Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Příliv teroristů a démonů (No. 4)

Úterní večer patřil židovské kultuře a nutno poznamenat, že pro jidiš divadlem zatím nedotčené diváky to byl zážitek nevšední a téměř iniciační. S postupujícím večerem se totiž pomalu rozplývala představa, že tradice, k níž odkazovala anotace, rovná se „klasická“ činoherní inscenace (třebaže na židovské motivy). Tradice jidiš her odkazuje mnohem spíše k mýtu, ke sdílené židovské zkušenosti i tragičnosti lidského osudu. Není povrchní, je bytostná.

FOTO ANDREA MALINOVÁ

Hana Frejková expresivně čte Dementa Lemacha FOTO ANDREA MALINOVÁ

Ve ztemnělém podzemním prostoru studia Paměť seděla za stolem při světle lampičky Hana Frejková a četla „obraz ze života ve čtyřech obrazech“ Jakoba Gordina, jako by vyprávěla svůj příběh, svůj osud. Napětí mezi scénickým čtením a nasazením, s nímž text přednášela, bylo téměř fyzické.

Hra Dement Lemach, koncipovaná jako aktovka pro sedm herců, která se zpočátku zdála být na první pohled „banálním“ příběhem starého otce, jeho nové mladé ženy a zapíraného dementního syna, nakonec vyústila v tragický příběh s hrůzným závěrem. Expresivní výraz Frejkové, jež příběh židovské rodiny a jejího svérázného člena, „dééémenta“ Lemacha doslova prožívala, ostře kontrastoval s rozvolněným plynutím děje a díky hereččině střídavému „převtělování“ do různých postav často působil schizofrenně. Frejková si své jednotlivé charaktery očividně užívala. Měnila zabarvení hlasu v závislosti na postavě: na ukňourané novomanželce Selder, na věčně špatně naladěném starci Samuelovi a především na Lemachovi. Ten zněl v hereččině podání zvláště překvapivě: působil jako malý, naivní chlapec, nikoli jako „dééément“, jak ho nazývali jeho příbuzní, a už vůbec ne jako Divoch, jak zní doslovný překlad titulu hry (Der vilder mentsh).

Ale i v „uvádění“ ostatních postav se Frejková „vyřádila“, výrazně protahovala slova a citoslovce a afektovaně se pitvořila, což často působilo přehnaně. Ovšem i zde byl záměr. Stejně jako klamal tělem dement Lemach, klamala i Frejková. To, co se zprvu zdálo jen jako přílišný afekt, vedlo k ještě výraznějšímu umocnění závěru. Přesto všechno se v průběhu inscenace hledala míra nelehce. Koncentrovaný výraz herečky (čti křenění a protahování slov) místy připomínal až zpomalený film, působil nepříjemně a odváděl od děje příběhu. Naopak evokoval myšlenku, jak dobře by mohla daná inscenace fungovat jako rozhlasová hra.

FOTO ANDREA MALINOVÁ

Hana Frejková a Slávek Brabenec ke koncertu přizvali i Mariannu Boreckou FOTO ANDREA MALINOVÁ

Ve spojení s následujícím programem však lze přehrávání zcela odpustit. Po aktovce následoval koncert, který si Hana Frejková připravila spolu se svým doprovodem na akordeon Slávkem Brabcem, jenž jí vytvářel hudební předěly již mezi jednotlivými scénami Lemacha. Frejková zde svým milým a skromným projevem dala vyniknout písním jidiš a zpřítomnila posluchačům těžký židovský úděl i jeho každodenní realitu přelomu minulého století. Uváděla jednu píseň za druhou, střídala se ironická, s hravou i s milostnou. Před očima diváků vyvstávaly příběhy chudých rodin z periferie, které nemají co jíst, popěvky flašinetáře, diskuse tchýně i ztrápená ukolébavka těžce zkoušející matky.

Ze všech písní však byla cítit vášeň a akordeon jim propůjčil dojemnost a grácii. Hana Frejková je ztělesněná energie. Vkládá se spolu s jazykem jidiš naplno do radostných okamžiků života i cele prožívá ty strastné. Ti, kteří byli včera na jejím vystoupení, se mohou cítit podobně do života zasvěceni.

///

Předchozí díly denních reportáží z příští vlny/next wave… 2015:

Příliv teroristů a démonů (No. 1)

Příliv teroristů a démonů (No. 2)

Příliv teroristů a démonů (No. 3)

 

  • Autor: Tereza Šnellerová
  • Publikováno: 23. září 2015

Komentáře k článku: Příliv teroristů a démonů (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,