Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2018

ročník 25
18. 9.–1. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Přijď království nové opery (No. 4)

    Nová opera nakonec na festivalu přece jen kralovala. Bylo to především zásluhou novinky Rudolfa Komorouse (nar. 1931), který napsal operu Němý kanár podle hry z roku 1919, jejímž autorem je francouzský dadaista Georges Ribemont-Dessaignes (na jeho text komponoval také Bohuslav Martinů). Na vzniku díla, jež mělo v Ostravě světovou premiéru, má významný podíl Renáta Spisarová, výkonná ředitelka Ostravského centra Nové hudby.

    Komorní operu interpretují tři vokalisté a jedenáct instrumentalistů. FOTO MARTIN POPELÁŘ

    Autoři přivádějí na scénu manželskou dvojici: ona, Barate, kostýmovaná jako uklízečka Jitka (jak je vidět na jmenovce, přišpendlené na pracovní zástěře), ví, že je Mesalina; on, Riquet, v antické sukénce, je vládce světa a také velký lovec divé zvěře.

    Autoři přivádějí na scénu manželskou dvojici. FOTO MARTIN POPELÁŘ

    Znenadání se objeví třetí, kentaur Ochre, zpívající kontratenorem; ten naprosto přesně ví, že je skladatel Gounod. Zprvu osloví Barate jako Pannu Marii, pak se rozhodne, že je Markétka a pozdraví ji úryvkem z Gounodovy opery Faust a Markétka (při jeho zpěvu se doprovodí na klavír). Barate/Mesalina se přirozeně do kentaura Ochre zamiluje. Ten je majitelem němého kanára, naučil ho, nahvízdal mu všechny svoje/Gounodovy melodie. Pták je zpívá, ale není ho slyšet, zpívá „z duše plné citů“.

    Znenadání se objeví třetí, kentaur Ochre. FOTO MARTIN POPELÁŘ

    Komorní operu (asi 45 minut) interpretují tři vokalisté a jedenáct instrumentalistů (pikola, saxofon, mandolina, violoncello a dva kontrabasy z melodických nástrojů, velký soubor bicích, mj. vibrafony). Je to puristická lineární hudba, prakticky bez souzvuků; dominují hlasy, nástroje jim jako by sekundují v polotónech, cudně, jemně a tiše. Slova a jejich sdělení jsou tak prioritou. Divák slyší a sleduje rozmanité proměny a peripetie sureálného děje. Plné vnímání usnadňují suverénní výkony pěvců a instrumentalistů.

    Realistické jednání postav má i rituální smysl. FOTO MARTIN POPELÁŘ

    Hraje se před železnou oponou (později malinko povytaženou, kvůli scénce s klavírem) na ploše zakrytého orchestřiště; na tomto jevišti sedí také hudebníci. Riquet i Barate se zpočátku snaží s nimi navázat kontakt.
    Realistické jednání postav má i rituální smysl (Barate si chce zajistit kentaura magickým kruhem, nakreslí ho pěnou) a podtrhuje bizarnost, nereálnost děje. Malý model scény Dvořákova divadla snad symbolizuje klec s kanárem; závěrem se Riquet na tuto maketu posadí a „spustí“, zasune oponu. Tak opera končí.

    Závěrem se Riquet na maketu posadí a „spustí“, zasune oponu… FOTO MARTIN POPELÁŘ

    Song Books/Zpěvníky Johna Cage, slavná, ikonická skladba, byla na závěr NODO provedena u nás poprvé, v divadle, kde kdysi sám skladatel účinkoval (při vystoupení Merce Cunningham Dance Company roku 1964). Petr Kotík, pro něhož byl Cage guru, připravil velkolepé provedení díla, jehož struktura je variabilní. Podíleli se na něm, jak uvádí program, zpěváci a instrumentalisté z USA, Kanady, Ostravy, Brna a Prahy – vskutku mezinárodní soubor.

    Osm vokalistů přineslo významný vklad. FOTO MARTIN POPELÁŘ

    Osm vokalistů přineslo významný vklad – například barytonista Alexander Dobson prezentoval pěvecké schopnosti, ale neváhal uplatnit ani svoje fyzické kvality (s jistou sebeironií), sopranistka Kamala Sankaram zase zabrnkala na sitar, nástroj svých indických předků, barytonista Vojtěch Šembera se představil nejen jako dobrý pěvec, ale i dokonalý gentleman, který dokáže na scéně vybraně posvačit (když si napřed povolí kravatu). V neposlední řadě je nutno pozitivně zmínit také Kotíkův vokální i herecký podíl.

    V neposlední řadě je nutno pozitivně zmínit také Kotíkův vokální i herecký podíl… FOTO MARTIN POPELÁŘ

    Celou devadesátiminutovou verzi Cageovy skladby sledovalo zaplněné přízemí Divadla A. Dvořáka s velkým soustředěním. Festival skončil na stejně mimořádné úrovni, jako premiérou Hábovy historické opery začal!

    Daniel Cabena (Ochre) a režiséři Němého kanára Jan Horák a Michal Pěchouček. FOTO MARTIN POPELÁŘ

    NODO, Ostrava – Rudolf Komorous: The Mute Canary/Němý kanár (2017-18). Libreto Georges Ribemont-Dessaignes, dirigent Owen Underhill, režie Jan Horák, Michal Pěchouček, scéna Michal Pěchouček; sólisté Anne Grimm, soprán (Barate), Alexander Dobson, baryton (Riquet), Daniel Cabena, kontratenor (Ochre), Ostravská banda.
    NODO, Ostrava – John Cage: Song Books/Zpěvníky. Texty Henry David Thoreau, Norman O. Brown, Erik Satie, Marcel Duchamp, Buckminster Fuller, Merce Cunningham, Marshall McLuhan ad., hudební nastudování Petr Kotík, scénická realizace: Jiří Nekvasil a David Bazika, zpěváci z USA, Kanady, Ostravy, Brna a Prahy, účinkují členové S.E.M. Ensemble a Ostravské bandy.
    Divadlo Antonína Dvořáka, 28. 6. 2018

    ///

    Více na i-DN:

    Přijď království nové opery (No. 1)

    Přijď království nové opery (No. 2)

    Přijď království nové opery (No. 3)

    • Autor:
    • Publikováno: 1. července 2018

    Komentáře k článku: Přijď království nové opery (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,