Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Konec srandy aneb Pražský divadelní festival německého jazyka

    Každoroční pražský festival je už podle jména nejen svátkem divadla z německy mluvících zemí, ale také němčiny. Na letošním 23. ročníku se však hrálo i ve vlámštině (Five Easy Pieces) či ve smyšleném jazyce inspirovaném švédštinou a dalšími germánskými jazyky (Odysea). Samozřejmě i česky v případě vítěze Ceny Josefa Balvína – Mýcení Divadla Na zábradlí – nebo v rámci scénických skic nových německojazyčných textů, které vytvořilo ve spolupráci s projektem Fabulamundi – Playwriting Europe Divadlo LETÍ (Tahle zeď se pospojuje sama a hvězda promluvila, hvězda taky něco řekla od Miroslavy Svolikové a Kňourání mléčné dráhy od Bonna Parka). A rovněž pod oblohou Planetária Praha při poslechu rozhlasové inscenace textu Wernera Fritsche Shakespearova lebka. Němčina přesto nepřišla zkrátka, a to také díky prvnímu ročníku divadelní platformy theatertreffpunkt prag pořádanému společně s Goethe-Institutem, kde se setkali německy mluvící divadelníci ze zemí střední Evropy, aby si navzájem představili své projekty. Festivalové motto Schluss mit lustig, tedy konec srandy, zní provokativně, ale letošní inscenace byly oproti předchozím ročníkům spíše krotké – jak esteticky, tak myšlenkově. Kontroverzi mohlo vzbudit publicistické divadlo Five Easy Pieces, v němž případ dětského vraha Dutrouxe hrají samy děti, ale obešlo se bez protestů už jenom proto, že si Milo Rau vypomohl „bezpečnou“ antiiluzivní formou. Provokativnost probleskla v Desateru přikázání, Odysee, Nekonečném žertu a samozřejmě také v Mýcení, snad i v Blackoutu, ačkoli zde se zcela minula účinkem. Pohodlná sranda možná převážila očekávaný existenciální přesah většiny inscenací. Nabídce dominoval Richard III., i když nejuznávanější práce Thomase Ostermeiera nepředčil. Festival sice nepřivezl mnoho režijních experimentů, zato poukázal na to, jakých vzácných kvalit může dosáhnout ansámblové herectví, pokud herci mají možnost kontinuálně tvořit v součinnosti s výraznou režijní osobností.

    Okouzlující Richard III.

    Nekonečný žert

    Odysea (pro)

    Odysea (proti)

    Five Easy Pieces

    Desatero přikázání

    Blackout

    Křehké příběhy Judith Hermann


    Komentáře k článku: Konec srandy aneb Pražský divadelní festival německého jazyka

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,