Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2018

ročník 25
18. 9.–1. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nultý bod nezná hranice (No. 3)

    Program třetího festivalového dne Nultého bodu byl nabitý fyzickou silou a emocionalitou. Tanečnice Iona Kewney s hudebníkem Josephem Quimbym uvedli představení na hranici tance, nového cirkusu, gymnastiky a rituálu s názvem Black Regent.

    Black regent

    Black Regent je představení na hranici tance, nového cirkusu, gymnastiky a rituálu FOTO MICHAL HANČOVSKÝ

    Hned po při příchodu do sálu diváci viděli v křeči se zmítající tělo performerky a slyšeli výraznou, tepající elektronickou hudbu. Prázdný prostor, narušený jinak pouze dvěma geometrickými obrazci (jeden byl na stěně, druhý v levém předtím rohu jeviště), malým praktikáblem a Djským pultem, zcela pohltil drobné tělo Iony Kewny, která se však v prostoru neztratila, ba právě naopak. Intenzivní sekané pohyby, které zprvu připomínaly líhnoucího se jedince, se časem dekonkretizovaly. Přesto i později byly čitelné odkazy směřující například k evoluci, sexu, nebo třeba k seberealizaci.

    Tanec, který Iona Kewny v Black Regent předvádí, je v mnohém podobný jakémusi rituálnímu vtělování. Archetypálnost vývoje a rozvoje člověka ještě o něco více přispívá k rituální podstatě inscenace. Zápas, který performerka sváděla sama se sebou, pak připomínal ztrátu kontroly nad vlastním tělem. Iona Kewny přitom důsledně využila všech svých tělesných možností. Boj tancem vedla nejen se svým tělem, ale zároveň s tvůrčím partnerem, podle jehož hudby se její tělo z velké části formovalo. Joseph Quimbey tak byl jejím protivníkem i spoluhráčem. Bojové napětí vykazovaly jak pohyby, tak mimika. Snaha vymanit se z neviditelných pout byla chvílemi tak evidentní, že se stávala skoro až uchopitelnou. Vysvobození bylo v závěru zobrazeno lapáním po dechu a výslednými, mělkými, ale pravdivými nádechy.

    Black regent2

    Tanečnice Iona Kewney a hudebník Joseph Quimbey FOTO MICHAL HANČOVSKÝ

    Nekonkrétnost, „reálnost“ a fyzická intenzita ubíraly představení Black Regent na divadelnosti. Zároveň ho posunuly ze škatulky divadelní inscenace blíže k performativitě s důrazem na silné fyzické a duchovní prožitky.

    Představení Black Regent bylo ve všem důsledné. Od absolutní kontroly nad tělem a pohybem, přes intenzivní hudební zázemí, po jednoduché, ale funkční nasvícení. Tím vším,  především však pohybovým nadáním Iony Kewny, se stala performance odzbrojující a fascinující.

    Inoa Kewney a Joseph QuimbeyBlack Regent. Choreografie, režie, tanec Iona Kewney, hudba Joseph Quimbey.

    ///

    Předchozí díly denních zpravodajství:

    Nultý bod nezná hranice (No. 1)

    Nultý bod nezná hranice (No. 2)


    Komentáře k článku: Nultý bod nezná hranice (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,