Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 4)

    Festival Nultý bod se už v úterý přesídlil do Divadla v Celetné a s přibývajícími stupni Celsia se zvýšil i počet návštěvníků. Oproti zpola obsazenému pondělnímu Ponci byla včerejší Celetná „natřískaná“. V boji s horkem zvítězili ti, kteří si prozřetelně vyzvedli program. Posloužil jako vějíř i případný tahák v divácky slabší chvilce. A troufám si tvrdit, že k ní nedošlo jen na jednou.

    Sad Sam Lucky

    Matija Ferlin: Sad Sam Lucky FOTO ARCHIV

    Matija Ferlin, chorvatský multiumělec a jevištní démon, přijel do Prahy s poslední částí své autorské triády Sad Sam, jíž se věnuje přes deset let. Tentokrát se v inscenaci nazvané Sad Sam Lucky vyrovnává s poezií slovinského avantgardního básníka ze začátku minulého století – Srečko Kosovela, který během svého velmi krátkého života (zemřel ve 22 letech v roce 1926) prošel několika uměleckými směry – od impresionismu přes konstruktivismus až k expresi. Multistylovost jeho díla byla jasným odrazovým můstkem představené sólové performance. Dobrých třicet minut trvá než se v dění na jevišti alespoň v záchvěvech zorientujeme. Začátek je neuvěřitelně civilní až banální a během inscenace se tato scéna několikrát zopakuje – muž přichází do prostoru, bere několik listů papíru, ty připevní nastřelovačkou k desce stolu, přechází na střed jeviště a zády k divákům deklamuje jednotlivá slova, která si během předešlého úkonu přečetl. Všechna zároveň neguje (A Room, No… Grey Prison, No… White grave, No…), jakoby se snažil marně nalézt správné vyjádření, jakoby se věčně se měnící svět, který ho obklopuje, nevešel do pravidlem svázané jazykové struktury. Ze slov přechází Ferlin k jednoduchým pohybům, snad vyjadřujícím emoci z přečtených strof. Pohyby jsou záměrně nedokonalé, triviální, někdy až neohrabané. Staví se do pozic kopírujících vedle stojící stůl. Několikrát jej přestěhuje z jedné strany jeviště na druhou, což se neobejde bez vrzání a skřípání šoupaného nábytku.

    Teprve v druhé části, kde přechází do znatelné exprese, se tanečníkovy pohyby zpřesňují a dynamizují. Z muže, který ještě před chvilkou s vtipem předváděl svá fyzická maxima, demonstroval na kolik se může předklonit, do jaké délky je schopen natáhnout ruce při roznožení, se mění v trýzněného démona. Vypjatým řáděním si od podlahy ušpiní obličej a nakonec jako muž v černé masce, opět zády k divákům, neslyšně volá do postupného stmívání. Působivá (místy však pro neznalé této poezie zmatená) performance ukázala hledání pohybové ale i jazykové (ne)dokonalosti.

    Ostatní díly festivalových zpravodajství:

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 8)

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 7)

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 6)

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 5)

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 3)

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 2)

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 1)


    Komentáře k článku: Dny otevřených dveří a začátků (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,