Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo odjinud (No. 2)

    Festival Akcent pokračoval dnes – 17. listopadu – v Malém sále Divadla Archa performancí ukrajinské umělkyně Olji Michajljuk nazvanou Máta. Zpravovává v ní zážitky své a svých známých a přátel v době vzniku ukrajinsko-ruské války v roce 2014 a v letech po ní. V asi hodinové produkci propojovala žánr publicistického dokumentárního divadla s video-instalací a výtvarnou performancí.

    FOTO Facebook

    FOTO Facebook

    Na začátku přivítala jedna ze spolupracovnic Olji Michajljuk – michodem všechny jsou velmi mladé, odhaduji kolem pětadvaceti, třiceti let – a osvětlila vznik této produkce. Michajljuk i ostatní dívky, jež tento projekt vytvořily, byly před válkou součástí avantgardního nezávislého uměleckého kyjevského prostředí. Spolupodílely se na řadě projektů různých uměleckých žánrů a forem, především hudebního a výtvarného charakteru, vystupovaly údajně po celé Ukrajině. Michajljuk byla autorkou a aktérkou interdisciplinárních uměleckých projektů a performancí a tvůrcem videobásní. Od roku 2003 je programovou ředitelkou mezinárodního festivalu etnické hudby Sheshory/ArtPole. Mezi její projekty patří inscenace Albert, or the Highest form of execution podle předlohy ukrajinského spisovatele Jurije Andruchoviče, konceptuální performance Shredding maps a další.

    FOTO Facebook

    FOTO Facebook

    Po vzniku ukrajinsko-ruské a občanské války dívky uvažovaly, jak na ni reagovat, jak se zapojit. Jejich přátelé odjeli do zahraničí nebo byli povoláni do armády, ve válce někteří zemřeli a jiní si odnesli těžké šrámy na duši. Dívky se rozhodly s nimi natočit jejich vyprávění o tom, jak se v době konfliktu a války chovali, co se s nimi dělo a jak se cítí nyní. Sama Michajljuk strávila několik dnů v okupovaném městě Alčevsk uprostřed Donbaské oblasti. Výbuch na nádraží Debalcevo jí znemožnil návrat zpět do Kyjeva. Následující dny byly ve znamení strachu o vlastní život a nekončících špatných zpráv o zmařených životech mladých lidí. Právě z těchto vzpomínek a zkušenosti čerpá performance Máta.

    FOTO Facebook

    FOTO Facebook

    V ní je jedinou na scéně se obejvující protagonistkou Olja Michajljuk. Zprvu čteme jen její popisy situací a reakce na politické dění v Ukrajině z jejího facebooku. Cituje tisk, chodí opuštěnou krajinou, myslí na své přátele, kteří bojují a umírají, a neví si rady. U nás se nebije, u nás se zabíjí, vzpomíná na setkání s vojákem, který po ní chtěl zjistit, kde se ukrývají její přátelé. Bílé plátno na horizontu jeviště, na které se facobookové stránky a překlady některých vět promítaly, se pomalu zdvihá. Za ním stojí Michajljuk a bílou křídou divoce škrábe na černou zeď. Vytváří tak jakési poškrábané bílé plátno, na které se po celou následující dobu promítají videonahrávky jejích rozhovorů s uměleckými přáteli, aktivními účastníky bojů, případně fotografie rozstřílených budov a prázdných krajin.

    FOTO Facebook

    FOTO Facebook

    Jsou to traumatické, silné zpovědi, které netřeba – ba si myslím ani nejde – nějak výrazně divadelně opisovat či akcentovat. Michajljuk se o to ani nepokouší. Dlouhou dobu sledujeme právě a jen tyto nahrávky. Akteři buď přímo mluví a jsou zabíráni coby „mluvící hlavy“, nebo sledujeme dokumentární fotografie opuštěných míst. Vždy a zásadně bez lidí… Performerka stojí či sedí před námi, občas projde přes jeviště, hledí nám do čí. Zpoza scény slyšíme – opět po celý čas, přerušována jen, mluví-li lidé z nahrávek – etno-jazzová hudba s hudebními prvky či spíš kořeny a atmosférou Ukrajiny, vynikající duet basy a tahací harmoniky.

    FOTO Facebook

    FOTO Facebook

    Zpovídaní i sama performerka se po určitém – citlivě zvoleném – čase, kdy by už diváka vzpomínky a řeči zahlcovaly, začnou soustředit na téma paměť. Performerka toto slovo křídou napíše na jinou, vpravo stojící černou plochu. Postupně se všichni shodnou, že nejsilněji vyvolává vzpomínky vůně (pach) a chuť. Mluví o vůni a chuti jahod z různých dob a míst, o chuti rajčat, jež jeden ze zpovídaných jedl v zahradě po uprchlých vesničanech, o pachu mrtvého těla člověka, jež nebylo možné odtáhnout z pole, neb leželo v minovém poli a nikdo se tam nedovážil. Opět hrůzné, děsivé obrazy války mísené s osobními, v podstatě antropologickými, vždy přímo spjatými s danými osobnostmi a jejich zážitky a zkušenostmi. Když vybuchne bomba či granát, spadnou ze stromu všechna jablka, říká jeden z přímých aktérů války. Jediný ptáci, kteří zůstali, byli havrani...

    FOTO Facebook

    FOTO Facebook

    Michajljuk maže některá písmena ve slově Paměť a dopisuje jiná. Vznikají slova Mat, poté Já a ty a nakonec Máta. Michajljuk zdvihne květináč, který od začátku stál opuštěný na jevišti jako jakýsi zapomenuty předmět, a řekne, že polomrtvá rostlinka v něm je máta z míst, kde se válčilo a kde nic jiného než tato rotlina nepřežilo. Pak začnebílou křídou  škrábat i na pravou plochu. Zprvu její čáry přiopomínají déšť či jakousi tajemnou kaligrafii, později je i tato plocha celá zabílená. Stále slyšíme zpovědi mužů z války a jejich vypořádávání se s ní. Svými úvahami se z nahrávky zapojuje i Michajljuk. Odchází ze scény. Průzorem mezi dvěma plátny prosvítá pruh světla. Míří na opuštěný květináč. Představení končí. Přichází dívka z úvodu a zve nás na čaj z máty, který přináší v hrncích na velkém podnosu.

    FOTO Facebook

    FOTO Facebook

    Sledovali jsme silné, emotivně působivé, tematicky přímočaré, otevřené, z velké části publicistické dokumentární představení. Působivé nejen obsahem, ale i zvolenou formou. Využívalo uměleckých sklonů performerky – je novinářkou, výtvarnicí a kulturní aktivistkou – k maximálnímu akcentování tématu, jež vnímá s velkou pietou, empatií a – v podstatě – duchovní vyrovnaností. Válku a situaci na Ukrajině nepředkládá naturalisticky, nekomentuje ji z žádného politického či nacionalistikcého postoje, ani ji neprožívá přehnaně pateticky. Spíše ji vnímá a znázorňuje – dalo by se říct – kaligraficky a duchovně, archetypálně. S obrovským smutkem, který se prolíná celým představením. V odlescích paměti nejen konkrétních lidí, ale i v chování krajiny, ptáků, stromů či chutě a vůně rostlin.

    FOTO Facebook

    FOTO Facebook

    Nešlo než si na závěr se třemi aktérkami (performerka, ona již zmíněná dívka a osvětlovačka/zvukařka) vypít šálek ukrajinské máty. A mlčet.

    ///

    Ostatní díly festivalových reportáží:

    Divadlo odjinud (No. 1)

    Divadlo odjinud (No. 3)

    Divadlo odjinud (No. 4)

    Divadlo odjinud (No. 5 & 6)

     


    Komentáře k článku: Divadlo odjinud (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,