli o několik let dopředu. Setkáváme se s nimi při oblíbeném skákání na posteli a důležité rozmluvě o tom, že tuto činnost podle zvuků určitě provádí i jejich rodiče vedle v ložnici. Nebo při vyměňování figurek z oblíbeného kinder vajíčka. Jako větší si na letním táboře vyprávějí, kdo se komu v oddílu líbí, zažívají společně první diskotéky, pak i první hudební festivaly. Každý z nich si několikrát uvědomí, že na toho druhého žárlí, kdykoli u něj vidí zájem o někoho jiného. Rozloučení – a konec představení – přichází ve chvíli, kdy každý odjíždí na jinou univerzitu. Avšak ani jeden z nich nekáže vyřknout větu o (nám všem očividných) citech k tomu druhému. Možná jsou to pořád city jen kamarádské, možná jsou oba zmatení a potřebují více času.

    Vedle hereckých výkonů dominovala inscenaci výprava Kristy Ketmanové, která na scénu rozvěsila a rozložila barevná nafukovací lehátka FOTO HELENA FIKEROVÁ

    Herci ztvárnili všechny věkové kategorie svých postav s lehkostí a vtipem. Nesnažili se o psychologizaci, ale pro věk typickými náznaky a stylizací podtrhly vždy konkrétní etapu dospívání. Vedle hereckých výkonů dominovala inscenaci výprava Kristy Ketmanové, která na scénu rozvěsila a rozložila barevná nafukovací lehátka. Herci s nimi velice jednoduše, ale efektně vytvářeli prostory pokoje, koupaliště, baru nebo dopravního prostředku. K odlehčené a vtipné inscenaci se takováto práce s prostorem více než hodila.

    Možná jsou to pořád city jen kamarádské… FOTO HELENA FIKEROVÁ

    V zadním plánu byla mezi jednotlivými scénami promítána na dvě zavěšená lehátka filmová projekce mladých lidí, kteří odpovídali na otázku, zda může mezi mužem a ženou vzniknout opravdové přátelství. Sledováním svých vrstevníků si mladí diváci sami mohli leccos uvědomit, byť odpovědi natočených respondentů se pravidelně střídaly. Podle reakcí publika bylo ale jasné, že téma mezi teenagery rezonuje.

    ///

    Ostatní festivalové reportáže:

    (Ne)jen pro teenagery (No. 1)

    (Ne)jen pro teenagery (No. 2)

    (Ne)jen pro teenagery (No. 4)

    (Ne)jen pro teenagery (No. 5)

     


    Komentáře k článku: (Ne)jen pro teenagery (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,