Zvěsti z Krytu (No. 17/4)

Dnes je tedy odlišen lid od lidí. Od obyvatelstva. U nás se pak na tom glajchšaltování podílel s úspěchem i bolševik který termín „lid“ zdatně profanoval.

Repro Archiv hl. m. Prahy

Měli jsme:

Květnové povstání českého lidu, původně Pražské národní povstání, což bylo ozbrojené povstání českého lidu proti německým okupantům během druhé světové války na území Česka, které proběhlo začátkem května 1945.

O Vítězném únoru se nepochybovalo ani při obědě. Repro archiv

Pak tu bylo

Vítězství pracujícího lidu neboli Vítězný únor: Desítky let patřily oslavy výročí Vítězného února k těm nejmasovějším. Na stožárech a v oknech se třepotaly československé a sovětské vlajky, v rozhlase se hrály revoluční písně, udělovala se vyznamenání, podniky se předháněly v tom, který z nich přijme smělejší závazek. (Když jsme u toho pracujícího lidu, zajímavé, že si nikdo nepovšimnul, že tedy logicky musel existovat i nepracující lid! A taky že ano.)

Lidové milice byla tvrdá mince… Repro archiv

A spolu s ním jsme nafasovali i dvojitou demokracii: lidovou demokracii (demokracie = vláda lidu, lidová demokracie je tedy lidová vláda lidu) a taky dobře známé lidové milice. Odtud má pak termín lid díky bolševikovi poněkud odpudivý odér. Což nebránilo jistému Jiřímu Paroubkovi ještě v nedávné době v nadšeném prohlášení, když padlo rozhodnutí, že v Brdech americká základna stát nebude, že Pro nás je to vynikající zpráva a ČSSD toto rozhodnutí považuje za vítězství českého lidu. Dá se z toho soudit, že pojem lidu tedy u politiků dodnes příležitostně existuje, ovšem v poněkud odlišném významu od onoho sandburgovského.

Ano, lid… podle Paroubka. FOTO archiv

Po tomto poněkud krkolomném pátrání po obsahu slova lid napadlo mne to, co mne mělo napadnout hned na začátku: Sandburgova sbírka Ano, lid vyšla v roce 1936. A je to jasné. Zprozaičtění termínu je dílem běhu času, který se bere vpřed cestou zprozaičtělí života, jeho chvatem, který vede ke kultu praktičnosti, kdy etika všeho se pomalu, ale jistě stává bezcennou.

Portrét Denise Diderota (1713-1784) od Louise-Michela van Loo, 1767. Repro Wikipedie

Zakončím svoji terminologickou plavbu konstatováním, že dosti výstižně se vyjadřuje Všeobecná encyklopedie Diderot, která pod heslem Lid uvádí, a to docela v návaznosti na Ottův slovník naučný, že je to:

a) sociální a kulturní kategorie, jejíž obsah je historicky proměnlivý v závislosti na sociálním, politickém, kulturním a jazykovém kontextu. V jednotlivých vědních oborech, politice a ideologii je pojem definován různě;
b) většina obyvatel daného státu vymezená kulturně, sociálně a politicky (např. neprivilegované a nemajetné vrstvy, pracující, vykořisťované vrstvy ap.);
c) v etnografii pak – označení zpravidla méně majetných vrstev venkovského a městského obyvatelstva, popř. bohatší venkované, jejichž kultura, způsob života a hodnoty byly považovány za etnicky, národně a místně charakteristické, typické, tradiční a které byly předmětem etnografického studia.

Lid? Člověče, že se tak hloupě ptáš. Repro archiv

Poněkud zjednodušeně to podle rozmluvy slyšené ve vlaku zapsal Jaromír John, kdysi dávno: Lid? Člověče, že se tak hloupě ptáš, co je lid, když toho jsou plné noviny. Koukej, když seš někde v partě, na trati, při kartách nebo v hospodě, tak seš lid. Když seš sám, tak lid nejseš.

V současné době, myslím, ubývá lidu a přibývá lidí, zcela v souladu např. s kdysi líbeznou tvářností české a moravské dědiny na rozdíl od její současné zmodernizované, poměšťáčtělé a nepůvabné tváře dnešní. A tomu odpovídá i obyvatelstvo.

Zasněme se se Sandburgem… Repro archiv

Zasněme se tedy se Sandburgem. Poučme se a vychutnejme moudrost našich otců, ale spíše dědů. Bez rozdílu kontinentů.

Šťastnou cestu.

Radim Vašinka

No jo, ale to byste museli přijít na naše představení v Krytovém divadle. A teď si nejsem jistý, jestli smím dát pozvánku na toto představení do svého blogu. Ale zkusím to. V nejhorším mi to pan redaktor laskavě škrtne.

Sandburg - pozvánka