Divadelní noviny Aktuální vydání 1/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

1/2020

ročník 28
7.–20. 1. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dopis z Anglie

    V létě jsem uspořádal své věci ve Vídni a na podzim se cestou do Anglie setkal se svými pražskými přáteli. Z Prahy jsem pokračoval tím naším českým žlutým bachratým andělem – a tady se mně všichni, kterým o tomto způsobu dopravy mezi střední Evropou a stále ještě Velkou Británií vyprávím, diví, obdivují mě nebo si skoro ťukají na čelo. Někteří taky žvaní něco o mém stáří – prý už to pro mě není.

    Každopádně všichni, s nimiž si povídám, mluví jen anglicky. S Němci se jejich jazykem nebavím, Rakušana jsem ještě žádného nepotkal a ta Češka z Prahy, co žije v Berouně, podlehla mému jemnému jazykovému nátlaku, takže když jsem se s ní potkal už asi potřetí, zeptala se mě pro jistotu, jestli jsem za ta léta života v Rakousku na češtinu nezapomněl…

    Nezapomněl. A nezapomenu. Ale tady jsem mimo jiné taky proto, abych se koupal ve svých anglických jazykových nedostatcích.

    Je to až k neuvěření, ale hned asi třetí den pobytu mně jeden pán doporučil setkání s herečkou jednoho off-theatre v Broadstairs, což je městečko u moře, jihovýchodně od Londýna, asi třicet mil od Doveru. A ta se mě zeptala, jestli bych nechtěl chodit na jejich zkoušky, protože právě teď připravují premiéru nového kusu od April de Angelis. Kus se jmenuje After Electra, tedy Po Elektře, a řadí se k téměř nepřebernému množství jak starověkých, tak novověkých her, inspirovaných nám všem jistě známou homérskou i jinou tematikou. April de Angelis je žijící autorka a tato její hra měla první uvedení v Theatre Royal Plymouth v roce 2015. Hru napsala na objednávku v tom smyslu, že se jí dramaturgie divadla zeptala, jestli by neměla nějakou hru pro starší obsazení. Zakázku splnila: obsazení sestává z šesti žen (u nás ve skupině to jsou většinou pětapadesátky, jedna je třicítka) a tří asi padesátiletých, možná i trochu mladších mužských. Z množství inscenací ji asi nejvíc inspiroval Sofokles, ale transformovala téma do vztahu skoro bych řekl osmašedesátníků s jejich dětmi.

    Ocitl jsem se v Broadstairs. Podnikám odtud výlety, samozřejmě jsem byl, ale jen krátce, v Londýně, ale taky v Rochestru, ve Walmer Castle, ve Whitstable i v Doveru, na zámku a v obranných tunelech – kasematech. Odtud jsem se díval na přístav a vzpomínal, jak jsme sem kdysi přijeli lodí z kontinentu a oba s Nikou jsme horečně prožívali nejen jízdu po levé straně vozovky, ale taky velkou rychlost, se kterou se auta z lodi rozjížděla, některá to brala nalevo a jiná napravo a nám nebylo prvních pár kilometrů jasné, jedeme-li správným směrem.

    Už jsem prozradil, že se nacházím v Broadstairs. A mají tady několik divadel. After Electra se bude hrát v Sarah Thorne Theatre, což je asi tak velké divadlo, jako jsme já s Nikou měli ve Vídni: Theater Brett. Teď naše vídeňské divadlo převzal náš starší syn Jakub a přejmenoval ho na Theater Arche. Zdá se, že ani on nemá na růžích ustláno, ale právě před mým odjezdem se svým divadlem dostal cenu za nejlepší Off Theater produkci, takže má dobře našlápnuto. Jenže se mnou je to jinak: já jsem se vlastně předáním prostoru vzdal možnosti dělat praktické divadlo. A řekl jsem si, že budu psát o naší životní cestě a zpracovávat náš archiv a občas třeba taky něco inscenovat. Jenže ono to není tak jednoduché: zatím mi žádnou takovou možnost nenabídli ani moji drazí Poláci, i když mně před několika lety slavnostně předali jejich Zlatou sovu jako do té doby jedinému takto vyznamenanému Nepolákovi, natož aby mně něco takového nabídli moji milí Češi či Rakušané. A až do mého života tady (chcete-li, možná jen pobytu) jsem to vůbec nepociťoval jako újmu. Ale poté co mě zdejší divadelní skupina přijala jako svého, prostě chodím na jejich zkoušky, občas se o jejich průběhu bavím s režisérkou, ale především koukám a říkám si, co je v jejich práci podobného té naší, a neustále zjišťuju, že ty základy jsou vlastně opravdu stejné nebo podobné – a pojala mě chuť zase si to zkusit, nezůstat jen u psaní a v archivu, ale dělat to, co jsem dělal desítky let: režírovat, hrát a to všechno, co k tomu především u malého divadla patří. Takže to je zatím nejdůležitější přínos mého už více než tříměsíčního pobytu v Anglii. Našel jsem tu trochu divadelní domov.


    Komentáře k článku: Dopis z Anglie

    1. Božena ŠLAISOVÁ rozená Kavínová

      Profilový obrázek

      Luďku,
      když píšeš svoje paměti, tvůj dědeček Ludvík Kavín se narodil v Líšni (tehdy Brna). Měl tři bratry Stanislava, Fabiána a Tomáše. Někteří příbuzní tady žijí pořád.
      Přeji hodně zdraví a úspěchů.

      13.01.2020 (9.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,