Apostrof Voice (No. 3)
Závěrečný den Apostrofu 2015 naznačil změny, které se dotknou příštího ročníku. Jejich konkrétní podobu vedení festivalu včas zveřejní, abychom se i v příštím roce mohli v Praze mezinárodně a divadelně propojit.
Ředitel festivalu Akram Staněk. FOTO archiv
Pondělní odpoledne patřilo brněnského souboru Studio Dům, které působí při Centru experimentálního divadla (CED). Oproti plánované inscenaci Mince mezi zuby byl nakonec na programu Hladový ples vytvářející apokalyptický obraz světa se zapracováním veršů českých básníků Františka Halase či Jana Skácela. V rámci večerního programu představil průřez svou tvorbou francouzsko-německý soubor Au Fil des Nuages, který svým groteskním přístupem i nadhledem navodili pohodovou atmosféru k vyhlášení výsledků celkového hlasování.
Aneta Filipová
///
Hladové divadlo a žrádlo pekla
Eva Tálská. FOTO ROMAN TÝC
Předposlední představení letošního festivalu přineslo malé překvapení: namísto inscenace Mince mezi zuby zhlédlo festivalové publikum inscenaci Hladový ples, přičemž okruh autorů zůstal stejný. Brněnské Studio Dům vytvořilo tuto inscenaci v režii Evy Tálské, české dramatičky, scénáristky a režisérky. Eva Tálská je jedním ze zakladatelů slavného brněnského Divadla Husa na provázku. Divadelní škola nesoucí název Studio Dům vznikla v roce 1991 a byla založena právě Evou Tálskou. V protikladu k profesionálnímu Divadlu Husa na provázku je Studio Dům prostorem pro setkávání mládeže a mladé generace herců, vznikají tu více experimentální projekty. Studenti si tu mohou vyzkoušet celý proces vzniku inscenace, například i práci na scénáři či výrobu různých rekvizit a masek. Na rozdíl od profesionálního divadla mají také na přípravu inscenace více času a mohou si tak vyzkoušet různé verze a cesty jedné inscenace.
Růžena Dvořáková a Viktor Černický v Hladovém plese s drátěnými konstrukcemi suknic. FOTO archiv souboru
Původní matérií představení byla poezie, kterou už Eva Tálská inscenovala několikrát. Jmenujme například inscenace poezie Christiana Morgensterna, Jana Skácela či Jaroslava Seiferta. V představení na Apostrofu jsme mohli zaslechnout verše Charlese Baudelaira, Františka Halase, Jana Skácela či Josefa Čapka. Verše byly poskládány do volné, asociativní koláže občas přerušované vstupy v podobě monologů samotné režisérky.
Divák je atakován těžkými obrazy, ať už je to smrt dítěte, sebevražda či rozprodávání lidských orgánů. FOTO archiv
Již od úvodních okamžiků je divák přenesen do domu, který se potápí. A postupně přicházejí další a další vlny velké potopy. Zde je nutno zmínit velikána české poezie Františka Halase, jehož dlouhodobý básnický projekt Potopa zůstal nedokončen. V Halasově díle se motiv smrti opakuje velice často a ve fragmentech Potopy tomu není jinak. Ve svých básních mluví například o „černých řekách“ a motiv vody u něj nalezneme nesčetněkrát. Ve spojení s poezií Charlese Baudelaira a českého básníka Jana Skácela by tedy diváka nemělo překvapit, že vzniklá inscenace nebude příliš veselá, ba naopak. Dokonce i Baudelairův nihilismus a dekadenci se autorům inscenace podařilo na jeviště převést. Setkáváme se s motivy apokalypsy, smrti, vražd a temných stránek v člověku i s ironickými, místy až husí kůži vzbuzujícími náhledy na lidskou slabost a pokleslost.
Celou inscenací prostupuje jakási až hororová snovost. FOTO archiv
Divák je atakován těžkými obrazy, ať už je to smrt dítěte, sebevražda či rozprodávání lidských orgánů. Potopa postupně zaplňuje celý prostor a diváci to mohou doslova fyzicky cítit. Text básní je místy prolínán písněmi, tón herců je naléhavý a jazyk nechodí daleko pro vulgarismy. Jednotlivé obrazy tak v sobě nesou děsivý a překvapující rozpor. Celou inscenací prostupuje jakási až hororová snovost. V divákovi tak roste pocit ohrožení, jako by se ocitl na nějaké makabrální slavnosti, v hororovém rituálním snu. Dopadá tak na něj hrozba blížící se potopy a těžkost hrozící apokalypsy. Vše je umocňováno černým šatem herců a hereček a neobyčejnými rekvizitami, kde je na jedné straně kočárek plný malých křížků v hlíně či rozkouskovaná panenka a na straně druhé živý kapr nechaný ležící na podlaze v mokrých novinách a odnesený až za hodnou chvíli, takřka na hraně života.
V inscenaci zazněla slova jednoho z básníků: Bůh má hlad. A tento verš se prolíná celou inscenací. Hlad po životě, po radosti, po naději.
Kateřina Valášková
///
Christina Gumz, Clément Labail: Pot pourri
Po náročném odpoledním představení nachystala na závěr festivalu chvilku oddechu německo-francouzská dvojice z divadelní skupiny Théâtre Au Fil des nuages. Christina a Clément vybrali ze své tvorby několik scének, hudebních vložek a němých filmů a slepili je dohromady do tvaru, který – možná i nezáměrně – vyprávěl o vztahu muže a ženy: prvotní zamilovanost, plány na svatbu, vybírání jména pro dítě, dálka a odloučení…
Clément Labail a Christina Gumz by rádi jezdili na svá představení na kole aneb duo Théâtre Au Fil des nuages. FOTO archiv souboru
Paralela cizojazyčného divadla s němým filmem mě nikdy nenapadla, a tak jsem rád, že mi ji Christina s Clémentem předvedli. Neovládám ani jeden z jejich jazyků, proto na mě celé představení působilo jako němý film: řeč se stala podkladovou hudbou. Její tempo, melodie, charakter dokreslovaly dění na scéně, ale do slov jsem si musel význam přenést sám. A funguje to: všichni máme v určitých situacích určité vzorce chování, které možná na divadle občas parodujeme a zesměšňujeme, přesto je v běžné interakci podvědomě očekáváme.
Christina i Clément působili na scéně velice uvolněně, sebejistě, přitom neztráceli schopnost sebeironie. FOTO archiv
Byla to milá tečka za festivalem: Christina i Clément působili na scéně velice uvolněně, sebejistě, přitom neztráceli schopnost sebeironie. Zkrátka: vážně mě moc bavili! Třeba na ně někdy zas narazím a zhlédnu jedno jejich představení… nebo se začnu učit německy v jejich divadelní jazykové škole. Díky Apostrofu za takový rozhled po světě!
Ondřej Horník
///
Hlavní cenu si odnesl…
Jelikož je festival soutěžní – o pořadí rozhodují diváci svým hlasováním po každém představení – přinášíme na závěr výsledky.
Třetí místo získal dánský soubor Dunkelfolket, který vystoupil s inscenací Snow White. Na pomyslném druhém stupínku se umístila maďarská inscenace Penelope Retrospective souboru Theatre Studio Kompania a konečně vítězné fanfáry zazněly v Kafkově rodném městě směrem ke gruzínskému zpracování Proměny v provedení tbiliského souboru Your Theatre.
Speciální cenu pak věnoval norský soubor Compania Teater, který zde poprvé vystoupil v roce 2011 a jeho členové si festival tak zamilovali, že na něj – ať zde vystoupí, či ne – každoročně jezdí, řediteli festivalu Akramu Staňkovi a slovenskému Tichu a spol. Tomu za nelehkou úlohu úvodního představení celého festivalu. Není lehké být první na programu, ale nastavili jste laťku hodně vysoko, řekl jeden z cenu předávajících.
Texty redakčně připravila Michaela Sikorová
///
Všechna zpravodajství z Apostrofu 2015 na i-DN:
Komentáře k článku: Apostrof Voice (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
