Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Národní divadlo věc neveřejná?

    Od podzimu se snažím vyvolat věcnou diskusi na myslím potřebné téma: vzhledem k tomu, že řediteli Janu Burianovi končí období, na které byl jmenován, prozkoumat, co se mu z jeho programu podařilo a co nepodařilo realizovat. Prostě evaluovat jako v každé řádné firmě.

    Oslovil jsem jako prvního už před několika měsíci člena Garanční rady Milana Uhdeho jako váženého autora Divadelních novin a překvapilo mě, že se odmítl vyjádřit. Soukromě mi sdělil, to snad mohu zveřejnit, že bez přijetí zákona o VPI se s Národním divadlem nic nepořídí. Já opáčil, že není reálné očekávat přijetí tohoto zákona, ergo musí se hledat jiné řešení jistě nezbytné změny v postavení ředitele Národního divadla a ve způsobu financování a řízení tak velkého divadla. A také jsem připomněl, že mezitím nelze rezignovat na umělecké výsledky, ergo na vedení souborů, a o obou operních opakovaně publikuji velké pochybnosti.

    Požadoval jsem veřejně prodiskutovat základní témata: Jak pokročila restrukturalizace Národního divadla? Jaké jsou představy Garanční rady o budoucnosti Národního divadla? Jak spolupracuje Garanční rada s ministry kultury?

    Považuji Národní divadlo za věc veřejnou a s údivem zjišťuji, že lidé, kterých si velmi vážím, se veřejné debatě vyhýbají. Milan Uhde mi sdělil, že v Garanční radě čekají na nového ministra, jemuž předloží své návrhy, a pak je poskytnou médiím. Když jsem se dva měsíce po nástupu ministra v demisi a bez důvěry Ilji Šmída Uhdemu připomněl, dozvěděl jsem se, že garanti ještě čekají na způsob vyhlášení konkursu na Burianovo místo. Oslovil jsem celou Garanční radu, za niž mi poslal odpověď Jan Hančil: Vážený pane šéfredaktore, děkujeme za Váš zájem o práci Garanční rady pro Národní divadlo. Od svého ustanovení pracuje Garanční rada kontinuálně jako poradní orgán již čtvrtého ministra kultury a vyjadřuje se ke všem strategickým rozhodnutím, která spadají do její působnosti. S novým ministrem kultury se Garanční rada sešla v únoru, v současné době se připravuje další schůzka, naše jednání však nedospěla do fáze, kdy by bylo možné podávat jakékoli průběžné zprávy, proto Garanční rada žádná stanoviska nezveřejní.

    Když jsem nad odpovědí zapochyboval, Jan Hančil poslal dovětek: Chápu, že Vás naše odpověď neuspokojila, přesto se ale domnívám, že se někde v základu Vašeho požadavku, respektive Vašich otázek, skrývá jisté nedorozumění. Garanční rada je poradním orgánem ministra kultury, nikoli správní radou ND, a funkcí poradního orgánu je dialog s ministrem. Není dost dobře možné, abychom na základě jakéhokoli požadavku interní komunikaci mezi námi a ministrem zveřejňovali předčasně prostřednictvím Divadelních novin. Není v tom nic arogantního, nic předlistopadového, spíš nás zaráží, jak jste k takovému závěru mohl dospět. Během funkčního období Daniela Hermana se Garanční rada s ministrem scházela nepravidelně. Respektoval však naše mínění například ve věci zachování rozsahu provozu opery v budoucnosti nebo investiční strategie. Komunikace s ministrem Iljou Šmídem je v opravdových začátcích, nedospěli jsme doposud k žádnému společnému stanovisku.

    Musím dodat, že věru nešlo o sólokapra pro Divadelní noviny, navrhoval jsem různé varianty veřejné debaty. Analogické otázky, doplněné o dotaz, jak se bude řešit konec Burianova období, jsem položil v únoru ministru Šmídovi a přijímal zprávy, že nemá čas je zodpovědět. Poslední odpověď přišla od tiskové mluvčí Simony Cigánkové 16. května: Pan ministr se v současné době, kdy řeší další postup ve věci Národního divadla, nechce do médií zatím vyjadřovat, a to do doby, než bude rozhodnuto o formě výběru ředitele apod.


    Komentáře k článku: Národní divadlo věc neveřejná?

    1. Bohumil.Nekolny

      Profilový obrázek

      Nepřemýšleli jste,
      proč tady nikdo nechce diskutovat o ND? Ostatně vaše poslední „veřejná“ debata na téma ND (bez ND) byla dostatečně odstrašujícím příkladem. Téma je přece jiné: co udělalo za 4 roky MK ČR pro případnou transformaci? Odpověď je nasnadě: nehnulo prstem. A pokud nebude redefinovaná právní subjektivita tohoto „tingl tanglu“, je škoda každého slova. Dokonce i vašeho. Ve vašem sermonu schází jen argumentace, že je to také placené z vašich daní, když je to „věc veřejná“. A to už se opravdu rozpláču, protože se tenhle klacek „veřejnosti“ naposled použil proti Brnu!

      31.05.2018 (11.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Josef Herman

      Josef Herman

      Nevím, Bohumile,
      na koho se tím „nepřemýšleli jste“ obracíte, článek jsem napsal sám. Poslední „veřejná debata“ možná byla odstrašující, ale právě nechutí zodpovědných o věci diskutovat. A vaším extempore. Jak píšu, oslovil jsem i MK ČR. A že právě MK ČR vskutku nehnulo prstem, se snad mělo veřejně diskutovat, nebo ani to ne?
      O potřebě právního řešení toho „tingl tanglu“ se snad nemusíme přesvědčovat. Já jen pochybuji o jediné cestě k cíli, na které zainteresovaní lpí, i když je evidentně neprůchodná (zákon o VPI) a kvůli tomu MK ČR nehnulo prstem. To minulé, současné proklamuje, že prsty začne hýbat, ale vzhledem k politické situaci a množství odpůrců nevím nevím. Požadovat prostou informaci, kam se tedy zatím v transformaci došlo a proč, je také přes čáru?
      To spojení s daňovými poplatníky a s Brnem jste jistě nemyslel vážně. Věcí veřejnou je ND jako národní instituce, má to ve statutu a v popisu práce. Co ND divadlem stojí, vždycky se o něm debatovalo, pořádaly se konference, psaly traktáty a knihy, tak proč se dnes již nehodí? A komu?

      31.05.2018 (12.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,