Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Příliv teroristů a démonů (No. 4)

Úterní večer patřil židovské kultuře a nutno poznamenat, že pro jidiš divadlem zatím nedotčené diváky to byl zážitek nevšední a téměř iniciační. S postupujícím večerem se totiž pomalu rozplývala představa, že tradice, k níž odkazovala anotace, rovná se „klasická“ činoherní inscenace (třebaže na židovské motivy). Tradice jidiš her odkazuje mnohem spíše k mýtu, ke sdílené židovské zkušenosti i tragičnosti lidského osudu. Není povrchní, je bytostná.

FOTO ANDREA MALINOVÁ

Hana Frejková expresivně čte Dementa Lemacha FOTO ANDREA MALINOVÁ

Ve ztemnělém podzemním prostoru studia Paměť seděla za stolem při světle lampičky Hana Frejková a četla „obraz ze života ve čtyřech obrazech“ Jakoba Gordina, jako by vyprávěla svůj příběh, svůj osud. Napětí mezi scénickým čtením a nasazením, s nímž text přednášela, bylo téměř fyzické.

Hra Dement Lemach, koncipovaná jako aktovka pro sedm herců, která se zpočátku zdála být na první pohled „banálním“ příběhem starého otce, jeho nové mladé ženy a zapíraného dementního syna, nakonec vyústila v tragický příběh s hrůzným závěrem. Expresivní výraz Frejkové, jež příběh židovské rodiny a jejího svérázného člena, „dééémenta“ Lemacha doslova prožívala, ostře kontrastoval s rozvolněným plynutím děje a díky hereččině střídavému „převtělování“ do různých postav často působil schizofrenně. Frejková si své jednotlivé charaktery očividně užívala. Měnila zabarvení hlasu v závislosti na postavě: na ukňourané novomanželce Selder, na věčně špatně naladěném starci Samuelovi a především na Lemachovi. Ten zněl v hereččině podání zvláště překvapivě: působil jako malý, naivní chlapec, nikoli jako „dééément“, jak ho nazývali jeho příbuzní, a už vůbec ne jako Divoch, jak zní doslovný překlad titulu hry (Der vilder mentsh).

Ale i v „uvádění“ ostatních postav se Frejková „vyřádila“, výrazně protahovala slova a citoslovce a afektovaně se pitvořila, což často působilo přehnaně. Ovšem i zde byl záměr. Stejně jako klamal tělem dement Lemach, klamala i Frejková. To, co se zprvu zdálo jen jako přílišný afekt, vedlo k ještě výraznějšímu umocnění závěru. Přesto všechno se v průběhu inscenace hledala míra nelehce. Koncentrovaný výraz herečky (čti křenění a protahování slov) místy připomínal až zpomalený film, působil nepříjemně a odváděl od děje příběhu. Naopak evokoval myšlenku, jak dobře by mohla daná inscenace fungovat jako rozhlasová hra.

FOTO ANDREA MALINOVÁ

Hana Frejková a Slávek Brabenec ke koncertu přizvali i Mariannu Boreckou FOTO ANDREA MALINOVÁ

Ve spojení s následujícím programem však lze přehrávání zcela odpustit. Po aktovce následoval koncert, který si Hana Frejková připravila spolu se svým doprovodem na akordeon Slávkem Brabcem, jenž jí vytvářel hudební předěly již mezi jednotlivými scénami Lemacha. Frejková zde svým milým a skromným projevem dala vyniknout písním jidiš a zpřítomnila posluchačům těžký židovský úděl i jeho každodenní realitu přelomu minulého století. Uváděla jednu píseň za druhou, střídala se ironická, s hravou i s milostnou. Před očima diváků vyvstávaly příběhy chudých rodin z periferie, které nemají co jíst, popěvky flašinetáře, diskuse tchýně i ztrápená ukolébavka těžce zkoušející matky.

Ze všech písní však byla cítit vášeň a akordeon jim propůjčil dojemnost a grácii. Hana Frejková je ztělesněná energie. Vkládá se spolu s jazykem jidiš naplno do radostných okamžiků života i cele prožívá ty strastné. Ti, kteří byli včera na jejím vystoupení, se mohou cítit podobně do života zasvěceni.

///

Předchozí díly denních reportáží z příští vlny/next wave… 2015:

Příliv teroristů a démonů (No. 1)

Příliv teroristů a démonů (No. 2)

Příliv teroristů a démonů (No. 3)

 

  • Autor: Tereza Šnellerová
  • Publikováno: 23. září 2015

Komentáře k článku: Příliv teroristů a démonů (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,