Evropský Pařízek a české pařezy
Když nejvýznamnější evropský divadelní časopis Theater heute vyhlásil koncem srpna výsledky své ankety, ve které hlasuje 42 kritiků z důležitých německojazyčných deníků a odborných revuí, ve Vídni začali slavit. Burgtheater a jeho tvůrci získali šest ocenění z deseti – Divadlo roku, Inscenace roku, Německojazyčná hra roku, Herečka roku, Herecká naděje roku, Scénografie roku. V podstatě díky jediné inscenaci: Směšné temnotě Wolframa Lotze. Jejím režisérem je a scénu vytvořil Dušan David Pařízek, kostýmy navrhla Kamila Polívková. V Česku informace prošla téměř bez odezvy. Vždyť Pařízek je vlastně Němec a Polívková žádnou cenu nezískala…
Myslet dnes v národních kategoriích je problém a kulturní dění je v mnohém nadnárodní, nicméně toto ocenění je velkým, léta nevídaným úspěchem českých tvůrců a českého činoherního divadla a mělo by tak být i vnímáno. Jako když Formanův Amadeus získal osm Oscarů, Ema Destinnová zpívala v MET s Carusem nebo když Martina Navrátilová vyhrála vím já kolikrát Wimbledon. Pařízek i Polívková v Česku s divadlem začínali, vystudovali je tady, vytvořili si svůj styl, mnoho let měli vlastní soubor a stále zde – aspoň občas – pracují. Doufejme, že i budou.
Je velkou ostudou lidí rozhodujících u nás o kultuře, že jsme si nedokázali Dušana D. Pařízka a jeho Pražské komorní divadlo v Praze udržet. Že se v sešněrovaných pravidlech a v malosti českých poměrů nesehnaly finance, jež by byly mohly pomoct vstupu tohoto souboru do Evropy. Věřím, že by se většina z tehdy již hotových inscenací hrála dodnes (sám Pařízek říká, že v podstatě jen pokračuje v tom, co v Praze začal), že by vznikla řada dalších a mnohé by sjezdily velké evropské festivaly a dobyly svět. A Česko by bylo v divadelní Evropě respektované podobně, jako tomu bývalo v dobách Krejčových, Radokových, Smočkových či Grossmanových.
Marné je zoufat nad rozbitým džbánem. Pokusme se aspoň nedopustit totéž v případě Jana Mikuláška, jehož inscenace již pomalu do světa jezdí, a mějme to na paměti, objeví-li se opět někdo výjimečný. Vždy je a bude pro českou kulturu lépe, když její aktéři žijí a tvoří u nás, než když – jako dnes Pařízek či kdysi Radok – jsou nuceni si své jméno a renomé získávat za hranicemi.
Dušanu D. Pařízkovi a Kamile Polívkové blahopřejeme. Jako by vyhráli olympiádu, byť v dresu cizího státu.
Komentáře k článku: Evropský Pařízek a české pařezy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
