Divadelní noviny > Kritika

Elektrizující lekce fyziky

Jméno Nikoly Tesly určitě zaznamenali i ti, kdo na hodinách fyziky nepatřili k těm nejpozornějším. Koneckonců ho nese i známá československá elektrotechnická firma a v současnosti ještě známější americká automobilka. Režisér Jakub Maksymov s herci Milanem Vedralem, Štěpánem Lustykem a herečkou Karin Vápeníčkovou Bílíkovou v Komedii nepředkládají encyklopedické heslo, které by mělo vynálezce pojmout od A do Z. Nepřinášejí ani ucelený životní příběh s mnoha osudovými zvraty nebo dramatickými konflikty antických rozměrů. Místo toho nabízejí pohled na nadšeného inovátora z mnoha různých úhlů pohledu. Nejen jako na fyzikálního génia a urputného zastánce nových technologií, ale i jako na čtenáře Goetha nebo třeba milovníka holubů. Postavu Nikoly Tesly si trojice herců mezi sebou postupně předává ve volném sledu výseků z jeho života. Výběr je to osobitý, ač neúplný, protože v Teslově příběhu by se daly objevit mnohé další kontroverzní nebo jinak dráždivé okamžiky, kterým se tvůrci rozhodli nevěnovat. Volba je to samozřejmě legitimní, kusu to v důsledku na ničem neubírá.

Kdo zrovna nehraje Teslu nebo ostatní charaktery, lidské i zvířecí, které se zásadním způsobem propsaly do jeho života, ujímá se slova u řečnického pultíku a jako nadšený přednášející cituje Teslův životopis. Dění na jevišti pak slouží jako svého druhu ilustrace vyřčeného, ale nijak prostoduchá, jde o velmi sdělnou komunikaci divadelním jazykem. A to je hlavní přednost celé inscenace. To, jakým způsobem tvůrci pracují s množstvím předmětů, v sobě skrývá loutkářskou vynalézavost v tom nejlepším slova smyslu. Důvtipné využití technologií, elektrospotřebičů i fyzikálních zákonů se pohybuje na hraně dobře vystavěného vtipu a černé magie.

Hned zkraje mne oslovilo například ztvárnění oblíbeného domácího mazlíčka – kocoura Macaka – v podobě dvou televizorů, které promítají obraz pochodující zrzavé kočky. Když takovou kočku pohladíte, zapraská to podobně jako statická elektřina na skutečné srsti. Dalším příkladem je používání roztodivných hudebních nástrojů, které bohužel nedokážu pojmenovat, pokud ovšem vůbec již nějaké jméno mají a nevznikly přímo pro účely inscenace. Podmanivé melodie, které vznikají spíše kombinací ruchů než tónů, spolu se scénografií tvořenou soustavami jednotlivých přístrojů a zařízení budují industriální ráz celé inscenace.

Herci se v rozvolněném rámci cítí dobře. A to nejen při soustředěných muzikálních výkonech, kde vyniká jejich cit pro rytmus a pečlivou manipulaci s objekty, ale i při přímé komunikaci s diváky, kde ve velmi spontánně působícím projevu obdivuhodně srozumitelně vysvětlují různé fyzikální jevy a následně i to, jakým způsobem na nich Tesla stavěl své inovace. Dokonce i zákeřná část, kdy jsou diváci zváni na jeviště, aby jeden z pokusů pocítili doslova na vlastní kůži, divadelnímu tvaru nijak nepodráží nohy. Diváci se na jeviště odhodlávají z upřímného zájmu a zvědavosti.

Přihlédneme-li k tomu, že inscenace cílí zejména na školou povinné publikum, můžeme uvažovat o tom, jak se s touto adresou potká. Tvrdit, že inscenace dokáže v divácích vyvolat rapidní zvýšení zájmu o fyziku, mi připadá přehnané, sama pochybuji o tom, jestli je něco takového vůbec možné. Větší šance bude mít při probouzení nadšení z divadla. V záplavě vizuálně poutavých obrazů a důmyslných metaforických zkratek se ale Teslův přínos, apel na budoucí generace a nejvýraznější rysy jeho osobnosti nijak neutápějí, naopak. Vzájemně se proplétají a podporují. Maksymovovi a jeho tvůrčímu týmu se podařilo vytvořit svěží kus (odpusťte mi nabízející se metaforu) se silným nábojem, který staví na důvtipných a nesamoúčelných funkčních nápadech.

///

Městská divadla pražská, Divadlo Komedie – Jakub Maksymov: Tesla. Scénář a režie Jakub Maksymov, dramaturgie Karel Kratochvíl, scéna a kostýmy Olga Ziębińska, hudba Lazar Novkov, tvorba videí Ondřej Nuslaufer, multimediální spolupráce Dominik Migač, hudební spolupráce Dragan Limpijević, výroba Teslových transformátorů Radek Lehký. Hraje se od června 2021.

///

Projekt vydávání letních recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.

///

Další recenze letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.

• Autor: Veronika Švecová
• Publikováno: 2. července 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Elektrizující lekce fyziky

1. Vladimír Hulec

   

   Tak jsme o prázdninách
   zavedli na i-DN velké a včasné recenze, ale nijak se zde nediskutuje. Přijde mi to škoda, a tak do kolbiště vstupuju tímto příspěvkem. Berte jej jako rozšíření pohledu na inscenaci, nikoli polemiku s autorkou.
   Inscenaci jsem viděl v úterý 29. července. Z ohlasů, co jsem o ní slyšel, a z toho, jak Jakuba Maksymova znám, mne ale trochu zklamala. Není to ani výrazná hra s předměty, jež je Maksymovovi blízká, chybí jí více gagů a humoru, možná i svébytný výtvarný jazyk (trochu mi evokuje práci Handa Gote), a ani drama o životě Nikoly Tesly se neodehrává. A vlastně ani příliš toho školního, pedagogického – důsledné slovníkové heslo či více objevného z jeho života – v ní není. Jeví se mi jako hybrid se snahou „chytit“ všechny Macaky, ale on každý jen tak trochu zajiskří a rychle zhasne.
   Problém vidím v několika aspektech. Prvním je velký prostor Komedie, jenž nutí dosud spíše s komorními tvary pracujícího Maksymova rozevřít podobu a tvar inscenace do prostorové šíře a časové délky. Ztrácí se tak přímý kontakt s diváky (výstup se zkoušením působení výboje na divákovu ruku je zdařilou výjimkou a možná by jich mohlo být víc) a soustředěnost na detail, oboje tak charakteristické pro Maksymovovu dosavadní tvorbu. Vyznívají v podstatě jen velké efekty typu zmiňovaného kocoura na dvou obrazovkách či velkých elektrických výbojů na závěr. Ovšem proč je kocour na dvou obrazovkách mi – vyjma onoho efektu statické elektřiny – moc jané nebylo. Jako by použité prostředky měly sloužit jen vizuálnímu působení. Rozpačití mi přijdou i herci, kteří jako by nevěděli, co mají zdůraznit (zda pedagogický, hravý či dramatický aspekt), na co se zaměřit.
   Druhý problém vidím v přílišené klipovosti textu, kdy se spíše nahodile dozvídáme cosi z přemýšlení Nikoly Tesly a z pár jeho zlomových životních situací, ale utíká nám do značné míry jeho život jako celek a především vědecký přínos včetně jeho dodnes kontroverzních vizionářských tvrzení. A ani vědecké či životní drama, jež by se soutředilo jen na výsek života či myšlení Tesly, nevzniká. Jeho souboje s Edisonem a dalšími vědci, jeho idealismus a životní (a částečně i profesní) pád byly jen naznačeny. Podobně jeho působení v Praze (tedy důvod, proč má v Praze ulici i sochu a v roce 1937 získal řád Bílého lva), či podnik Tesla vzniklý po 2. světové válce. Jeho výrobky jsou rozložené po jevišti, ale jsou prezentovány spíše jako výtvarná hra či dokonce koloraturní manýra, podprahová samozřejmost.
   A trochu problematická se mi jeví i hudební stránka inscenace, byť nástroje jsou to pozoruhoné a zvukové dění sympatické. Jako by se však odehrávalo jen souběžně či dokonce mimoběžně. Jako by šlo mimo téma a nikdy se s ním nepropojilo.
   Ale proč ne, všechno může být. Jakub Maksymov je výrazný tvůrce současného výtvarného divadla u nás a je dobře, že dostal v Komedii prostor. Jen říkám svůj názor, zveřejňuju své zklamání. Myslím, že Jiří Havelka si s obdobnými vědeckými tématy a výzvami poradil v inscenacích Drama v kostce či Indián v ohrožení vtipněji, dramatičtěji, přitom uchoval vědeckou názornost, výlučnost. A co se týká vhledů do myšlení a života vědců, připomínám Zelenkovu skvostnou Eleganci molekuly.

   04.07.2021 (15.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ