Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Příliv teroristů a démonů (No. 1)

Sobota na festivalu …příští vlna/next wave… patřila Divadlu koňa a motora. Tento nezávislý soubor představil pohádku pro děti Žabáci a převrácenou klasiku pro dospělé Romeo a Julie. Jevištěm a zároveň hledištěm byl Přístav 16800, který se nachází na Rohanském ostrově. Nevšední místo tak hostilo divadlo, které si svého diváka aktivně hledá a umí s ním pohotově komunikovat.

Hraví Žabáci FOTO ANETA VAŠATOVÁ

Hraví Žabáci FOTO ANETA VAŠATOVÁ

BFF: „Best Frogs Forever“

Nerozluční přátelé, žabáci Kvak a Žbluňk, přesvědčují hravou a klaunsky kabaretní formou děti o tom, že nejdůležitější na světě je mít kamarády. A to i přes to, že každý chce být občas chvilku sám. Zajímavou součástí představení je jakási dvojaká hra se slovy – Žabáci mluví dětsky-srozumitelným jazykem, občas však používají slova, která děti mohou jen sotva znát. Těmito slovními obraty si získávali smích dospělého publika a zároveň nabízeli další rozměr – ponoukají děti k zvídavosti, možná i nutí fantazírovat. Dítka občas zvolala, že slovo znají, přesto bylo patrné, že netušila „vo co gou“. Rozuměly však významu celé situace, ztotožňují se totiž se svými protějšky – žabáky (dospělými dětmi), kteří jim pouličně bláznivým bengálem, kde se bubnuje, polévá vodou, kuchtí zmrzlina s dortem a flambuje brambora (která je vlastně okurkou!), předávají různé poučky i nepoučky. A děti se smějí i pláčou, ale hlavně na tyto podněty reagují. Hra s rekvizitami i prostorem pobaví a skrze groteskní žabákovské eskapády může též něco naučit. A jako v každé správné „inscenaci“ nechybí ani písnička. „Zkrátka a dobře“: neotřele moderní alternativní divadlo pro děti.

Romea Julie v gay verzi FOTO ANETA VAŠATOVÁ

Romea Julie v gay verzi FOTO ANETA VAŠATOVÁ

Cirkus „Šejkspír“ aneb Nejprve teplý a pak studený

Po této vyprávěnce dorazili Mačo a Opičák, kteří sem přivezli cirkus. Chvilku se předvádí a posléze vybízejí především dospělé diváky, stejně jako předtím Žabáci vybízeli děti, aby se zapojili. V tu ránu se stávají něčím, co bychom směle mohli nazvat jako „Jukebox Shakespeare“. Diváci si mohou vybrat jakoukoli tragédii, komedii, historickou hru nebo sonet a vše jim je přehráno ve zkrácené „light verzi“. Byť se zdá tento princip vychytralý, stává se po nějaké době krapet ohraný a předvídatelný. Tento drama-jukebox má však jednu kouzelnou výhodu i nevýhodu. A ta spočívá v tom, že publikum jistě časem vyřkne název tragédie o dvou znepřátelených rodech. V ten moment se vyprostíme z odlehčeného prologu a dostáváme se k tomu, o čem to celé má být.

Romeo se zamiluje do Julie, která je ale bohužel-bohudík Vyšší mocí obdařena mužským údem. Zjevuje se duch Freddieho Merkučiho (zcela jasná symbolika je podpořena hity Queenů), který ví, kde se bude mít tento pár nejlépe a kam se má vydat, aby mohli „všechno“. Problém je však v těch, kteří tyhle „duhové lidičky“ odsuzují a jejich cestu do „ráje“ jim znemožňují. V (a)historických metaforách se tak zjevuje otázka a problematika homofobie. Skrze myšlenkově rázné a poměrně realistické provedení se dozvídáme: co homosexuálové chtějí a kdo jim to upírá. Záporný charakter homofoba-everymana, reprezentován v několika postavách od nespokojené divačky až po Tybalta, vítězí. I zde totiž Romeo a Julie (Juliák), po aktualizovaném vzoru shakespearovském, umírají. Strůjce veškerého neštěstí (náš homofob, nyní už zase jako nespokojená divačka) pak vítězně prohlašuje, že kvůli těmto „jevům“ nemá spousta žen partnera.

Když pochválí slečnu z publika, neboť je krásná a asi nemá přítele, musí si též sáhnout na život – protože se homofobií nakazila a není úniku. Končí tak stejně jako osudem stíhaní Montek a Kapulet(ová). Divadlo koňa a motora zde velmi jasně dokazuje, že chce reflektovat problémy dnešní společnosti. To vše odehráno, markýrováno a deklamováno z pojízdného jeviště, kterým je jejich vínová felicia-motora. Je jedno, jestli jsi teplý, stejně skončíš studený, hlásá jedna z myšlenek. Láska nemá a nezná hranice a homofobie je pouze nadbytečná nemoc, kterou v sobě člověk probouzí a živí s pomocí toho nejúčinnějšího jedu – předsudku.

Čtyři performeři v čele energií nadopovaným Michalem Hábou dokázali, že nezáleží na tom, pro kolik diváků se hraje. Koňáci motoráci přivezli veselost, metaforické skeče, vynalézavé kýče, očekávané eskapády a neočekávanou lehkost. Vytvářejí nápadité divadlo, využívající nejen potenciál prostoru, ale též potenciál rekvizit. Někdo velmi erudovaný by si jistě mohl pochvalovat precizní pohyb divadelního znaku. Tempo obou „divadélek“ bylo rozvolněné a přitom svižné, za což nepochybně může roztříštěnost leitmotivů do malých skečů, hudebních výstupů a scének, které spolu kooperovali (jako by je někdo umně poslepoval divadelní gafou) a předávali tak jasné poselství. Osobně se domnívám, že kdo nedorazil na prosluněný „Rohan“, velmi pochybil.

Článek vyšel ve spolupráci s Divědové na blogu

///

Všechny ostatní díly denních reportáží z příští vlny/next wave… 2015:

Příliv teroristů a démonů (No. 2)

Příliv teroristů a démonů (No. 3)

Příliv teroristů a démonů (No. 4)

Příliv teroristů a démonů (No. 5)

Příliv teroristů a démonů (No. 6)

Příliv teroristů a démonů (No. 7)

Příliv teroristů a démonů (No. 8)

Příliv teroristů a démonů (No. 9)

Příliv teroristů a démonů (No. 10)

Příliv teroristů a démonů (No. 11)

  • Autor: Lukáš Křížek
  • Publikováno: 20. září 2015

Komentáře k článku: Příliv teroristů a démonů (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kritika

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Obrazem

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,