Divadelní noviny > Blogy Festivaly

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/12)

Trochu padal sníh a dost mrzlo. Schody a cesty Výstaviště klouzaly. K pavilonu P jsem bruslil nezvykle dlouho. Zmožen jsem usedl v osmé řadě hledištního srázu.

Snad stohlavý orchestr ladil dole v úžlabině hudební nástroje. Impozantní pohled. Po levé straně baterie bicích, nezvykle velké množství smyčců, dechové nástroje a po pravé straně, oddělené průrvou, se v našikmené řadě lesknou žestě. Za orchestrem stojí kopec. Do něj jsou vestavěné zdi zříceniny s dolíky, prohlubněmi, štolami s opěrami bortících stropů a konstrukcí prkenného můstku. Sibiřská káznice v carském Rusku. Odsouzenci v hnědavě špinavých cárech vězeňských mundůrů leží, sedí, spí.

Ve výstavním pavilonu je chladno, dáma přede mnou se balí do šálu, plece si halí plédem z mušelínu. Přichází dirigent Tomáš Hanus, orchestr Velšské národní opery hraje předehru. Zaslechnu citaci dětské říkanky: Ty, ty, ty, ty to budeš platiti. V šedi sutin je mrtvo. U řeky Irtyše jsou noci zlé. Zlí jsou strážcové, zlý je velitel, zlý je i osud.

V každém tvoru jiskra boží, napsal Janáček v červnu 1928 do záhlaví partitury své poslední, deváté opery Z mrtvého domu. Její libreto se nenalezlo. Janáčkův žák Osvald Chlubna se domníval, že mistr operu komponoval přímo ze stránek ruského výtisku Zápisku z mrtvého domu Fjodora Michajlovoviče Dostojevského. Janáček psal přítelkyni Kamile Stösslové: A ta černá moje opera dá mi hodně práce. Připadá mi, jak bych v ní po stupních níže a níže kráčel až na dno z lidstva nejbídnějších lidí. A to se těžko kráčí.

Bolestná hudba oživuje strnulost tábora. Výkřiky, třesk kastrůlků, kápo rozděluje vězňům polévku. Velitel káznice nechá ztlouct nového trestance jen proto, že se prohlásil vězněm politickým. Luka Kuzmič šije láptě, vypráví, jak zabil majora a v dřevěné kleci tluče křídly pták. Orel má zlomené křídlo, nemůže létat…

Nevzhlední, unavení, prokřehlí trestanci. Ploužící se lidské trosky. Filka Morozov, Skuratov, Šiškov, Aljeja. Sotva odvyprávějí svůj příběh, mísí se ve skrumážích bědných vyděděnců. Ve svátek mají odsouzenci dovoleno hrát sami sobě divadlo. Obhroublou pantomimou o nevěrné prostopášnici se snaží zmírnit tíhu zkažených životů. Jevištní dění a jednání aktérů souzní s Janáčkovou hudbou. Fascinující představení, smutná podívaná.

Zraněný orel vzlétl a nad věznicí zaznělo zvolání Svoboda, svobodička. Hudba ustala, do mrazivého ticha se zarýval klapot bot. Věznění nesli svůj úděl do dalších dnů.

Nadšení diváků je veliké.

Velšská národní opera spojila své síly s Operou skotskou. Její ředitel a režisér David Poutney slavnou inscenaci z roku 1982 obnovil v roce 2017 a dirigent Tomáš Hanus pro ni nastudoval Janáčkovu hudbu dle kritické edice janáčkovského badatele prof. Johna Tyrrella. Opera Z mrtvého domu hraná v angličtině a bez přestávky byla v této hudební podobě uvedena v Brně poprvé.

V hale byla zima a před halou umrznuto. Klouzal jsem po zmrazkách a Mab drkotala zuby: Nádherné představení…

I v Komíně to klouzalo. Pán klouzající přede mnou upadl. Zaklel a řekl, ach jo, budu mít modré Vánoce.

Brno – Komín, 3. 12. 2018

Velšská národní opera v koprodukci se Skotskou operou – Leoš Janáček: Z mrtvého domu, opera o třech dějstvích. Libreto Leoš Janáček, inspirováno románem F. M. Dostojevského Zápisky z mrtvého domu. Dirigent: Tomáš Hanus, režie: David Pountney, asistent režie: Caroline Clegg, scéna: Maria Bjornson, kostýmy: Maria Bjornson, světelný design: Chris Ellis. Obsazení: Alexandr Petrovič, Gorjančikov: BenMCateer, Filka Morozov: Mark LeBrocq, Skuratov: Alan Oke, Šiškov: Simon Bailey, Aljeja: Paula Greenwood, Velký vězeň: Paul Charles Clarke, Malý vězeň: Richard Immergluck, Čekunov: Alastair Moore, Placmajor: Robert Hayward, Stařičký vězeň: Peter Wilman, Šapkin: Adrian Thompson, Kedril: Simon Buttle, Poběhlice: Sarah Pope, Vězeň hrající Donna Juana: Laurence Cole, Mladý vězeň: Adam Music, Čerevin: Gareth Dafydd Morris, Opilý vězeň: Michael Clifton-Thompson, Kuchař: Jasey Hall, Kovář: Martin Lloyd, Duchovní: Alastar Moore, Stráž: Joe Roche, 4 herci: Matthew Batte, Nick Hywell, James Rockey, Dafydd Weeks, Hlas za scénou: Gareth Dafydd Morris. Psáno z festivalového uvedení 2. 12. 2018 v Pavilonu P na Výstavišti Brno .

///

Více na i-DN:

Janáček Brno

…

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 4. prosince 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/12)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Nádherně
   – slovy a foto záběry z inscenace, s krátkou ukázkou video a audio úžasný Mistr slova Jaroslav Tuček nám přiblížil novou působivou inscenaci Janáčkovu operu s nevšedním námětem, který ho inspiroval k nevšední hudbě a při dokonale promyšleném a vystavěném po všech stránkách představení nevšedním účinkem. Po takovém vylíčení nás, kteří jsme se z jakýchkoliv důvodů nemohli představení zúčastnit, to musí mrzet. Jistě bychom si přáli, aby toto představení zůstalo zachováno na záznamu. Doslova Janáčkův citát je v této opeře doslova naplněn: „Z vlastního nitra růst, přesvědčení se nezříkat – neplahočit se za uznáním……………“ U této opery rozhodně nemohl čekat uznání, obdiv, pochopení. Spíše údiv nad výběrem tématu a proč ji napsal, co může očekávat apod. V primě nám prof. Josef Slimáček v hudební výchově o Janáčkovi řekl, že bude pochopen až za 50 let. Nebrali jsme to zcela vážně. Převážná většina tvořících chce hned úspěch, a to nejen v minulosti, ale zvláště v současnosti. Janáček v době tvorby této opery nebyl neznámý. V oblibě byla jeho vokální tvorba, zvláště jeho sborové „symfonické básně“ Maryčka Magdónova, Kantor Halfar a další. Proč si vybral téma Z mrtvého domu na operu? Nadšení námětem, myšlenkou mu bylo zdrojem silné inspirace ke zhudebnění. Ostatní věci přehlížel. Nenapodoboval, vytvářel nově, po svém, pro budoucí. Hodnoty nadčasové věčné ceny, což se projevilo na zde komentované inscenaci.

   04.12.2018 (16.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ