Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2018

ročník 25
11. 12.–24. 12. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Meleme pantem (No. 3)

    Třetí den festivalu OST-RA-VAR měli diváci možnost zúčastnit se prvního rozborového semináře a zhlédnout další tři představení – Řeči léčí a Teror (Národní divadlo moravskoslezské) a Tři sestry (Komorní scéna Aréna). První dvě se konala v Divadle „12“ – nově otevřeném komorním prostoru pro 60 diváků, primárně určeném k experimentálnějším projektům NDM.

    Střet Freuda a Junga pramení z odlišných názorů na léčbu pacientů, ale také ze vztahu k dívce rusko-židovského původu Sabině Spielreinové. Foto Radovan Šťastný

    V případě inscenace Řeči léčí se však z mého pohledu o žádný experiment nejednalo. Hra britského dramatika Christophera Hamptona inspirovaná reálnými událostmi vypráví o osobním vztahu Sigmunda Freuda (Jan Fišar) a Carla Gustava Junga (František Strnad). Střet dvou osobností psychologie přitom nepramení jen z odlišných názorů na léčbu pacientů, ale také ze vztahu k dívce rusko-židovského původu Sabině Spielreinové (Petra Lorencová). Sabina je v mládí Jungovou pacientkou, trpící záchvaty hysterie. Jung se ji snaží léčit pomocí zcela nového postupu – skrze dialog. Během terapie se ovšem se Sabinou sblíží a naváže s ní intimní vztah. O Jungových vědeckých úspěších se zanedlouho dozvídá i Sigmund Freud. Jakmile však odhalí etický prohřešek svého potenciálního nástupce, začíná mezi nimi nesmiřitelný spor. Příběh obsahuje ještě dvě vedlejší linky – v jedné z nich je vykresleno Jungovo nefunkční manželství s Emmou (Pavlína Kafková), ve druhé jeho vztah s Freudovým výstředním žákem Ottou Grossem (Robert Finta).

    Jakmile Freud odhalí etický prohřešek svého potenciálního nástupce, začíná mezi nimi nesmiřitelný spor. Foto Radovan Šťastný

    Inscenace režiséra Vojtěcha Štěpánka je na některých místech příjemně metaforická, jindy bohužel až příliš popisná. Vzplanutí Junga k Sabině je například vykresleno prostřednictvím scény, v níž se dívka převléká za poloprůsvitným závěsem, za nímž tušíme pouze části kontur jejího těla. Metaforičnost však jindy zbytečně narušuje až příliš popisné a ilustrativní jednání některých herců a stejně tak i přehnaně expresivní projevy zejména představitelek dámských rolí. V komorním divadelním prostoru na mě ukřičené repliky a velká, přehnaná gesta působila spíše nepatřičně. Přišlo mi, jako by se herci v jistých chvílích snažili hrát stejně jako na některé ze dvou zbylých, prostorově nepoměrně rozlehlejších scén NDM, které tento typ herectví vyžadují spíše. Právě tyto momenty nejvíce narušovaly mé vnímání inscenace a ztěžovaly možnost sžít se s postavami. Hamptonova předloha nabízí silný příběh, v případě této scénické realizace pro mě však jeho vyznění zůstalo někde na půl cesty mezi zajímavou metaforou a přílišnou doslovností a exaltací.

    V představení Teror jsou diváci pasováni do rolí porotců a stanou se svědky soudu s obžalovaným, o jehož vině či nevině musí rozhodnout na konci představení. Foto Radovan Šťastný

    Následující představení v prostoru Divadla „12“ – Teror německého autora Ferdinanda von Schiracha – pro mě bylo naopak milým překvapením. Jako diváci jsme v něm byli pasováni do rolí porotců a stali jsme se svědky soudu s obžalovaným, o jehož vině či nevině jsme museli rozhodnout na konci představení. Obžalovaným byl major Luftwaffe Lars Koch, který neuposlechl rozkaz svých nadřízených a sestřelil letadlo se 164 lidmi na palubě, jež unesl terorista a měl v úmyslu s ním narazit do mnichovského stadionu. V něm v tom okamžiku sedělo 70 000 diváků. Je možné obětovat 164 nevinných cestujících letadla pro záchranu daleko většího počtu lidí? Dá se vůbec lidský život vyvážit jiným?

    Na inscenaci Teroru oceňuji především její celkově minimalistické řešení a mnohdy velmi civilní, věcný herecký projev, zcela odpovídající duchu soudních řízení. Scénografii tvořily pouze tři židle, za nimi bílé plátno a promítací stroj. Na jedné židli seděla Státní zástupkyně (Renáta Klemensová), na druhé Obhájce (Vít Roleček) a na třetí mezi nimi buď některý ze svědků nebo obžalovaný Koch (Ivan Dejmal). Předseda soudu (Tomáš Jirman) seděl mezi porotci – diváky v hledišti. Na plátno Státní zástupkyně a Obhájce postupně zapisovali různá fakta, týkající se případu, která byla rozdělena do dvou sloupců – vinen a nevinen

    Drama Teror nevyžaduje žádné opulentní scénické řešení, jeho síla tkví v pronášených slovech. Ta právě díky jednoduchému režijnímu konceptu Terezy Říhové plně vynikla a podpořila vyznění ústředního tématu hry, jímž je morální dilema bez jednoznačného řešení. Hlasování diváků dopadlo ku prospěchu obviněného, který byl na jeho základě viny zproštěn. Svým poměrem dvě třetiny ku jedné odpovídá výsledek diváckému hlasování z různých představení téže hry po celém světě. Možnost nahlédnout do statistik hlasování je na: terror.theater/en.

    Beznaděj vítězí nad jakoukoliv touhou po životě a depresivnost, která dýchá z celé inscenace Tří sester, vrcholí v závěrečné scéně. Foto Roman Polášek

    Třetí festivalový den uzavřelo večerní představení Tří sester v Komorní scéně Aréna. V realistické inscenaci Ivana Krejčího dochází oproti předloze k jednomu zásadnímu interpretačnímu posunu. Je zde totiž jasně čitelné, že ani jedna ze sester vyhlídkám na lepší budoucnost nevěří. Repliky o lepším životě v Moskvě podávají vždy s jistou ironií a až jakousi hořkou odevzdaností v hlase. Beznaděj vítězí nad jakoukoliv touhou po životě a depresivnost, která dýchá z celé inscenace, vrcholí v závěrečné scéně.

    Olga (Tereza Cisovská), Máša (Pavla Dostálová) a Irina (Zuzana Truplová) jsou spíše drsnějšími hrdinkami, které se nad vlastním zmařeným osudem dokáží ironicky zasmát a s černým humorem a cynismem sobě vlastním jej patřičně glosovat. Inscenace tedy považuji za skvělé žánrové vystižení Čechovovy tragikomické předlohy.

    Národní divadlo moravskoslezské – Christopher Hampton: Řeči léčí. Překlad: Milan Lukeš, režie a výběr hudby: Vojtěch Štěpánek, dramaturgie: Adam Gold, scéna: Milan David, kostýmy: Marta Roszkopfová. Hrají: František Strnad, Petra Lorencová, Jan Fišar, Pavlína Kafková, Robert Finta. Premiéra 20. 4. 2018 v Divadle „12“. Psáno z představení 30. 11. 2018 v rámci festivalu OST-RA-VAR.

    Národní divadlo moravskoslezské – Ferdinand von Schirach: Teror. Překlad: Ondřej Šebesta, režie: Tereza Říhová, dramaturgie: Sylvie Rubenová, scéna: Hynek Petrželka, kostýmy: David Janošek, hudba: Robin Schenk. Hrají: Ivan Dejmal, Tomáš Jirman, Renáta Klemensová, Vít Roleček, Petr Houska, Lucie Končoková / Kateřina Vainarová. Premiéra 5. 4. 2018 v Divadle „12“. Psáno z představení 30. 11. 2018 v rámci festivalu OST-RA-VAR.

    Komorní scéna Aréna – Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry. Překlad: Leoš Suchařípa, režie: Ivan Krejčí, dramaturgie: Tomáš Vůjtek, scéna: Milan David, kostýmy: Marta Roszkopfová, hudba: Ondřej Švandrlík. Hrají: Tereza Cisovská, Zuzana Truplová, Pavla Dostálová, Šimon Krupa, Kristýna Leichtová, Vojtěch Lipina, Marek Cisovský, Štěpán Kozub, Michal Čapka, Jan Chudý, Dana Fialková, Vladislav Georgiev, Petr Panzenberger / Josef Kaluža, Ondřej Malý. Premiéra 6. 1. 2018. Psáno z představení 30. 11. 2018 v rámci festivalu OST-RA-VAR.

    ///

    Více na i-DN:

    OST-RA-VAR


    Komentáře k článku: Meleme pantem (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,