Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Brněnský Olymp (No. 5)

    Sobota 18. 4. 2015, den pátý a poslední. Ulice Brna se s přicházejícím víkendem vyprázdnily, udělala se zima, a když jsem se kolem jedné odpoledne loudala přes centrum, potkávala jsem místo divadelníků spíš účastníky Brněnského půlmaratonu. I když se zdálo, že festival pomalu vydechuje své poslední Ach, stále byl v plném běhu.

     Sobota - Cesta za štěstím - Václav Mach

    Cesta ke štěstí FOTO Václav Mach

    Divadlo bylo naplněno až po strop, v redakci hučely nejen ventilátory našich notebooků a herci z německého Mnichova se připravovali na jedno z představení inscenace Cesta ke štěstí. Ta čerpá ze stejnojmenného textu Ingrid Lausund, původního monodramatu o muži, jenž hledá štěstí a tu správnou cestu vedoucí k jeho nalezení. Mnichovské jevištní zpracování však vytváří hru pro osm herců, z nichž každý může být protagonistou a protagonista je obsažen v každém z nich jednotlivě i v kolektivu. Všechny postavy můžeme vnímat jako hrdinovy alter ega, schizofrenní představy nebo jen lidi, s nimiž se na své cestě setkal. Režisérský tandem (Mario Andersen a Katja Wachter) vytvořil z textu tanečně divadelní projekt, kde je hlavní akcent kladen na slovo, pohyb a hudbu. Hudbu tvoří sami herci přímo na scéně, disponují schopnostmi hrát na bicí, housle, kytaru a jiné hudební nástroje. V inscenaci lze však slyšet i hudbu reprodukovanou, z níž nejvýraznějším hudebním motivem je píseň Happy (Pharrell Williams) pojící se s výraznou choreografií, jež tvoří podstatnou část děje. I mimo ni dochází k opakování pohybů, ale lze vidět i další párové taneční výstupy, jež se více blíží výrazovému tanci. Všechny tyto složky jsou perfektně zvládnuty, leč jazyková bariéra je, vzhledem k velkému podílu mluveného slova, patrná. Jejich fyzický projev pro mě nebyl natolik výmluvný, abych skrze něj porozuměla základním myšlenkám, jež má sdělovat. Štěstí se hold hledá a předává těžko. Muška jedna zlatá.

    Život je jako banán, když ho oloupete, už to nevrátíte. Další životní moudro, tentokrát ne z oblasti štěstí přišlo záhy. Pár hodin po posledním představení festivalu se konal závěrečný ceremoniál. Atmosféra ve foyer Divadla Husa na provázku připomínala úl, kde každá pilná včelička touží urvat si svůj kus plástve. Dionýsos se vrátil mezi nás, posbíral zbytky svých zničených, věrných služebníků a pobavil všechny přítomné pozemšťany svým božským vtipem. Projevy a proslovy nás oblažili rektor JAMU Ing. MgA. Ivo Medek Ph.D., děkan DIFA JAMU doc. MgA. Zbyněk Srba Ph.D. a koordinátorka celého festivalu Barbora Holanová. Poděkovala celé Janáčkově akademii a jejím studentům, leč k mému smutku se opět nedostalo na redakci Meeting pointu a jeho redaktory, kteří jsou ve většině studenty jiných škol nežli JAMU. Nu což, plakat nebudeme.

    Luca Vassos (předseda studentské poroty a student herectví) se při předávání ceny studentské poroty rozpětil a přibral s sebou na stage všechny své kolegy, zato profesionální porota vedená Paulem Bournem odvětila na otázku Where is Jussi Kareinen? We did not like him, we killed him. Takže Jussi Kareinen teď asi někde leží v příkopu (samozřejmě Paul Bourne uvedl, že se jedná o žert) a italští herci disponují schopností štěpit své buňky a tvořit svá alter ega. Studentská i profesionální porota vyzdvihla především práci režisérky Kamilé Gudmonalté (Litevská akademie hudby a divadla) a ředitel festivalu prof. Petr Oslzlý udělil speciální cenu Balazsi Várnaimu (Dimitriho divadelní škola). Závěrečný a nečekaně bilingvní proslov patřil rovněž Oslzlému. Zhodnotil celý festival a shrnul nejčastější témata, která pálí mladé lidi tvořící divadlo. Jsou to sex, válka, pohlaví, samota, kreativita, smutek – ale také naděje a láska. Ceremoniál byl zakončen tancem pro vítěze, jenž představoval něco mezi rituálním tancem při uctívání pohanských bohů a popovou choreografií tanečníků Beyoncé. Raut byl letos luxusní, přecpaný lidmi, ale taky výborným jídlem, které zmizelo tak nenápadně a rychle jako Jussi Kareinen.

    Kletba snů FOTO Jitka Janů

    Kletba snů FOTO Jitka Janů

    Ocenění Setkání/Encounter 2015

    Odborná porota, jejímiž členy se letos staly divadelní osobnosti Kristina Žantovská, Christine Richier, Frédéric Poty, Jussi Kareinen a Paul Bourne, se rozhodla ocenit režisérku litevské inscenace Kletba snů, Kamilé Gudmonaité, hereckou dvojici slovenské inscenace Talk to me, Barboru Andrešičovou a Richarda Autnera, herce maďarské inscenace Hamlet, Attilu Vidnyánszkého a Sebastiana Griegela z německé inscenace Cesta ke štěstí.

    Tradičně se může rozhodnout pro udělení speciální ceny ředitel festivalu prof. Petr Oslzlý. Letos Cenu ředitele festivalu získal Balázs Várnai ze švýcarské inscenace Kniha ukradených tváří.

    Již druhým rokem působí na festivalu vedle odborné poroty i porota studentská. Ta je složená ze studentů uměleckých škol, kterými jsou Alba Alonso Fernández, Anja Rošker, Anna-Elisabeth Frick, Luca Vassos a Oskar Winiarski. Tato porota uděluje ocenění E:UTSA, které je pojmenované podle sítě uměleckých škol E:UTSA (Europe: Union of Theatre Schools and Academies) a které letos získala režisérka litevské inscenace Kletba snů, Kamilé Gudmonaité.

    ///

    Předchozí díly denních festivalových zpravodajství:

    Brněnský Olymp (No. 1)

    Brněnský Olymp (No. 2)

    Brněnský Olymp (No. 3)

    Brněnský Olymp (No. 4)

     

     

     


    Komentáře k článku: Brněnský Olymp (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,