Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zvěsti z Krytu (No. 17/4)

    Dnes je tedy odlišen lid od lidí. Od obyvatelstva. U nás se pak na tom glajchšaltování podílel s úspěchem i bolševik který termín „lid“ zdatně profanoval.

    Repro archiv

    Repro Archiv hl. m. Prahy

    Měli jsme:

    Květnové povstání českého lidu, původně Pražské národní povstání, což bylo ozbrojené povstání českého lidu proti německým okupantům během druhé světové války na území Česka, které proběhlo začátkem května 1945.

    O Vítězném Únoru se nepochybovalo ani při obědě. Repro archiv

    O Vítězném únoru se nepochybovalo ani při obědě. Repro archiv

    Pak tu bylo

    Vítězství pracujícího lidu neboli Vítězný únor: Desítky let patřily oslavy výročí Vítězného února k těm nejmasovějším. Na stožárech a v oknech se třepotaly československé a sovětské vlajky, v rozhlase se hrály revoluční písně, udělovala se vyznamenání, podniky se předháněly v tom, který z nich přijme smělejší závazek. (Když jsme u toho pracujícího lidu, zajímavé, že si nikdo nepovšimnul, že tedy logicky musel existovat i nepracující lid! A taky že ano.)

    Lidové milice byla tvrdá mince... Repro archiv

    Lidové milice byla tvrdá mince… Repro archiv

    A spolu s ním jsme nafasovali i dvojitou demokracii: lidovou demokracii (demokracie = vláda lidu, lidová demokracie je tedy lidová vláda lidu) a taky dobře známé lidové milice. Odtud má pak termín lid díky bolševikovi poněkud odpudivý odér. Což nebránilo jistému Jiřímu Paroubkovi ještě v nedávné době v nadšeném prohlášení, když padlo rozhodnutí, že v Brdech americká základna stát nebude, že Pro nás je to vynikající zpráva a ČSSD toto rozhodnutí považuje za vítězství českého lidu. Dá se z toho soudit, že pojem lidu tedy u politiků dodnes příležitostně existuje, ovšem v poněkud odlišném významu od onoho sandburgovského.

    Ano, lid... podle Paroubka. FOTO archiv

    Ano, lid… podle Paroubka. FOTO archiv

    Po tomto poněkud krkolomném pátrání po obsahu slova lid napadlo mne to, co mne mělo napadnout hned na začátku: Sandburgova sbírka Ano, lid vyšla v roce 1936. A je to jasné. Zprozaičtění termínu je dílem běhu času, který se bere vpřed cestou zprozaičtělí života, jeho chvatem, který vede ke kultu praktičnosti, kdy etika všeho se pomalu, ale jistě stává bezcennou.

    Portrét Denise Diderota (1713-1784) od Louise-Michela van Loo, 1767. Repro Wikipedie

    Portrét Denise Diderota (1713-1784) od Louise-Michela van Loo, 1767. Repro Wikipedie

    Zakončím svoji terminologickou plavbu konstatováním, že dosti výstižně se vyjadřuje Všeobecná encyklopedie Diderot, která pod heslem Lid uvádí, a to docela v návaznosti na Ottův slovník naučný, že je to:

    a) sociální a kulturní kategorie, jejíž obsah je historicky proměnlivý v závislosti na sociálním, politickém, kulturním a jazykovém kontextu. V jednotlivých vědních oborech, politice a ideologii je pojem definován různě;
    b) většina obyvatel daného státu vymezená kulturně, sociálně a politicky (např. neprivilegované a nemajetné vrstvy, pracující, vykořisťované vrstvy ap.);
    c) v etnografii pak – označení zpravidla méně majetných vrstev venkovského a městského obyvatelstva, popř. bohatší venkované, jejichž kultura, způsob života a hodnoty byly považovány za etnicky, národně a místně charakteristické, typické, tradiční a které byly předmětem etnografického studia.

     Lid? Člověče, že se tak hloupě ptáš. Repro archiv

    Lid? Člověče, že se tak hloupě ptáš. Repro archiv

    Poněkud zjednodušeně to podle rozmluvy slyšené ve vlaku zapsal Jaromír John, kdysi dávno: Lid? Člověče, že se tak hloupě ptáš, co je lid, když toho jsou plné noviny. Koukej, když seš někde v partě, na trati, při kartách nebo v hospodě, tak seš lid. Když seš sám, tak lid nejseš.

    V současné době, myslím, ubývá lidu a přibývá lidí, zcela v souladu např. s kdysi líbeznou tvářností české a moravské dědiny na rozdíl od její současné zmodernizované, poměšťáčtělé a nepůvabné tváře dnešní.  A tomu odpovídá i obyvatelstvo.

    Carl Sandburg. Repro archiv

    Zasněme se se Sandburgem… Repro archiv

    Zasněme se tedy se Sandburgem. Poučme se a vychutnejme moudrost našich otců, ale spíše dědů. Bez rozdílu kontinentů.

    Šťastnou cestu.

    Radim Vašinka

    No jo, ale to byste museli přijít na naše představení v Krytovém divadle. A teď si nejsem jistý, jestli smím dát pozvánku na toto představení do svého blogu. Ale zkusím to. V nejhorším mi to pan redaktor laskavě škrtne.

    Sandburg - pozvánka

    ///

    První tři díly tohoto blogu najdete zde:

    Zvěsti z Krytu (No. 17/3)

    Zvěsti z krytu (No. 17/2)

    Zvěsti z Krytu (No. 17/1)


    Komentáře k článku: Zvěsti z Krytu (No. 17/4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,