Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Příliv teroristů a démonů (No. 4)

Úterní večer patřil židovské kultuře a nutno poznamenat, že pro jidiš divadlem zatím nedotčené diváky to byl zážitek nevšední a téměř iniciační. S postupujícím večerem se totiž pomalu rozplývala představa, že tradice, k níž odkazovala anotace, rovná se „klasická“ činoherní inscenace (třebaže na židovské motivy). Tradice jidiš her odkazuje mnohem spíše k mýtu, ke sdílené židovské zkušenosti i tragičnosti lidského osudu. Není povrchní, je bytostná.

FOTO ANDREA MALINOVÁ

Hana Frejková expresivně čte Dementa Lemacha FOTO ANDREA MALINOVÁ

Ve ztemnělém podzemním prostoru studia Paměť seděla za stolem při světle lampičky Hana Frejková a četla „obraz ze života ve čtyřech obrazech“ Jakoba Gordina, jako by vyprávěla svůj příběh, svůj osud. Napětí mezi scénickým čtením a nasazením, s nímž text přednášela, bylo téměř fyzické.

Hra Dement Lemach, koncipovaná jako aktovka pro sedm herců, která se zpočátku zdála být na první pohled „banálním“ příběhem starého otce, jeho nové mladé ženy a zapíraného dementního syna, nakonec vyústila v tragický příběh s hrůzným závěrem. Expresivní výraz Frejkové, jež příběh židovské rodiny a jejího svérázného člena, „dééémenta“ Lemacha doslova prožívala, ostře kontrastoval s rozvolněným plynutím děje a díky hereččině střídavému „převtělování“ do různých postav často působil schizofrenně. Frejková si své jednotlivé charaktery očividně užívala. Měnila zabarvení hlasu v závislosti na postavě: na ukňourané novomanželce Selder, na věčně špatně naladěném starci Samuelovi a především na Lemachovi. Ten zněl v hereččině podání zvláště překvapivě: působil jako malý, naivní chlapec, nikoli jako „dééément“, jak ho nazývali jeho příbuzní, a už vůbec ne jako Divoch, jak zní doslovný překlad titulu hry (Der vilder mentsh).

Ale i v „uvádění“ ostatních postav se Frejková „vyřádila“, výrazně protahovala slova a citoslovce a afektovaně se pitvořila, což často působilo přehnaně. Ovšem i zde byl záměr. Stejně jako klamal tělem dement Lemach, klamala i Frejková. To, co se zprvu zdálo jen jako přílišný afekt, vedlo k ještě výraznějšímu umocnění závěru. Přesto všechno se v průběhu inscenace hledala míra nelehce. Koncentrovaný výraz herečky (čti křenění a protahování slov) místy připomínal až zpomalený film, působil nepříjemně a odváděl od děje příběhu. Naopak evokoval myšlenku, jak dobře by mohla daná inscenace fungovat jako rozhlasová hra.

FOTO ANDREA MALINOVÁ

Hana Frejková a Slávek Brabenec ke koncertu přizvali i Mariannu Boreckou FOTO ANDREA MALINOVÁ

Ve spojení s následujícím programem však lze přehrávání zcela odpustit. Po aktovce následoval koncert, který si Hana Frejková připravila spolu se svým doprovodem na akordeon Slávkem Brabcem, jenž jí vytvářel hudební předěly již mezi jednotlivými scénami Lemacha. Frejková zde svým milým a skromným projevem dala vyniknout písním jidiš a zpřítomnila posluchačům těžký židovský úděl i jeho každodenní realitu přelomu minulého století. Uváděla jednu píseň za druhou, střídala se ironická, s hravou i s milostnou. Před očima diváků vyvstávaly příběhy chudých rodin z periferie, které nemají co jíst, popěvky flašinetáře, diskuse tchýně i ztrápená ukolébavka těžce zkoušející matky.

Ze všech písní však byla cítit vášeň a akordeon jim propůjčil dojemnost a grácii. Hana Frejková je ztělesněná energie. Vkládá se spolu s jazykem jidiš naplno do radostných okamžiků života i cele prožívá ty strastné. Ti, kteří byli včera na jejím vystoupení, se mohou cítit podobně do života zasvěceni.

///

Předchozí díly denních reportáží z příští vlny/next wave… 2015:

Příliv teroristů a démonů (No. 1)

Příliv teroristů a démonů (No. 2)

Příliv teroristů a démonů (No. 3)

 

  • Autor: Tereza Šnellerová
  • Publikováno: 23. září 2015

Komentáře k článku: Příliv teroristů a démonů (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 12/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


13. 6.–26. 6. 2017

Číslo 12/2017 (13. 6.–26. 6. 2017)

Obsah čísla 12/2017

Slovo ...

O sochaři, jehož zabil...

Říkalo se mu „fronta na maso“....

Sukces měsíce

Divadelní Flora Olomouc

Divadelní festival v Olomouci již...

K věci

Rozdělování veřejných...

V Brně se po roce 1989 pomalu a s...

Fejeton

Povaha česká prokouřená

Blížila se půlnoc posledního...

Názor

„Kouříme? Nekouříme –...

Titulní citát z Havlovy Zahradní...

Glosa

Nedá mi to

Karla Hofmannová na vedlejší straně...

Přehlížená Afrika

Třináctý ročník festivalu Tvůrčí...

Kritika

Divadelní galerie

Na začátku Fragmentů milostných...

S Čechovem neradno režijně...

Racek, jedna z pětice „velkých...

Honibrku, ty jsi Káj?

Představení AnderSen začne jako...

To je směšné, cha, cha,...

David Drábek uvařil hradeckého...

Pěkná napodobenina

Plzeňská opera uvedla českou...

Nový pokus o Žítkovské...

Dodo Gombár se jako režisér a...

Tři muži v chalupě aneb...

Závěrečná část „angažované,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 12/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Jak se vaše divadlo vyrovná...

Rozhovor s řediteli o kouření v...

Kauza

Kontext

Burza

Zahraničí

Zemřeli

Obrazem

Akce / Action

Výpravnou publikaci Akce/Action...

Expert – obřad jako obraz

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 12/2017



Obsah,