Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Do divadla s kuřetem (No. 6)

    Musím přiznat, že do prozkoumávání mužské identity zastoupené dvojicí subtilních “týpků” ve žlutých teplákach (s ven trčícími kapsami), tílkách a hluboko do čela naražených retro čapkách se mi moc nechtělo. Čekala jsem hrubozrnnou klauniádu, nemotorností parodující “chlapácké” stereotypy.

    Synovial autorského uskupení [PLAY] boyz (Marek Zelinka a Martin Talaga) za supervize Radima Vizváryho ovšem chytne od okamžiku, kdy se performeři objeví na jevišti. A přitom sledujeme v La Fabrice absolventskou práci, kterou festivalová dramaturgie zařadila do kategorie Nová krev na scéně, tedy mezi nejmladší a nejméně zkušené tvůrce…

    FOTO MICHAL HANČOVSKÝ

    Mužské tělo je nástrojem sebezdokonalování, oťukávání, hry, trumfování… FOTO MICHAL HANČOVSKÝ

    Když na sebe oba účinkující pečlivě nanášejí zkrášlovací přípravky, publikum se hihňá domněle zženštilému sebevzhlížení – dvojice přitom jen minimálně sklouzne k metrosexuální karikatuře. Vychází z věrně odpozorované zkušenosti, která se stává směšnou hlavně v kontextu zdánlivě nepřiměřeně řazených obrazů (v tomto případě hýčkání těla předchází maskulinní projevy fanouškovské vášně). Sebeironii uměřeně dávkuje ve zdrženlivém i “rozpumpovaném”, popisném i metaforickém fyzickém projevu nastaveném prvky akrobacie. Zatímco tzv. trust exercices (nácviky důvěry) jsou základní hereckou průpravou, teprve s lahváčem v ruce skutečně zocelují bratrství.

    Scény překvapují neotřelým přístupem, vtipem, citlivým provedením, nešetří nápady a nemají potřebu vyždímat z nich život. Mužské tělo je nástrojem sebezdokonalování, oťukávání, hry, trumfování a předvádění, utužování “parťáctví”, vzájemné podpory a soudržnosti, je předmětem péče, ale i požitkářského zneužívání. Teprve “ke konci dne”, co svůj náboj vyčerpá (podobně jako produkce sama), dozná, že v “mužském světě” stále něco postrádá, aby byl (sebe)obraz kompletní…

    FOTO ARCHIV SOUBORU

    V neustálém odbíhání do slepých uliček odboček se Pirát a lékarník nevyhnutelně utopí jako znepřátelený koráb FOTO ARCHIV SOUBORU

    Soubor Wariot Ideal se nechal inspirovat Stevensonovou veršovanou baladou Pirát a lékárník. Na své loupeživé výpravě do Alfreda ve dvoře si přikrádá materiál i z pohádkové pokladnice (viz Péťa a vlk), aby mravoličnému morytátu v záhlaví svého titulu naplnil kapsy a následnou perzifláží ho adaptoval pro dnešní dospěláky. Smysluplnost jednotlivých výjevů i jejich významotvornou provázanost ovšem deformuje anarchistická logika. A zákony nahodilosti diktují i formu prezentace.

    Přiznaná teatralita umožňuje tématizovat divadelní lapsus jako estetický záměr. Příležitostná hra na nefunkční divadlo ovšem fakticky přerůstá do reality nefunkčního divadla. Čas vyhrazený přestavbě, která věru nemá opodstatnění, téměř převyšuje stopáž technicky nepřesvědčivě zvládnutých výstupů. Živou akci navíc namnoze nahrazuje projekce dřevorytů doprovázejících knižní vydání původního příběhů a filmových dotáček pirátova “polepšení” testovaného v ulicích centra Prahy. Nutno přiznat, že zprostředkované vyprávění ještě zastupuje tu nosnější linii sdělení.

    Silostroj kladivem rozeznívá gong, který odděluje jednotlivé scény, lépe řečeno ukončuje scény neplodné, aby otevřel jiné, dříve nebo později opět přerušené. A nutno opět přiznat – leckdy díkybohu za gong. Ať už rozezní vypravěč svůj archaický veršovaný přednes podpořený stylizovaným patosem, neotesaný pirát proti němu vytasí bambitku nabitou obhroublým slovníkem i způsoby anebo je lékárník oba naláduje svými šarlatánskými pilulkami, ustrnou vždy v pouhém nedotaženém nakročení. V neustálém odbíhání do slepých uliček – odboček se celá inscenace nevyhnutelně utopí jako znepřátelený koráb. Nedá nám posoudit, je-li vskutku lékárník ještě větší ničema než jeho rodné dvojče, pirát, omezí se pouze na konstatování, že spolu s morytátem není už ani morálka nic než přežitek.

    ///

    Předchozí díly denních zpravodajství:

    Do divadla s kuřetem (No. 1)

    Do divadla s kuřetem (No. 2)

    Do divadla s kuřetem (No. 3)

    Do divadla s kuřetem (No. 4)

    Do divadla s kuřetem (No. 5)


    Komentáře k článku: Do divadla s kuřetem (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,