Divadelní noviny > Kontext Názory – Glosy
NÁZORY: Já jsem to sice neviděl, ale…
V našich končinách je už drahnou dobu zvykem hodnotit věci předem – to bude blbý, protože ten a ten… ta a ta… Zatímco politici či prezident mívali při nástupu do funkcí 100 dní hájení, dnes už se na to nehraje. Kritiku na danou věc či člověka je možno si vyslechnout už předem, aby si snad – nedej bože – lidi nechtěli vytvořit názor sami na základě poznaného. Tento přístup samozřejmě kvete nejen v uměleckých či umění se dotýkajících disciplínách, ale v této oblasti působení je to mnohem dramatičtější a emotivnější.
Vzpomněla jsem si na případ jednoho školního představení na herecké škole, které nebylo zdaleka tak skandální, jak to mohlo vypadat zvenčí, nicméně celá kauza vyústila manifestačním odchodem celé herecké skupiny před absolutoriem (vyhrál to nakonec mladý herec, kterému rodiče nedovolili školu opustit, a tak měl nakonec možnost vytvořit vlastní sólové absolventské představení). Kolem celého připravovaného autorského představení, o představách studentů o budoucnosti v oblasti herectví a pravděpodobné očekávané realitě, se už předem strhla lavina zvěstí a předsudků, takže ihned po premiéře bylo staženo z repertoáru. To studenty samozřejmě naštvalo, protože je příprava stála dost práce, a tak rozeslali do médií zprávu o zákazu představení. Tento „cenzurní“ zásah média zaujal a obrátil pozornost k celé kauze, o které v podstatě mimo poměrně malý okruh lidí nikdo nevěděl… Ve škole byla následně svolána schůze, kde se k celé věci vyjadřoval kdekdo, s dovětkem: Já jsem to sice neviděl, ale… aféra byla na světě, ale bouře ve sklenici vody brzy utichla – protože to vlastně nikoho moc nezajímalo.
Podobně zapeklitou situaci jsem zažila loni na Jiráskově Hronově. Uvedení komedie Miroslava Hanuše Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách, kterou přivezl soubor ŠAMU Štítina, nominovaný z festivalu Krakonošův podzim (pozn. následně se úspěšně pokusili o zápis do knihy rekordů za amatérské představení pro nejvyšší počet diváků), se stalo kauzou. Pro skupinu mladých diváků se představení stalo trestuhodným příkladem genderové nevyváženosti (pozn. text inscenace vznikl na základě knihy z roku 1998), což vyjádřili tichým protestem během představení a následně i po něm před divadlem. Ve stejné chvíli ovšem v hledišti byly pozdvihnuty plakáty s nadšenými výkřiky X.Y. do Národního! (nikdo další z publika ovšem netušil, že to nepatří k představení – genderově laděný protest byl následně důkladně probrán ve Zpravodaji JH a plakáty v hledišti se ukázaly jako přátelská pocta kolegovi – hasiči, který v představení hrál)… Tedy opět kauza, opět směšná bouře ve sklenici vody. A tak si říkám, není takovou bouří ve sklenici vody také kauza kolem proměny DN?
Komentáře k článku: NÁZORY: Já jsem to sice neviděl, ale…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Pavel Ployhar
To neni kontroverzni, to neni nazorove, to neni nastvane, to je pouze zbytecne, nebo spise smutne…
05.01.2025 (23.45), , Trvalý odkaz komentáře,
Veronika Volhejnová
Já jsem zvědavá,
jak budou nové Divadelky vypadat. Předplácela jsem je skoro dvacet let a loni jsem je po několikaletém váhání odhlásila, protože jejich názorové zaměření od nástupu pana šéfredaktora Hermana čím dál víc ujíždělo jedním směrem, který mi připadal nevyvážený a přestal být pro mě zajímavý (což jsem panu šéfredaktorovi mimochodem opakovaně sdělila v reakci na jeho osobní příspěvky v internetových diskusích, naposled tuším na Opera Plus). Teď Divadelkám rozhodně dám znova šanci a držím nové redakci palce.
09.01.2025 (14.42), , Trvalý odkaz komentáře,