Články autora: Petr KlariN Klár
Největší flám. Z pekla!
Z peněz daňových poplatníků vznikla velkolepá estráda k oslavám životního jubilea Jiřiny Bohdalové. V nejostřejších momentech jsem se povzbuzoval nadějí, že by mohlo jít o sofistikovanou parodii zrozenou v šíleném mozku Tomáše Dianišky.
Německy. A s láskou!
I v dlouhé a po pravdě již dosti iritující pandemické situaci nadále planou světla, jež značí přístaviště naděje i azyl před eskalující skepsí. Patří k nim i divadelní festivaly...
Otrlcova halloweenská sláva (No. 2)
Nedělní filmově otrlé hody byly ve svém objemu poloviční, výživné pak podobně jako sobotní nášup. Aeru zavládl Haloween v krystalicky čisté svůdnosti. Děti nedorazily, zážitky ano!
Poslední komentáře
- on Zemřela Ľubica RybárskaOpraveno, za nepřesnost se omlouváme.
- on Zemřela Ľubica RybárskaPřeklep v datu narození, má být "13.", nikoliv "3.…
- on Klusák 90Zde, na iDN, opraveno/změněno. Text ovšem vyšel i…
- on Klusák 90Dobrý den, dovolila bych si upozornit, že Pražská…
- on Zemřel František SyselTak, Františku, dnes jsem objevila zprávu, žes ode…
- on Zápisky Oldřicha Šímy (No. 1)Natálie, to je fakt. S punkery se diskutuje špatně…
- on Zápisky Oldřicha Šímy (No. 1)Pane Nový, možná to je slint zapšklýho starýho děd…
Otrlcova halloweenská sláva (No. 1)
Orgie záměrně pokleslého vkusu jsou zpátky v plné síle! Z Festivalu otrlého diváka přináší sérii reportáží Petr KlariN Klár.
Komáři se rojili
Ostravská Komorní scéna Aréna po kombu přesunutých premiér do nové sezony oficiálně vstoupila ambiciózně, a sice zdánlivě hlubokou orbou zřídka obdělávaných teritorií současné západoevropské dramatiky.
SKUTR v sedle
Divadelní tandem SKUTR se od příští divadelní sezony ujme vedení činohry Národního divadla a tribuny vítačů nadšeně ryčí. Já mezi ně nepatřím, neboť mé preference jednoznačně mířily a stále míří k Lence Havlíkové a jejímu týmu.
V Těšíně bez hranic (No. 6)
Závěrečné resumé: Těšínský festival Bez hranic je mimořádnou kulturní perlou, jež nesmí stát stranou zájmu publika, odborné veřejnosti ani donátorů. Je dramaturgicky pestrý, organizačně přívětivý, a mimořádných počinů pln.
V Těšíně bez hranic (No. 5)
Upřímně se omlouvám za prodlevu v přívalu nových dílů, počítačový crash mi vystavil cca desetidenní stopku v psaní. Skvělý nový stroj je nicméně již ku práci připraven, a tak není důvod nepokračovat. Tedy bryskně k dílu!
Pěstitelské práce v zahradě Boží
Pražské Švandovo divadlo už léta důsledně dramaturgicky těží z inspiračního zřídla skandinávské kinematografie posledních asi patnácti let.
Křup. Kdopak se tu klube?
Ostravské Divadlo Petra Bezruče se v adaptaci novely Iana McEwana Skořápka, již uvedlo v české premiéře, formálně i tematicky obrací k vlastní zářné minulosti.
V Těšíně bez hranic (No. 4)
Čtvrteční den mi odkryl další z mnoha odstínů pestrosti těšínské festivalové dramaturgie. Startovním počinem se v polském Národním domě stal poetický večer zaslíbený tvorbě jedné z ikon třicetileté historie festivalu.
V Těšíně bez hranic (No. 3)
Třetí díl těšínského seriálu shrne program hned dvojice festivalových dní, neboť díky úterní termínové kolizi a středečnímu zrušenému představení Husy na provázku se můj harmonogram rázem smrsknul na pouhé inscenační duo.
V Těšíně bez hranic (No. 2)
Z dvojice souběžně běžících událostí jsem upřednostnil dění v polském Národním domě, který ovládl Teatr Polski w Podziemiu se svěží i rozervanou scénickou adaptaci Rudišovy Národní třídy, následně pak inscenaci Tesla MDP.
V Těšíně bez hranic (No. 1)
Mé putování po divadelních festivalech Slezska, Moravy i Čech i s podzimem ledva zrozeným pokračuje, a pražský Zlomvaz střídá těšínská perla Bez hranic, jejíž mnohá kouzla ochutnávám v jeho letos jubilejní třicetileté historii vůbec poprvé.
