Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 5)

    Jsme černí andělé a ty jsi byla prvá…

    Třetí den by se mělo odpočívat, vyrazit třeba jen na krátkou procházku, relaxovat, něco pěkného si přečíst, a hlavně nevykonávat žádnou náročnou aktivitu. Tak zní pravidlo sportovců, kteří jsou na dlouhodobějším soustředění, pravidlo žákovských lyžařských zájezdů, škol v přírodě apod. Můj divadelní maraton se právě do třetího dne dostal, a tak jsem si dal jen takovou řeklo by se oddechovku. Jenom abych nevypadl ze cviku, ale zároveň to nepřepálil a v dalších dnech pak neodpadl. Ovšem zas taková oddechovka to nebyla. Navenek jako rozverná clowneska se tvářící Angel-y Vandy Hybnerové a Lucie Kašiarové byly ve skutečnosti zamyšlením nad osamoceností člověka ve svém vlastním „poslání“.

    Angel-y FOTO ARCHIV

    Angel-y Vandy Hybnerové a Lucie Kašiarové FOTO ARCHIV

    Premiéru si Angel-y odbyly už vloni na podzim v rámci 4+4 dnů v pohybu, o čemž velmi pěkně referovala Tereza Hýsková zde.

    Co ale řečeno nebylo a co vyplynulo právě v uliční verzi, že má projekt slušný potenciál coby performance typu akcí Mariny Abramović. Sice jej nakonec nenaplnilo, ale v refrénových částech, tedy tehdy, když se rozezněla „božská“ melodie (nějaký popík) a oba andělé začali zvát lidi, aby vstoupili do dveří od ráje, mě pokaždé napadlo, že kdyby se některý z diváků zvedl a dveřmi prošel, mohlo být po představení. Já byl bohužel až v nejposlednější řadě, a než bych se skrz davy ke dveřím prodral, bylo by po všem a já k smíchu.

    Dalším podstatným motivem je černé peří, které u andělů u nebeské brány úplně neočekáváme. S tím souvisí i hádka o bílé peříčko jako o něco velmi vzácného, co každý musí mít u sebe. Bílé peříčko jako odkaz boží, nebo snad vzpomínka na dobu před pádem? Jsou tedy černí andělé andělé padlí u vstupu do pekla? Hra se stereotypy je pro celou inscenaci charakteristická; především ve zmíněných atributech meče a luku s šípem.

    Na podzim jsem Angel-y neviděl, tak nemohu říct s naprostou určitostí, že se někam neposunuly, co však zřejmě byla novinka, byl závěr, v němž autorky nechaly oba anděly zemřít a na scénu vstoupit anděla třetího v podání Terezy Ondrové, čímž do celku vnesly nový prvek aktualizace. Nový anděl jako vyslanec nebeské říše, nebo možná lépe jako „uklízeč“ z Pulp Fiction, který přiletí, udělá si jedno selfie s mrtvolami andělů a jejich dveře zabarikáduje. Je z toho cítit kafkovské: Tento vchod byl určen jen pro tebe. Teď půjdu a zavřu ho. Dveří do zákona stejně jako do nebe je tolik, kolik je lidí na světě. A u každých takových dveří stojí dva andělé a nebetyčně se nudí, a tak vymýšlejí čím se zabavit. A občas to zkrátka dopadne tak, že se zabijí a dveře se musí zavřít, než se najdou noví dva andělé, kteří je budou hlídat.

    To, v čem je ale tato inscenace důležitá, není pohádkové téma andělů, nýbrž alegorické – každý má nějaký úděl, nějaké poslání nebo jen prostě místo ve společnosti a v tom je člověk sám, nikdo mu s tím nepomůže a ze stagnace, která na něj číhá, se musí nějak vymanit. Rozbít ta pouta, zpřetrhat provazy a třeba i shodit křídla, je-li zrovna andělem.

    Ostatní díly festivalových zpravodajství:

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 8)

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 7)

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 6)

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 4)

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 3)

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 2)

    Dny otevřených dveří a začátků (No. 1)


    Komentáře k článku: Dny otevřených dveří a začátků (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,