Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Fauly

    Proti představení Olivera Frljiće Naše násilí a vaše násilí, které je součástí programu festivalu Divadelní svět Brno, namítají jeho odpůrci nejčastěji to, že je nemorální, uráží city věřících, ukazují se v něm nahota, perverze, hnusy. Je to nakonec pravda a je otázkou, nakolik je Frljićovo divadlo především dobrou živností. Je v pořádku, že se o něm pochybuje. Demokratická společnost se z principu musí pořád o něco dohadovat. Jednotlivci a skupiny prosazují, aby bylo po jejich, což je také v pořádku, dokud tak nečiní mimo stanovená pravidla – pokud nefaulují. Ve fotbale faul určí rozhodčí, ale kdo v politice? Podívejme se na (ne)dodržování ústavy. Demokratická společnost se stále mění, protože nejdůsledněji umožňuje všem do všeho mluvit a podílet se na správě věcí veřejných. I kdyby tu správu „hloupý“lid, jak dnes někteří hloupě tvrdí, vložil do rukou gaunerů a prospěchářů. Tak to holt je. Demokracie je jediným společenským systémem, který dokáže spáchat harakiri. A možná to právě dělá.

    V hádkách o Frljiće nejde o uměleckou svobodu, jak mnozí tu patálii zjednodušují. A už vůbec ne o výsostné umění. Jde o víc – o způsob, jakým chceme žít. Argumentace pak prozrazuje, jak tady a teď žijeme.

    Zakázat kontroverzní představení chtěl jako první brněnský politik za KDU-ČSL Petr Hladík, prý aby uchránil spoluobčany před nemravnostmi a zpochybňováním křesťanské víry. Nic proti tomu, ale on se z pozice prvního náměstka brněnského primátora pokouší o tvrdou cenzuru, jaká tu léta nemá obdoby – faul jako Brno! Podle něho politikové mají na cenzuru právo, protože kulturu platí – tihle lidé běžně považují veřejnoprávní rozpočty za svoji peněženku. Faul! Co když část brněnské společnosti nechce žít podle desatera a holduje drsné Frljićově estetice? Proč mají ze svých daní podporovat jen křesťanské pojetí kultury? Petr Hladík a další, kteří požadují zrušení představení, jejich ateistická práva omezují – faulují. Kdyby někdo chtěl omezovat křesťanskou kulturu, první začnu křičet.

    Petr Hladík se s brněnskými komunisty (případné spojení) shodli na tom, že umělci budou vrchnost poslouchat, nebo přijdou o dotace. Věru už hodně nebezpečné fauly, které mohou vynikající divadelní kulturu dnešního Brna rychle zlikvidovat. Že se snaží zakázat představení i Česká biskupská conference, je trochu legrace, snad s větším dopadem právě na jižní Moravě. Církevní otcové faulují dlouhá staletí, moralizují nad Frljićem a přitom kryjí vlastní skandály s pedofilií. A mnohé jiné. Inu občanská společnost jim z principu nemůže vyhovovat, jako komunistům, vyznávají jiné politické uspořádání.

    Zaznamenal jsem i protesty divadelníků, kterým se Frljićova poetika nelíbí. Také mi není vlastní. Inscenace při své premiéře ve Vídni u kritiky propadla a strhala ji i kritička Světa a divadla. Ale přece jenom by Frljić svou jevištní brutalitu neprodával po celé Evropě tak dobře, kdyby v ní mnozí neviděli razantní protest proti současným evropským pořádkům, obraz současného chaosu naší společnosti. Na umělecké kvalitě i na úmyslech tvůrce samého v takovém případě málo záleží. Ošklivost Frljićových inscenací podle mého zdaleka nedosahuje ošklivosti společenských poměrů, v nichž, soudě dle zdejších volebních preferencí, většina lidí žije docela spokojeně, a mně je z nich šoufl. Frljić nás drsně varuje, abychom v tom klídku za pecí bezděky nespáchali kolektivní harakiri.

    Debata nad zákazem Frljićova představení je prostě debatou o svobodě občanské liberální společnosti a tu budu hájit zase já – proto odmítám pokusy zcenzurovat program Divadelního světa Brno. A považuji za správné inscenace Klaty, Frljiće a dalších zařadit do našeho uměleckého kontextu.


    Komentáře k článku: Fauly

    1. Sandra Bartoníková

      Profilový obrázek

      „Uměleckého kontextu“?
      Fakt to považujete za umenie? To už je hádam lepšie aj kopanie do zadku a výstup so psom. Vaša obhajoba inscenácie znie ako agitka liberalizmu. A áno, nejaká cenzúra byť musí, na festivaly sa nikdy nedostali „demokraticky“ všetky prihlásené inscenácie, vždy sa robil výber. Píšete, že to tiež nie je podľa vášho gusta, tak prečo sa zasadzujete, aby to tam bolo? Ja som myslela, že na festivaly majú ísť inscenácie podľa kvality. Tu zjavne ide iba o šokovanie za každú cenu. Všetci sme si tým prešli, ale na vysokej škole, a toto nie je študentský festival.
      Sandra Bartoníková

      29.05.2018 (2.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Josef Herman

      Josef Herman

      No snad jsem odpověděl v komentáři
      – v liberální společnosti nesmí být cenzura, navíc taková, která fauluje.
      Ano, kopu za liberalismus, resp. občanskou společnost řízenou nikoli desaterem, ale zákony.
      Já představení na festival nevybíral, ale ta inscenace má v Evropě váhu, ať se mi (vám, komukoli) líbí, nebo ne.
      Myslím, že jste představení neviděla, argumentujete jen tím, co se rozmazává v mediálním prostoru, a to je hodně zjednodušené – další faul. Jsou tam použité dva šokující momenty, ale výpověď, velmi aktuální, ta věc má.
      Ano, tohle patří do umění. V běžných inscenacích třeba v Německu, a byly k vidění i v Brně, nebo na německy mluvícím festivalu v Praze, je nahota běžná, a byly esteticky daleko provokativnější. Debata kolem Frljiće zastírá, o co tu opravdu jde – o xenofobní nebo liberální společnost, o probém s islámským světem, a tomu všemu se prostě nevyhneme tím, že budeme cenzurovat díla, která na to upozorňují. Umění není jen krásné…

      29.05.2018 (10.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Jan Paul

      Profilový obrázek

      Já myslím Josefe
      (teď nevím, jestli jsme si při setkání tykali či ne :-)), a jsem o tom přesvědčený, že nemáš pravdu, že to naléhavé téma, které chtěl Frljič svoji hrou sdělit, sám zamlžil použitím neadekvátní šokující formy, která se dotkla pochopitelně těch, kteří liberalismus nevyznávají, potažmo náboženské menšiny atd. Byl to autor, kdo zvolenou formou vyprázdnil obsah, kdo si „vyřizuje účty“ s katolictvím, kdo zabil skrze šokující formu obsah a zviditelnil sebe nad obsahem. To je prostě výsledek jeho, jak se dnes říká vizuálního díla, které je bohužel mediálně a společensky reflektováno úplně jinak, než byl záměr autora.

      Už jsem to psal jinde, já se ptám, PROČ musel zvolit formu jakou zvolil, proč nevytvořil vlastní obraznou symboliku a zneužil něco, co funguje v úplně jiném významovém kontextu, což vyvolalo právem nevoli. Namítneš, že toto byl právě ten tvůrčí čin. Nebyl. Jenomže Ježíš není korporátní subjekt (který by se zákonně soudil, a nejspíš by vyhrál), jehož symbol – logo – byl zneužit, on by se Ježíš samozřejmě ani nehájil  Mně jde o umělecké selhání, a je mi úplně jedno, jestli Frljič sklízí ceny a obdiv. Naopak, Frljič své hry dobře prodává právě pro tu jevištní brutalitu, senzace se prodává přece velmi dobře. Nejde o to, jestli liberalismus a xenofobie, ale jestli liberalismus (bez jakékoliv etiky) a slušnost.

      Sedíš uprostřed zamrzlého jezera uveleben v křesle bezbřehého liberalismu, protože liberalismus je bezbřehý, aby byl liberalismem, a ten led už praská 🙂 Jak hodnotit umění, když umění je (podle sloganu Dokumenta Kasel 92) všechno, za co umění prohlásíme!? To je čistý liberalismus, ale pro mě nepřijatelný. Takže ano, ty se schováváš za bezbřehost tvůrčí svobody, já za to, že i ona má své hranice.

      Samozřejmě ty nemůže en block určovat jeden člověk ani tým odborníků. Ty se musejí komunikovat procesuálně a přirozeně v nějakém společensko-historickém kontextu, v nějakém humanisticko morálním přesvědčení, a to je proces odehrávající se v řádu desetiletí ba staletí. Chceme-li něco změnit, nemůžeme do sebe strkat. Jenomže dialog je pouze nástroj, nikoliv cíl 🙂 Je třeba přehodnotit celou modernu…atd.atd. 🙂
      Odvážné myšlenky co? Pořád lepší, než pasivně přijímat v současném umění vše, co se jen tváří nově, anebo je za nové vydáváno. Ovšem to nebyla narážka na tvé názory.

      Pěkný den Honza

      29.05.2018 (15.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Josef Herman

      Josef Herman

      Jane,
      také nevím, ale asi jsme si tykali a můžeme u toho zůstat.
      Vykládáš, v čem Frljić pochybil, ale o tom jsem nic nepsal. Můj komentář se věnuje faulům, a jsou tam některé konkrétní uvedeny.
      Představa, že sedím uprostřed zamrzlého jezera je mi v dnešním vedru kromobyčejně milá. Nicméně liberalismus samozřejmě má své hranice v zákonech, nikoli v uměleckém přesvědčení, nikoli v náboženském cítění, nikoli v morálce, kterou si samozřejmě každý vysvětluje a určuje jinak. V tom je ten problém: protestující ortodoxní křesťané vyžadují, aby se dodržovaly jejich náboženské hranice, náckové na obhajobě jakési sexuální morálky a „normality“ chtějí získat politické body, politikové zrovna tak. Stanovují své hranice a většinou je považují za slušné a normální, ale copak takové opravdu jsou?
      A do toho přijdeš ty s úvahami, v čem to Frljić udělal špatně. Naučil jsem se (od Ilji Hurníka) jednu zásadní věc: řekl mi, že mohu umělecké dílo jakkoli kritizovat, ale nesmím radit autorovi, jak ho měl udělat. Držím se jí.
      Ale když tedy chceš debatovat k Frljićovi: Každý z nás vyznává jiné hranice vkusu, morálky, únosnosti, vlajka vytažená z vulvy je přes čáru i mého cítění, ale domnívám se, že není přes čáru zákona jako jediné skutečné hranice v liberální společnosti – a pokud ano, musí to říct nejspíš soud. Mohu tedy ten obraz odmítnout, kritizovat, igonorovat, skandalizovat – ale nesmím na něj silou zaútočit! Nemusí se mi líbit obraz v galerii, ale nesmím ho zakrývat nebo ničit – co je na těch prostých věcech nejasného?
      Tu inscenaci znám dobře z videa a viděl jsem ji v Brně, a s výjimkou té vlajky tam nevidím nic, co by nemělo charakter symbolického obrazného jednání, jaké je vlastní umění. I to znásilnění muslimky, a to opravdu není tak jednoznačně odpudivá scéna, jak se tvrdí, a úvodní sekvence nahých postav, o níž se skoro nemluví, se v pohodě vejde do obvyklého vyjadřování značné části evropského divadla. Byly, a jistě i budou takové k vidění v Praze na PDFNJ, byly takové i v Brně (norimberská inscenace Janáčkovy opery Z mrtvého domu). Znám činoherní i operní inscenace, které jsou z hlediska nahoty a sexuálních nepřístojností daleko tvrdší než je tato. Že na to mainstream divadelní společnosti u nás není připraven je jiná věc.
      Nevím, jestli je Frljić podvodník, jak u nás hlásají někteří kritikové, jestli stvořil komunistickou agitku (i když jeho levičácké postoje jsou pro mně v celé té záležitosti nejproblémovější), ale vím, že jeho dílo se s patřičně skandálním ohlasem hraje po Evropě a tudíž našlo svůj cíl. A je po čertech jedno, jako u každého díla, jak a proč ho autor stvořil, existuje samostatně. A že Naše a vaše násilí hráblo do podstatných problémů evropských společností je zřejmé, a nejen v konfliktu křesťanství – islám, ale právě v pokrytecké morálce usedlých evropských společností, krátce hutně řečeno. Brněnské kravály jsou toho jednoznačným dokladem.

      29.05.2018 (23.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Josef Herman

      Josef Herman

      Jo
      – a měj se fajn! Dík za názor.

      29.05.2018 (23.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Jan Paul

        Profilový obrázek

        Josefe,
        vím co myslíš, ale já soudím, že ty zákony, „určující“ nějaká pravidla či normy chování, odrážejí i stav společnosti. Já měl na mysli spíš vnitřní „zákon“ nějakého etického vzorce, či chování ve všech sférách, tedy i v té umělecké, prostě nějaký vnitřní korektiv toho co sice „mohu“, ale co už sám nechci. Například holá lebka, symbol smrti, ten si mohu nadužívat jak chci, to se nikoho nedotkne  I když v mém případě si nejsem tak jistý, protože mnozí mé obrazy považují za děsivé a hrůzostrašné, ale neuráží je  Když jsem se před rokem 2004 zabýval konceptuálními přístupy, tak jsem namaloval papeže v jeho ornátu, ale s koulí místo hlavy, jak žehná pravou rukou opět ve tvaru koule. Byl to můj papež vyjadřující papeže, či to, co si o něm myslím. Chtěl jsem tím dát najevo právě jistou vyprázdněnost toho symbolu. Prostě jsem se snažil používat srozumitelné symboly nějakým vlastním tvůrčím způsobem…na láhve coca-coly jsem třeba nalepil pásky se znakem hákového kříže, protože mi coca-cola asociovala rukávy NSDAP. Doprostřed jsem nainstaloval krabici od bonboniéry ve tvaru srdce, a dovnitř té krabice vlepil vyschlá kuřecí křídla, nazval jsem to Kazeta pro Lídu Bárovou, a moc se líbila Vladimíru Justovi  Takže takhle nějak, a to mi chybělo u Frljiče, a vůbec se nad něho já neviditelný umělec nechci povyšovat. A samozřejmě, jsem zase u té potíže, kterou zmiňuješ, Ilja Hurník měl nepochybně pravdu, u mě to ale byla spíš nadsázka, přehánění, než abych to myslel vážně.
        No, já tam tu podprahovou agresivitu (jak to nazvala moje kamarádka) levicově podbarvenou cítím, a to mi vadí, když pak sklouzne k napadání, ale samozřejmě to nelze dokázat, nejsem Šalda. Nemám rád extremismus v ničem, a náboženský už vůbec ne, ale dovedu si představit situace, kdy divák na umělecké dílo „zaútočí“, a takové případy už jak víš byly. Neomlouvám to, jen tvrdím, že ti lidé třeba důvodně nezvládnou emoce, a nevystačí si s holou větou „mě se to nelíbí“. Na druhou stranu, ne všechno umění, na které se zaútočí, je skutečně nové, progresivní a avantgardní, a útok je přitom brán jako nepochopení ze strany útočníka, atd. V případě Frljičovi hry, kterou jsem bohužel na rozdíl od tebe neviděl – a v tom faktu spatřuji jistou nedostatečnost – mohli být „Slušní lidé“ docela příjemné osvěžení.
        Nesdílím s tebou úplně názor, že umělecké dílo existuje samostatně, v metafoře to chápu, jako že mluví samo za sebe, i když i o tom by se dalo také diskutovat, interakce s divákem atd. atd. A pak, jak již známo, v divadle nerosvítíš, a je po díle, obraz nevystavíš, a neexistuje… Já v tvém tvrzení že dílo existuje samostatně cítím postoj : nechme dílo být, nechme ho žít ( svým životem ), ale to podle mého názoru nejde, dílo má právo a povinnost být diskutováno v jakémkoliv časovém horizontu v podstatě kýmkoliv. Dílo není relikviář, ale živý organismus, a je nutné se stále ptát po jeho životaschopnosti, smysluplnosti, apod. i přesto, že muzea současného umění jsou plna uměleckých mrtvol, a zbytečně zabírají místo parkům a trávníkům.
        Stejně tak okolnost, že se něco hraje (nebo vystavuje) po Evropě nebo kdekoliv ještě neznamená, že dílo našlo svůj cíl, to bychom se museli ptát, co je cílem uměleckého díla, ale to je na dlouhou diskusi někde u chlazeného piva třeba na praskajícím ledě, pokud si nevystačíme s mým tvrzením, že šokující věci si dnes diváka vždycky najdou  Byla ovšem díla, která dokonce dokázala změnit, či korigovat společnost, to je ovšem jen pouhým snem dnešních umělců, a otázka je, jestli dílu tuto schopnost ( oslovit a změnit postoj) vůbec přisuzují. Chce se mi věřit, že Frljič tento umělecký záměr má, ale jaksi se mu to zatím moc nedaří. A já jsem se jen snažil říci proč si myslím, že se mu to nedaří.
        Nedá mi to, a zakončím svoji skepsi citací z Protivného deníku (CDK Brno,2010) Jeana Claira : „Jelikož se umění dalo v 70. letech stejnou cestou jako erotický obchod, logicky zanedlouho uvidíme, jak se v galerii nebo na trhu (či v divadle? Ptám se já) provádí vražda. Bude to ve jménu nezadatelné tvůrčí svobody umělce“. Pravda, zatím se ve hře Vaše násilí naše násilí hlavy uřezávají jen jako, zatím… 

        Ty máš jistě tu svou (já taky) plnou úkolů, tak už končím.
        Honza

        30.05.2018 (14.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Josef Herman

      Josef Herman

      Jane,
      naprosto tě chápu, a vlastně je mi tvůj postoj sympaticiý a není daleko ode mého. Ale:
      1. Každý jedinec, umělec, společenská skupina, „národ“ (nějak se mi to slovo zprotivilo) má své vnitřní hranice morálky a svobody. Závazné jsou ovšem ty, na nichž se společnost shodne nějakými nařízeními, obecně zákony, Také Frljić má své hranice, ale úplně jinde, než ty, nemůžete se sejít. Zkusils vystavit papeže s železnou koulí místo hlavy v brněnské galerii? Byl by asi taky kravál, protože ortodoxní brněnští katolíci povzbuzovaní Dukou si vynucují dodržování vlastních, a ne těch společností uznaných hranic. Slušní lidé je prosazují rovnou silou. To je přece cesta k fašismu jak vydlážděná!!
      2. Ve Frljićovi je záměrná agresivita, kterou chce vyvolat diskusi, proto provokuje a šokuje. A nenávidí pánbíčkářství takové i onaké, mám mu mít za zlé?
      3. Dílo existuje samostatně bez vazby na svého tvůrce, měl jsem na mysli, a to není nic přibližného, to je uměnovědou bezpečně prokázané. Tvého papeže s železnou koulí si budou diváci vykládat po svém bez ohledu na to, proč jsi zrovna tak a ne jinak obraz namaloval. Možná že Frljić šokuje proto, že mu to nese peníze, jak se mu tu podsouvá, ale je to jedno – existuje to dílo a tam, kde se „vystaví“, se vůči němu lidé vymezují. Promiň lekce ze základů teorie umění, u nás se spíš dojmologicky fackujeme než abychom uvažovali jaksi s odborným vhledem. To si neber osobně, jsi tvůrce a nikoli teoretik, je to takový povzdech nad odbornými diskusemi.
      4. Slušní lidé z představení udělali jiné představení, tak už to v divadle je. Svým způsobem, myslím, večeru prospěli, protože se tam ukázali jako ti, vůči nimž také Frljić bojuje. Jsou samozřejmě známy případy násilného narušení představení, i zastřelení herce na jevišti za to, že hrál padoucha. Ale vždycky je to, obecně myšleno, kriminální skutek, napadení. Nelze to vnímat jakou součást díla.
      6. Umělecké dílo je fikce, nikoli realita. Ze strany divadla, ani toho Frljićova, se nemusíme bát uřezávání hlav, je to v té inscenaci obraz toho, co odpudivého se děje, a ty provokace mají vybudit společnost, aby se vzpamatovala a začala se chovat konstruktivně. Uřezávat hlavy by nám jednou mohli tzv. Slušní lidé, tihle pořízci by se podle mého, kdyby se to tu islamizovalo, přidali ke koránu a právu šaríja bez problémů. A kdyby bylo po jejich, jednali by stejně.
      Měj se hezky
      Josef

      30.05.2018 (15.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Jan Paul

        Profilový obrázek

        Josefe,
        z hlediska teorie umění bychom to tu měli spolu ještě na hodně dlouhou diskusi, například umělecké dílo není jen fikce, atd., ale to bychom tu teď nedělali nic jiného.
        Každopádně problém je právě ten, a i na tuto normu nesnášenlivosti chce asi Frljič poukázat, že nelze dopředu v nějakém jednotlivci či skupině předjímat zlé úmysly, to by pak platilo, že všichni romové jsou zloději atd. Uvažovat o někom předem jako o lumpovi je lumpárna, a může být pořízek sebevětší. To není proti tobě nic osobního, já s tím mám někdy také problém. 
        Zkusím naší názorovou výměnu nějak smysluplně zakončit : Na plakátu brněnského festivalu je napsán slogan, že, cituji : „Cirkus bude v Brně“, a von tam skutečně fakt je! 
        A tak se prozatím s tebou loučím slovy Jana Wericha v jedné z forbín s Horníčkem :
        Tvůj lék, moje medicína!

        Honza

        31.05.2018 (17.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,