Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Krakov žije divadlem (No. 6)

    V době, kdy vrcholila pražská část festivalu …příští vlna/next wave…, vrcholil i týdenní polský alternativní festival Krakovské divadelní reminiscence (Krakowskie reminiscencje teatralne). Tento kulturní počin se však neomezuje na představení činoherní, jeho součástí jsou i nejzajímavější taneční výstupy, interaktivní projekty i filmové produkce z celého světa. Specialitou letošního ročníku je navíc téma bio-artu /více v reportáži Krakov žije divadlem (No. 2)/. V reflexi předposledního dne festivalu se podíváme, co se skrývá za 9-minutovým představením When We Meet Again.

    Když se dozvíte, že jdete na představení úplně sami, je už pozdě couvnout… FOTO archiv

    Interaktivní počiny a performance jsou nedílnou součástí soudobého divadla – a tudíž i krakovského festivalu. Divák je přímo zapojen do akce, většinou netuše, co ho vlastně čeká. Cokoliv, v případě alternativního divadelnictví. Letošní ročník hostí čtyři vysloveně interaktivní produkce. Tou první byla performativní večeře Menu for companion Species v podání autorské dvojice Monika Bakke & John O’Shea, při které byly účastníkům servírovány speciality jako probiotická polévka, jelita z krve živých prasat nebo zadní část žížaly /viz Krakov žije divadlem (No. 1)/.

    Druhou příležitostí pro odvážné účastníky byl projektThe New Man připravený uměleckou skupinou Ligna. Diváci se na jeho začátku stali herci a tanečníky a podle pokynů ve sluchátkách si celé představení o utopickém hledání „nového člověka“ odehráli sami /viz Krakov žije divadlem (No. 4)/.

    Dalším prvkem, který se několikrát objevil v programu, jsou „interaktivní špacíry“městem Krakovem, které můžete podniknout s mp3 přehrávačem jen tak na vlastní pěst, nebo se přidat k hromadné vycházce /viz Krakov žije divadlem (No. 3)/.

    Čtvrtým, a možná nejzajímavějším interaktivním dílem byla akce When We Meet Again, kterou má na svědomí skupina Me and the The Machine. Podivuhodné je už to, že ač se ostatní produkce odehrály na festivalu povětšinou jednou či dvakrát, When We Meet Again se během čtyř dnů dočkalo 120 repríz!

    Setkání ve tmě a tichu aneb When We Meet Again

    Akce trvá něco něco málo přes 9 minut. Když se dozvíte, že jdete na představení úplně sami, je už pozdě couvnout… Představení pro jednoho herce není zvláštní pozoruhodností. V Chebu se pro ně jednou za dva roky dokonce koná celý festival (blog z loňského festivalu najdete i na i-DN pod názvem Sólo pro… Cheb). Divadlo pro jednoho diváka je ovšem věcí vysoce neobvyklou, byť ani u nás ne zcela neznámou, vzpomeňme například na Hanu Voráčkovou a její Grónskou písničku. Tentokrát se však jednalo o zcela jiný žánr.

    Jediný divák – účastník či (spolu)aktér představení – je v tomto projektu obdařen speciálními brýlemi a sluchátky a pak zaveden kamsi do temného sklepení. FOTO archiv

    Jediný divák – účastník či (spolu)aktér představení – je v tomto projektu obdařen speciálními brýlemi a sluchátky a pak zaveden kamsi do temného sklepení. Vše utichne a potemní. Setkání může začít. Když jsme se poprvé potkali začne do ticha krásnou polštinou říkat ženský hlas. Divák se podvědomě otočí směrem, odkud přichází. Na obrazovce uvnitř brýlí vidí zbytek svého těla a svoji ruku, jež se napřahá do neznáma. A hle – uposlechne-li němé výzvy, nahmatá ve směru pohybu skutečně něčí ruku. Něčí rameno. Postavu, která ho vede hlouběji a hlouběji… Obraz vlastních nohou ho naučí tančit a on si skutečně s neznámou postavou ve tmě zatančí. Otoč se, pojď. Když jsme se poprvé potkali, neviděla jsem tě, ani ty mě…

    Postava vede diváka-aktéra hlouběji a hlouběji… FOTO SILVIA PROFUMI

    Performance britsko–španělského uskupení Me and the The Machine je pro diváka-účastníka jedinečným zážitkem. Izolace od okolního světa, pocit samoty, slepoty a naprostého odevzdání zostří vnímání každého záchvěvu, záblesku a doteku. Bojíme se, co přijde, ale zároveň nechceme být sami. Toužíte po doteku a lidském teple, ale děsíte se nehlučných obyvatel neznámého prostoru. Propojení těla diváka, těla neznámé postavy a jejich vizuálních odrazů – které ne vždy odpovídají pociťované „realitě“ – je bravurní. Smyslové zážitky všeho druhu jsou soustředěně a pečlivě servírované. Ale jsem to já, kdo to všechno cítí a prožívá? Nebo je to jen moje představa a touha? Má prázdná dlaň se ještě před chvílí někoho držela, ale teď zeje prázdnotou…

    V osamělosti spletitého podzemí, v absolutní tmě, je těžké rozlišovat a věřit sám sobě. Ale copak je to „tam venku“ jednodušší?!

    V osamělosti spletitého podzemí, v absolutní tmě, je těžké rozlišovat a věřit sám sobě. Ale copak je to „tam venku“ jednodušší?! FOTO archiv

    Představení pro jednoho herce, slučující pohyb, text a video, projekt When We meet Again(2010), přinesl skupině  Me and the Machine četná ocenění a pozvánky na významné mezinárodní divadelní festivaly. Uskupení bylo díky němu nominováno na cenu Oxford Samuel Beckett Theatre Trust Award 2013. Skupinu, která se specializuje na interdisciplinární výtvory na pomezí filmu, tance a performance, založili Clara Garcia Fraile a Sam Pearson. Oba studovali na Univerzitě Brighton, která se proslavila jako centrum experimentů s novými médii. Jejich umělecké směřování údajně navazuje na tradici amerického guerrilla theatre.

    Ač je krakovský festival soudobé alternativní tvorby plný neuvěřitelných nápadů a děl, zaručeně nejkratší podnik letoška připravený dvěma členy skupiny Me and the The Machine je jedním z jeho vrcholů.


    Komentáře k článku: Krakov žije divadlem (No. 6)

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Divadlo pro jednoho diváka
      není tak úplně nové ani neznámé. V kontextu experimentálního divadla bych rád připomenul rok 2005 a 10. ročník festivalu 4+4 dny v pohybu (který je mimochodem KRT ideově i formálně velmi blízký). Na Zimním stadionu HC Hvězda v Praze 6 po celý čas festivalu uváděla brazilská performerka Dani Lima sólovou produkci Please, choose. Do syrové betonové místnosti vešel divák a Lima hrála jen pro něj. Dávala mu nabídky (jakou hudbu chceš, jaké osvětlení, jak mám být oblečená…) a kladla otázky (jak bys chtěl žít, jaké je tvé tajné přání…) a podle jeho odpovědí se její produkce utvářela. Trvala také asi 10-15 minut.
      Více na: http://www.ctyridny.cz/2011/pages-jine/archiv/archiv2005.htm#dani
      resp.: http://www.ciadanilima.com.br/a-companhia/residencias/2005pleasechoosepraga/

      12.10.2012 (2.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,