Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Miluju offlajn (No. 9)

    Další z dosud zde nereflektovaných off-line produkcí letošní Malé inventury bylo sólo performerky Zdenky Josefi Hladinou.

    Zdenka Josefi: Hladinou. Foto X10

    Josefi vystudovala katedru Nonverbálního divadla na HAMU, věnuje se převážně autorské tvorbě a ve svých projektech se – jak se dočteme v upoutávce k produkci – zaměřuje na zpracování aktuálních témat neotřelými divadelními prostředky. Vychází z konkrétního prostoru, propojuje pohyb s hudbou, zvukem i mluveným slovem.

    Právě to byly hlavní atributy této produkce – multižánrovost, práce s projekcemi, se zvukem, s prostorem, se světly a s objekty. Foto X10

    Právě to byly hlavní atributy této produkce – multižánrovost, práce s projekcemi, se zvukem, s prostorem, se světly a s objekty. A samozřejmě s pohybem a tělem. V úvodu sledujeme na obrovské ploše zadní stěny Divadla X10, kde se produkce konala, nahraný projev moderátorky televizních zpráv v podání Josefi. Její projev je zprvu profesionální a věcný, ale po chvíli se moderátorka zaškobrtává, texty se překrývají, splývají jeden v druhý a postupně se vše rozplývá v nečitelných a nesrozumitelných digitálních obrazcích. Obraz zmizí a my na podlaze prázdného prostoru divadla, ve světlem přesně vymezeném čtverci, vidíme na zemi ležící performerku. Nejprve samotnou, později s průhlednou umělohmotnou deskou. Začíná se pohybovat. Nejprve v onom čtverci, později i mimo něj. Objeví se velký dlažební kámen – kostka, s nímž performerka různě manipuluje. Dostává se do prostoru. Komunikuje se sloupy v místnosti, sedá si ke stěně. Občas v tichu, častěji za zvuků nahrané obrazivé, avšak nijak agresivní hudby (Beáta Hlavenková). Konání je němé, pohyby taneční, performativní, chvílemi připomínají pantomimu (práce s kamenem). Z kontextu viděného by se dalo usuzovat, že sledujeme jakýsi vnitřní boj komentátorky zpráv, jež je navenek chladná, racionální, neosobní, ve skutečnosti má však řadu existenciálních či jiných problémů, které posluchač zpráv nevidí a nevnímá, ale jež se jí promítají i do její profese. Tedy téma lidské dichotomie, rozdvojenosti, schizofrenie. Co se děje pod hladinou obrazu, pod hladinou těla a možná i pod hladinou duše… Jaký to existenciální kámen v sobě nosíme…

    Jaký to existenciální kámen v sobě nosíme… Foto X10

    Formálně působivá, ovšem opět – podobně jako v případě produkce Jáma lvová (zde) – spíše studiová práce, jež do vrstevnatější a plnohodnotné produkce má před sebou ještě kus cesty. Vedle pohybových etud a výtvarných obrazů nesledujeme nic podstatného. Dění – jak akce performerky tak hudba či práce se světly a videem – je jen efektní ambaláží. Ukazuje se, že mladí tvůrci mají obrovské možnosti a schopnosti pracovat s vizuálním působením a zvukem, ale schází jim téma, jež by s nimi rezonovalo, jež by je silně motivovalo, bylo jim vlastní a dovádělo je k hlubším ponorům a nalezením bohatější pohybové a dějové struktury. Performerka jako by tančila bez osobního zaujetí, bez emotivního a intelektuálního nasazení, obětování se. Chladně a racionálně. Proč ne, ale k takovýmto existenciálně směrovaným produkcím to moc nesedí. Stávají se pouze formálními hříčkami (etudami) na dané téma.

    Performance končí tak trochu jak začala. Foto X10

    Performance končí tak trochu jak začala. Na obrovské zdi se opět objeví barevná projekce, tentokrát však sledujeme abstraktní obrazce jakého zničeného přenosu digitálních dat. Perfomerka se pod ním – zničená – usadí. Působí jako malá součást obrovského barevného digitálního celku, který ji pohlcuje. Silný obraz. Ale jevištní dění předtím k němu vedlo jen intelektuálně, skrze předem daný – vymyšlený – koncept. Bez zapojení a nalezení cesty, příčin a důsledků, proč a jak k němu aktérka dospěla. Bez skutečného vnitřního zápasu, bez vyjeveného strachu či úzkosti, jež teprve z konceptu dělají působivý a s divákem komunikující divadelní tvar. Sledovali jsme tahy štětcem, nikoli utkání s tématem.

    Divadlo X10, Praha – Zdenka Josefi: Hladinou. Koncept, choreografie, interpretace: Zdenka Josefi, režijní spolupráce Barbora Johansson, hudba Beata Hlavenková, sound design Stanislav Abrahám, light design Ondřej Růžička, výprava Radka Josková. Premiéra 23. 10. 2020.

    ///

    Další díly denního zpravodajství z Malé inventury naleznete zde.


    Komentáře k článku: Miluju offlajn (No. 9)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,