Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Na skok do Paříže (No. 1)

    V Paříži včera – ve středu 4. dubna – začal první ročník festivalu českého divadla ve Francii Na skok do Prahy (Fais un saut à Prague). Zahajovací den byl zasvěcen setkávání, které je podle organizátorů jedním z hlavních cílů festivalu.

    Linda Dušková a Michal Zahálka na zahájení festivalu v Českém centru. FOTO archiv festivalu

    Pozvaní francouzští a čeští dramatici v rámci úvodní diskuse probrali postavení dramatika v obou divadelních kulturách a následně se mohli potkat na několika doprovodných akcích. V rámci širšího představování české kultury mohli diváci navštívit vernisáž výstavy výtvarnice Barbory Sléhové, čtení z textů basnířky Vladimíry Čerepkové či promítání krátkých filmů spojených s pražskou FAMU.

    Každý most má mít dvě strany, přiblížila při zahájení festivalu jeho ředitelka Linda Dušková, jak vznikla idea pařížského setkání. Tým organizátorů totiž pořádá v Praze už čtvrtým rokem festival francouzského divadla Sněz tu žábu a propojení s Paříží se tedy nabízelo jako logické dovršení oboustranné spolupráce.

    Diskuse o českém a francouzském divadle – zleva Morgane Lory, Joseph Danan, Aurore Jacob, David Košťák. FOTO archiv festivalu

    Mezi francouzskými autory, kteří se zúčastnili úvodní diskuse v Českém centru v Paříži, byla i Aurore Jacob, jejíž hra Heinz et Bretzel se představila na druhém ročníku Sněz tu žábu, či dramatik a profesor katedry divadelní vědy na Univerzitě Sorbonne Nouvelle Joseph Danan. Jeho hra pro mladé diváky Dobrodružství Aurena, malého sériového vraha bude představena v Praze v květnu.

    Diskuse o českém a francouzské divadle v Českém centru v Paříži. FOTO archiv festivalu

    Právě Danan jako nejstarší z účastníků (je ročník 1951) v diskusi zajímavě popsal vývoj postavení autora, kdy v současnosti je daleko běžnější než dřív psaní na objednávku či propojení pozic dramatika, režiséra a dramaturga. Začal jsem psát z vnitřní potřeby, prakticky mě nezajímalo, jestli mé texty budou hrané či vydávané. Ale pokud cítíte ve své tvorbě nějakou dynamiku, postupně vás čím dál víc mrzí, když se vaše hry nesetkávají s jevištěm, řekl Danan, kterému prý nejvíce pomohlo přátelství s režisérem Alainem Bézu. Vztah s režisérem byl ale důležitý v minulém století. Dnes je čím dál těžší psát a čekat, že se to bude někomu líbit a k inscenování sáhne zrovna po vašem kusu. V našem prostředí je pozice dramatika stále ohroženější a omezenější, prohlásil Danan s odkazem na souběh profesí. Roli autora je potřeba nově najít a definovat, dodal a na závěr si posteskl, že dramatici nemají moc dalších profesních příležitostí. Podívejte se třeba na vedení velkých divadel. Najdete tam spoustu režisérů a dramaturgů, ale autora nikdy.

    Výstava Barbory Sléhové v Anis Gras. FOTO archiv festivalu

    K psaní na objednávku se vyjádřili i dva pozvaní čeští autoři, David Košťák a Magdalena Frydrych Gregorová. Začala jsem psát, protože mě to bavilo. Když se na mě začínali obracet režiséři, měli požadavky typu, ať je to pro pět hereček nebo tři naše stárnoucí herce, popisovala s úsměvem Frydrych Gregorová. Tohle mě přestalo bavit, tak jsem začala psát pro televizi, aby mě psaní pro divadlo nemuselo živit, dodala autorka, jejíž hra Panenka z porcelánu bude ve francouzském překladu uvedena na festivalu.

     

    Zahájení festivalu v Anis Gras – ředitelka Catherine Leconte, Michal Zahálka, Linda Dušková a Barbora Sléhová. FOTO archiv festivalu

    Já jsem taky cítil potřebu psát, zavzpomínal David Košťák. Když jsem začal psát na objednávku, měl jsem štěstí, že to bývalo bez nějakého přesného zadání, ale vždy jsem to cítil jako závazek, kterým musím něco vyplnit. Je to jako když člověk posílá dítě do první třídy a stojí před volbou, jestli bude samo sebou, nebo bude mít kamarády, popsal své pocity a zamyslel se nad českým divadelním prostředím: Cítím velkou ostražitost ředitelů velkých divadel. Radši si vybírají hry ověřené zahraničním publikem. Mladým začínajícím autorům jsou otevřené nezávislé scény, kde se můžou učit i chybovat. Chybí ale druhý krok, tedy přesunut autora do většího divadla. I když dostane šanci, tak se jeho vize nemusí potkat s režisérem a kritici už neodliší, že to třeba nebyla tak úplně jeho chyba. A první příležitost může být zároveň i poslední, posteskl si Košťák.

    V diskusi se porovnávaly i přístupy ke vzdělávání autorů, síti kontaktů ze škol či praktické zkušenosti s propojováním pozic, kdy oba čeští autoři jsou zároveň i dramaturgy.

    Zahájení festivalu v Anis Gras, FOTO archiv festivalu

    Festival na Skok do Prahy pokračuje dnes v prostoru Anis Gras experimentální imerzivní performancí Jakuba Maksymova a francouzského herce Mathieu Huota Malá úvaha o manipulaci a scénickým čtením hry Anny Saavedry Olga – Horrory z Hrádečku.

    ///

    Více na i-DN:

    Fais un saut à Prague

    Na skok do Paříže (No. 2)

    Na skok do Paříže (No. 3)

    Na skok do Paříže (No. 4)

    ///


    Komentáře k článku: Na skok do Paříže (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,