Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Fragmenty rudého srdce (No. 3)

    Vítejte u další dávky střepů z 25. OST-RA-VARU! Páteční kalné ráno odstartovalo scénickým čtením vybraných pasáží z chystané dramatizace oceňované publikace Kamily Hladké Hornické vdovy v režii autora úpravy a dramaturga činohry NDM Norberta Závodského. Pietně neinvazivní prezentaci posílila její lokalizace do vstupní haly Dolu Michal i vůkol vládnoucí kosa, jejíž břit však mírnily organizátory připravené teplé deky.

    Scénické čtení Hornických vdov. Foto: Facebook divadla

    Akustika nebyla ideální, leč zúčastněné herečky se s limity nedivadelního prostoru popasovaly velmi slušně. Příliš se naopak nevyvedla navazující beseda nejistě a v bezpečných mantinelech přežívajících klišé vedená divadelním publicistou a taktéž někdejším horníkem Ladislavem Vrchovským, jejímž neblahým vrcholem bylo poněkud neurvalé odebírání mikrofonů přítomným pamětnicím v podivně utnutém finále diskuse. Mnohem větší vášně se logicky rozhořely po zveřejnění otevřeného dopisu, který konečně ozřejmil otřesné a dlouhodobě neudržitelné poměry vládnoucí v českém divadle, kdy je běžné vykonávání zejména přípravné fáze inscenace bez řádně podepsané smlouvy.

    Umělecký šéf činohry NDM Vojtěch Štěpánek i jeho přímý nadřízený ředitel divadla Jiří Nekvasil se sice ve zveřejněné odpovědi neustále zaštiťují citlivostí tématu, ale poněkud zapomínají na skutečnost, že každé téma je potenciální rozbuškou sváru a že je základní povinností umění na podobné neuralgické body reagovat. Zčerstva, bez předsudků i kompromisů, a pokud možno aktuálními scénickými prostředky, jež smažou generační rozdíly, a prokážou, či naopak vyvrátí nadčasovou atraktivitu, a emocionální potenciál zvolené látky. Sám divák se přece může svobodně rozhodnout, zda své trauma dobrovolně nechá podstoupit zkoušce. Osobně naprosto nevěřím, že by tvůrčí tým soustředěný kolem režisérky Terezy Říhové, který byl původně k scénické realizaci Hornických vdov přizván, jakýmkoli způsobem usiloval o dehonestaci dotyčných žen. Chtěl o nich jen svobodně vyprávět svým vlastním, navýsost současným jazykem, jenž byl předčasně a zdá se, že poněkud humpolácky, umlčen. Červnová inscenace režiséra Václava Klemense pak jistě naplní nejen přání vedoucích činitelů, ale především kapacitu komorního sálu. A o to tu konec konců jde.

    Protože mne mé povinnosti divadelního publicisty o pátečním večeru dočasně vyslaly mimo festivalový program, budu muset svou pozornost k inscenaci Ibsenovy Nory v režii Pavla Gejguše obrátit později, o její reflexi však rozhodně nepřijdete. Jen vytrvat!

    Páteční divadelní soirée vyvrcholilo druhou položkou off programu; inscenací Peklo jsou ti druzí ve Studiu G. Služebně nejmladší ostravské profesionální divadlo je místem, kam si (nejen) herci přicházejí odpočinout od svých domovských scén a svobodně si společně zařádit. Postmoderně efektní, přesto však herecky koncentrovaný scénický diptych v režii Norberta Závodského do jednoho večera spojuje monodrama Jidáš holandské dramatičky Lot Vekemansové a slovutnou aktovku Jeana-Paul Sartra S vyloučením veřejnosti. Oba texty jsou uvedeny v ostravské premiéře, což je s podivem zejména v případě druhém, neboť Sartrova infernální hříčka spatřila světlo světa již v roce 1944. Robert Finta ztvárňuje ikonického zrádce empaticky jako coby jízlivě sebeironickou, věčně se po svém údělu tázající bytost, která je permanentně požírána ambivalentními pocity. Vynikající vypravěč i bezprostřední rozdírač lidských duší se přesvědčivě táže na definici zrady.  Sebetryzna v přímém přenosu je hypnotickým předznamenáním existenciálního peklíčka, jež vypukne po pauze, a ve výjimečné troj-generační souhře v něm excelují Miroslava Georgievová, Magdaléna Holcová a Jan Fišar. Výprava Martina Šimka kreativně i s citem pro detail nakládá s géniem loci prostorově skromného divadla a postavám propůjčuje nadčasově platnou eleganci, i náležitý kontrast. Sartre i Vekemansová jako setkání plodné, úderné, vtipné i okouzlující. Co víc si při večeru přát?

    Dokončení příště!

    Fragmenty rudého srdce (No. 1)

    Fragmenty rudého srdce (No. 2)


    Komentáře k článku: Fragmenty rudého srdce (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,