Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    30. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 4)

    Měl bych se možná rozplývat nad řekou poezie 887 Roberta Lepageho z Québecu, provokovat akceptací Shaxpearovy myčky na ulici Kertézs Viktora Bodó z Örkény Színházu z Budapešti, obdivovat mnohovrstevnatost varovných Povídek z Vídeňského lesa Yanny Rossové a Valstybinis Jaunimo Teatras z Vilniusu nebo brousit ostrovtip na krásných absurditách Christopha Martalera Ani ponětí Théátre Vidy z Lausanne. Zahraniční účast sama o sobě si zaslouží jedno veliké UP!

    Up – Konec rudého člověka Divadla v Dlouhé… Pro děsivou a definitivní odpověď Čechovovým hrdinům, kteří se ptají, jaké bude Rusko za sto, za dvě stě let… Foto archiv festivalu

    Up

    Zůstanu ale věrný obdivu a preferenci divadla aktuálně politického, proto za vrchol letošní Plzně prohlašuji Majlingovu dramatizaci Konce rudého člověka nobelistky Svetlany Alexijevičové v pražském Divadle v Dlouhé v režii Michala Vajdičky. Pro onu děsivou a definitivní odpověď Čechovovým hrdinům, kteří se ptají, jaké bude Rusko za sto, za dvě stě let. Mnohé z nich ve znamenitě vybraných a silných obrazech ze světoznámé knížky ukrajinské Bělorusky dokonce i najdeme a je nám úzko z jejich osudů, zejména ve chvílích poznání, že homo sovieticus žije a s geny dávné tatarské Hordy v těle necivilizovaně ohrožuje svět.

    Down

    Zaslouží si ho pořadatelé třicátého ročníku přehlídky i jeho dramaturgická rada. Konce rudého člověka nasadili proti maďarskému Romeovi a Julii v myčce na ulici Kertézs.

    Richard Erml mně kdysi nazval Batmanem divadelní kritiky, neboť jsem kvůli alternaci (Jandová, Budweiserová, Maláčová) na třetí premiéře jakéhosi muzikálu v Mošově divadle v Brně stihl jeho posledních dvacet minut (šlo o posouzení závěrečného songu) po premiéře mistrovské Uhdeho zkratky Shakespearova Coriolana v Jihlavě. Kolega Luboš Mareček má z jízdy dodnes tik… V Plzni jsem stihl po letu z DEPA do Velkého divadla se štěstím minut jen deset, abych zjistil, že ten Vajdičkův kousek je s tušeným koncem teroristy Putina, nebo světa, stále aktuálnější (viděl jsem ho už třikrát). Prý většina Pražáků Konec rudého člověka viděla, pravil člen rady. Ani to jistě ne, ale měli ho vidět i hosté festivalu z Brna, Ostravy a odjinud. Hlavně však zahraniční účastníci, a bylo jich na jubilejním ročníku hodně. Po čase se můžeme pochlubit inscenací evropských rozměrů (když zůstanu při zemi), a ejhle. Možná se někomu zdá aktuální příliš. V Česku není opatrnosti nikdy dost.

    A Down inscenace? Rozhodně Než přijdou Stouni… Matúše Bachynce z bratislavského Slovenského národného divadla. Bylo to o čemsi jiném. Ještěže praví „valící se balvani“ skončili podle kolektivu autorů raději v pekle.


    Komentáře k článku: 30. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 4)

    1. Michal Zahálka

      Michal Zahálka

      Jirko, promiň,
      nemám ve zvyku na ohlasy na festival přímo reagovat (což ovšem neznamená, že je nečtu a nevnímám), ale proti nařčení, že jsme Konec rudého člověka z jakési opatrnosti uklidili, aby ho nikdo neviděl, se ohradit musím. Jednak bych přál každému, aby si někdy vyzkoušel skládání toho logistického puzzle, které každoročně absolvuje naše produkce (ve skutečnosti to není puzzle, ale kombinace sudoku a tetrisu, které se po každém odehraném tahu náhodně přeskládávají), jednak mě zcela míjí logika Tvého nařčení. Kdybychom chtěli z nějaké opatrnosti (jaké?) Konec rudého člověka držet v tajnosti, tak tu inscenaci buď jednoduše nepozveme, nebo ji odehrajeme třeba ve čtvrtek od půl desáté dopoledne pro tu hrstku festivalových hostí, kteří si ji vzdor i jinak nabitému programu zopakují, a jistě i pro hosty z Brna či Ostravy. Festival ale nepořádáme jen pro odbornou veřejnost a divadelní obec, ale taky pro plzeňské diváky – a právě pro ně (a pro ty, kteří dali přednost téhle inscenaci před Bodóem, v čemž nikdo nikomu nebránil) bylo určeno večerní představení. Bylo, pokud je mi známo, plno. Pokud jsme chtěli inscenaci opatrně utajit, selhali jsme dost bídně. 🙂

      25.09.2022 (11.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Je těžké,
      takovýto spor posoudit, natož rozsoudit. Dostávali bychom se až k tomu, čemu festival Divadlo v Plzni a jeho český program má sloužit. Jde o tzv. „showcase“ českých produkcí pro domácí i zahraničí odborné publikum? Anebo o přehlídku, kterou má navštívit co nejvíce různorodého publika, tedy nikoli jen to odborné, které – především pražští návštěvníci, jichž je většina – z velké části dané produkce skutečně zná?
      Ať tak či onak, dávám JPK za pravdu, že nasadit českou inscenaci – a souhlasím, že jednu z nejvýraznějších v této sezoně – proti jedněm z hlavních zahraničních hvězd festivalu je opravdu velmi nešťastné, neb je jasné, že všichni budou spíše zvědavi na zahraniční produkci (něco jiného by bylo, kdyby se Maďaři hráli dvakrát jako Lepage). Nicméně pokud má jít o to ukázat kvalitní české a moravskoslezské produkce co největšímu počtu diváků mimo jejich domovské scény, pak z toho, že bylo plno, plyne, že se to podařilo. Ovšem pak mohla být inscenace až součástí Epilogu…
      Je mi jasné, že skloubit sudoku a tetris je takřka nemožné. Nicméně – třeba mně – by vůbec nevadilo, kdyby Divadlo v Dlouhé hrálo v závěrečný den na Hlavní scéně místo SND. Raději tuto inscenaci dvakrát než neuhnětené Stouny jednou.
      🙂

      25.09.2022 (15.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Jiří P. Kříž

      Avatar

      Na Táborsku dnes prší,
      nepřidám tedy další cyklistikovací osmdesátku ke třem z volebních a svátečních dnů. A konečně tedy chvíle věnovat komentář komentářům na moje Up a Down. Mimochodem – kritiků a teatrologů bylo na plzeňské přehlídce plno, ankety „jen tak mírně si pohrávající“ se sny a skutečností zatím jen osm! Že by se ostatní kolegyně a kolegové ostrému názorovému střihu vyhýbali?! Už to tak skoro vypadá.
      Můj hlas jsem Vladimíru Hulcovi posílal před odjezdem do husitského kraje s průvodním dopisem, že je mírně provokativní. Nyní mám pocit, že pro některé duše festivalu je provokativní příliš. – Tak jen malá neduchaplná korekce, Michale. Nestačí, že se s většinou účastníků ankety shodneme, že zahraniční produkce se letos mimořádně vydařily? S výjimkou bratislavských Stounů, kteří byli jednoznačným propadákem přehlídky, započítáno i s příspěvky českých scén. To na Slovenskou nejsou jiná kvalitní divadla a inscenace?! Na Setkání / Stretnutiu ve Zlíně jsme takové viděli.
      Malá korekce tvého konstatování, že jedna ze špiček mezinárodní účasti – budapešťští Romeo a Julie z myčky – nasazení proti špičce domácí, za jakou nepřestanu považovat Konec rudého člověka z Divadla v Dlouhé, je věcí náročné a neřešitelné hříčky kombinace puzzle, sudoku a tetrisu. Má výtka tomu lapsu není v žádném případě nařčením, nýbrž holým faktem. Jako byste nevnímali přinejmenším současnou mezinárodní politickou situaci ani autorství nositelky Nobelovy ceny za literaturu a její osud, natožpak brilantní transformaci jejích textů do dramatického tvaru s přídavkem čechovovského odkazu… Vše ostatní, co jsem k tomu (zajisté ironicky) napsal, je věc mého názoru (taky jsem mohl uvést, že se jedná o potlačení kvalitního artefaktu konkurenční scény).
      V žádném případě jsem nemínil zpochybnit kvalitně odvedenou práci dramaturgické rady, její člen by ale nemusel nedůtklivě reagovat na kritickou připomínku vyslovenou jen v anketě k tomu vybízejíci. Ostatně za pár dnů vyjde v tištěných DN festivalový Kritický žebříček. Petra Zachatá sbírala hvězdičky i pro Konec rudého člověka, uvedený na 30. Divadle Plzeň. Tipuji, že tam hvězdičky pro něj nebudou. Prakticky nikdo ho ve Velkém divadle neviděl. – Jednoduchý návod, kdy mohli pořadatelé tuto aktuální a výjimečnou inscenaci nasadit, popsal ve svém příspěvku už pan „Pulec“, jak Vladimírovi říkal můj synek, když se s Hulcovic Sofií kdysi jako děti v divadlech potkávali. Opakovat to tedy nebudu, ale mohlo to být docela určitě jiné a důstojnější vyvrcholení jubilejní přehlídky.

      27.09.2022 (11.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Michal Zahálka

        Michal Zahálka

        Tak já nevím,
        každoročně se nám předhazuje, že se do diskuze nezapojujeme, a když se jednou zapojím, tak to je taky špatně. 🙂 Promiň, nemělo to být nedůtklivé, já jsem asi v zásadě vytušil, žes to obvinění z nějakých nečestných politických úmyslů nemyslel vážně – jenže jsi je vážně napsal, tak mi to nedalo. Holý fakt je nicméně především ten, že zvenku nevidíte, jak komplikovaně se program skládá – je to samozřejmě dobře, není důvod, aby vás to zajímalo, ale pak je ošemetné pouštět se do teoretických škatulat s jednotlivými programovými body, aniž znáte byť jen zlomek vstupních parametrů (technické požadavky, délka stavby, samotné dostupné termíny – zdaleka ne všechna česká, natož pak zahraniční divadla nám dají přesně ty termíny a časy, které potřebujeme).
        Ale nic ve zlém, jak říkám, všechny komentáře vnímám a děkuju za ně.

        27.09.2022 (14.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Avatar

          Michale,
          je dobře, že se v diskusi ozýváš a děkuju Ti za to. Česko je známé tím, že se mnohé věci řeší a říkají za zády a málo co veřejně. Zrušme to, i když to občas bolí.
          🙂

          28.09.2022 (0.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jiří,
      budeš se divit, ale puntíky z Konce rudého člověka ve festivalové tabulce v připravovaných DN 16/2022, jež vyjdou v úterý, budou (a ne tak jednoznačné, jak inscenaci oba vidíme), nebyl jsi jediný, kdo z profesních účastníků festivalu představení navštívil. Nicméně počet zhlédnutí účastníky ankety je samozřejmě výrazně menší než u ostatních produkcí.

      27.09.2022 (12.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Jiří P. Kříž

      Avatar

      Už to přece jen pomalu uzavřeme.
      Vycházejí Divadelky, kde snad o festivalu bude psáno víc. Já už nevím, jak mám napsat, že zejména zahraniční část letošního Dovadla Plzeň byla mimořádně kvalitní, a to nepatřím k těm, kteří účast zahraničních scén chválívají bez výhrad… Trvám ale i na tom, že postavit proti sobě Shaxpearovu myčku na ulici Kertész z Budapešti a Konec rudého člověka z Prahy byl programový lapsus. Nikoho hladit po hlavince za to nebudu, ale nikoho známkovat také nehodlám. Diskutovat jsem zvyklý odjakživa, nikoho zdravit nepřestávám, zato hodně lidí – jak vím – přešlo po takových výměnách názorů k onomu čecháčkovskému „řešení a říkání za zády“. A z Vladimíra Hulce by byl dobrý učitel. Má někdy zbytečně ve zvyku v každé diskusi známkovat její účastníky.
      Pro mne v této diskusi: Howgh.

      28.09.2022 (16.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Jiří P. Kříž

      Avatar

      Věčná loviště
      budou mně na věky odepřena, neboť porušuji slib mlčení delawarského bojovníka po vyslovení Howgh! (v mnohomluvnosti bledých tváří tolik co Domluvil jsem!). – „Jiří, budeš se divit, ale puntíky z Konce rudého člověka ve festivalové tabulce v připravovaných DN 16/2022 budou…“, vzkázal mně učitel nad všechny deníkářské recenzenty, pan Hulec, povznesený. Od minulého týdne namám klidné spaní. To 16. číslo DN probírám odpředu dozadu, odshora dolů, ale puntíky teatrologů v Kritickém žebříčku na Konec rudého člověka hledám marně. Že jsem měl o křížení budapešťského Shakespera a pražské Alexijevičové pochybnost po nasazení těch dvou špičkových inscenací proti sobě, bylo mně didakticky poučeným tónem připsáno Vladimírem H. nakonec k tíži. Že redaktor DN ještě pár dnů před vydáním 16. čísla tvrdí něco s jistotou, která je pak teprve výsledným vydáním zpochybněna, nechává autor výroku už bez povšimnutí. A mne to vede jen k dokončení oné ironicko invenční školské klasifikace našich diskusních vystoupení: JPK: 3, Michal Z.: 1- (převzato od autora klasifikace), Vladimír H. 4. – Někdy je věci prospěšnější touhu komentovat kdykoli cokoli jakkoli v sobě umět potlačit. Jako by nestačilo, že původně dal V. H. v diskusi za pravdu vlastně mému nijak záludnému, nýbrž jen kritickému tónu v rubrice tak „zásadní“, jakou je festivalové Up et Down.

      10.10.2022 (2.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Je to tak, Jiří,
        máš naprostou pravdu – mea culpa!
        Tak je, když člověk vidí na vlastní oči věci příští, ale ony se v konci konců promění – v náhledech DN ve festivalové tabulce hodnocení Konce rudého člověka bylo (dva němečtí účastníci dali 4, resp. 3 puntíky), ale pak se z důvodu prostoru musela tabulka okleštit a samozřejmě vypadly sloupce a řádky, kde bylo účastníků nebo puntíků nejmíń, tedy jeden z oněch kritiků a řádek s Koncem rudého člověka.
        Tedy VH: 5 a bude muset složit reparát.
        /Aspoň že ve věčných lovištích Jiřího nepotkám… :-)/

        10.10.2022 (10.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,