Divadelní noviny > Blogy Festivaly

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 595)

V posledních dnech mám prapodivně tvarované, probuzeními přerušované sny. V mlžném oparu se převalují strachy, úzkosti i fantasmagorické příběhy. Jsou to story orosené studenými poty.

Včera jsem se producíroval na koloběžce. Na prstech jsem měl zavěšenou roušku a řval: Všechno má svůj začátek i konec. Míjel mě zpívající Ikaros v kombinéze. Z úst se mu rojily chumáče kulatých slinek. Múza mi kostnatým prstíčkem ťukala na čelo: Ten národ ještě nezhynul, pokud mu věštec zpívá, pane, zvedneme se, půjdeme v kraj, kde písně pějí, šumí les i háj…

Překulil jsem se na bok a Mab pravila: Janáčkova opera Osud je jevištně nesnadně uchopitelné dílo. Je zjevné, že se skladateli nepodařilo uspokojivě vyřešit nedostatky literární a dramatické stavby. Světem uznávaný režisér Robert Carsen nastudoval operu Osud pro Janáčkův brněnský festival…

Snažil jsem se o rychlou chůzi. Do zářící krychle jsem doputoval mezi posledními. Ve foyeru bylo znát napětí. Slavností róby, černé obleky, roušky na tvářích. Nebylo patrno, kdo je kdo. Zrychlený dech mi ofukoval oči…

Hudebníci ladili a na hlubokém jevišti, v monumentální dekoraci lázeňské kolonády. Na vzdáleném pódiu seděl před otevřeným křídlem koncertního klavíru prošedivělý skladatel. Vpisoval do notové partitury změny. Pod kolonádní vysokou klenbou stály řady diváckých křesílek. Zazněl valčík. Kolonáda se zaplnila slaměnými klobouky lázeňských šviháků i dam. Záletný lov tužeb, zrozených z nudy nic nedělání, vyrazil na povrch. Nóbl panička Míla je krásná. Ví to. Nosí v rukou růže. Snad četla Dámu s kaméliemi. Zamiloval se do ní mladinký Živný. Skladatel se proplétal mezi promenujícími. Šedivý pán u klavíru měl hlavu v dlaních. Sopránové popěvky paní Míly se snoubily s tenorovou milostností skladatele Živného. Múza řekla: Luhačovický román, jediné operní dílo, ke kterému vytvořil Janáček scénář sám, bez využití literární předlohy, je tvůrci scénován jako vzpomínka tetelící se v slámovém prachu žňové výhně.

Skrumáže dětí, zápolení s listnatou májkou a opile se motající ctitelé krásy paní Míly vzdáleně připomínají plátna impresionistů. Překvapivé je mísení milostných zpěvů Živného s hlasem šedivého pana skladatele. Zrovna tak montáž projevu paní Míly s pěveckým ozvukem ze zákulisí.

Ve druhém dějství zkracují inscenátoři distanc mezi aktéry a diváky. Pódium s klavírem přisouvají na dohled. Koncertní křídlo se stává středobodem děje. Spor paní Míly s manželem, skladatelem Živným se odehrává kolem něj, pod ním a dokonce i na jeho ozvučnicové desce. Pod klavírem pláče paní Míla. Synáček se jí ptá: Mami, víš co je láska? Stíny hudebního nástroje jsou protáhlé, strašidelné. Dokreslují hrůznost vášnivých výjevů vrcholící tragickou smrtí paní Míly a její šílené matky. Bělovlasý skladatel sledoval počínání aktérů a v jednu chvíli trhal z partitury celé stránky.

O přestávce chválila Mab: Sugestivní ansámblové scény, čistotu zpěvu sólistů, sborů a výtečný výkon dirigenta i orchestru.

Rozpolcení hlavní role skladatele na Živného mladšího a Živného staršího považuji za skvělý koncepční nápad umožňující vhled do Janáčkovy duše a způsobu jeho tvorby.   

Padla na mě únava. Vyšel jsem před budovu, stáhnul roušku na půl žerdi a nadechl se. Poryv tabákového kouře táhnoucího se z křoví parku mě však donutil vrátit se zpět a roušku vytáhnout na stožár.

Dekorace závěrečného dějství se vrátila k podobě prvního jednání. Jen představovala aulu konzervatoře, ve které studenti posměšným způsobem hodnotili nedokončenost opery Osud. Byli nešetrní i k  profesoru Živnému, autorovi opery. Starý pán zkolabuje. Závěrečné věty zněly v pianissimu: Cožpak neslyšíte její pláč? Ten tón z posledního jednání? To je v rukou božích a zůstane tam.

Děkování bylo obřadné a zaslouženě dlouhé. Z divadla jsem odcházel jako ve snách. Sundal jsem si z obličeje roušku. Mezi chocholy stříkajících fontán jsem kráčel pomalu. Dýchal jsem opatrně, aby mě náhlý přísun kyslíku nepovalil.

Mab řekla: Obdivuhodná inscenace světaznalých tvůrců. Skvělá režie i hudební nastudování. Spolu s výtečnými výkony sólistů, orchestru i sborů udělaly z premiéry uměleckou událost. Zazářili tenorista Enriko Casari v roli mladého skladatele Živného a Natascha Petrinsky v roli Míliny Matky. Skvostná byla scénografie i kostýmy. Otevření festivalu se vydařilo…

Nadechl jsem se a řekl: Souhlasím, ale jsem smutný. Doba vymknuta z kloubů šílí. Mám strach o budoucnost…Nasadil jsem si roušku, nastoupil do tramvaje a jel domů, do Komína.

Brno – Komín, 2. 10. 2020 

Národní divadlo Brno – Leoš Janáček: Osud Slzy tvé až v dlaních přelévat. Hudební nastudování, dirigent: Marko Ivanović, režie: Robert Carsen, scéna: Radu Boruzescu, kostýmy: Annemarie Woods, světelný design: Robert Carsen, Peter van Praet, choreografie: Lorena Randi, dramaturgie: Ian Burton, Patricie Částková, sbormistr: Pavel Koňárek, asistent dirigenta: Kostiantyn Tyshko, asistent scénografie: Catalina Codruta Defta, Dragan Stojčevski, asistent výtvarníka kostýmů: Kateřina Veselá, asistent režie: Gilles Rico, Otakar Blaha, Vojtěch Orenič. Osoby a obsazení – Živný, skladatel: Enrico Casari, Philip Sheffield, Míla Válková: Alžběta Poláčková j. h., Matka Mílina: Natascha Petrinsky, Dr. Suda: Peter Račko j. h., Lhotský, malíř: Jan Šťáva, Konečný: Igor Loškár, Slečna Stuhlá, učitelka: Daniela Straková-Šedrlová, Doubek (dítě): Kryštof Cholava, Petr Hrůša, Poeta: Michael, Robotka 1. dáma / Sl. Pacovská: Andrea Široká, 2. dáma / Pí. Majorová: Tereza Kyzlinková, Student: Michael Robotka, Stará Slovenka: Jitka Zerhauová, Pí. Radová: Jana Hrochová, Mladá vdova: Hana Kopřivová Šumpíková, Inženýr: Pavel Valenta Verva, elév: Lukáš Bařák Součková, elévka: Marta Reichelová j. h. Kosinská, elévka: Jarmila Balážová, Doubek: Daniel Matoušek, Sklepník: Martin Novotný, Hrázda: Ondřej Koplík, sbor a orchestr Janáčkovy opery, Dětský sbor Brno. Premiéra 28. 9. 2020 v Janáčkově divadle, Brno.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 3. října 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 595)

1. Milana Suská

   

   Inu,
   k L. Janáčkovi mě nepřísluší se vyjadřovat. K tomu jsem nedozrála.

   04.10.2020 (0.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ