Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zvěsti z Krytu (No. 17/1)

    V nevolném čase
    se věnuji vcelku dosti nesmyslné činnosti vyvěrající z mého tradičního vztahu (dříve šlo dokonce o lásku) k poezii, abych byl schopen nových životních výšin. Nebo alespoň návrší. Jen zevšednět mi nedej, Bože. (To jsem taky pochytil z té poezie.)

    Repro archiv

    Repro archiv

    A tak jsem se po dlouhé době zas  vrátil k Sandburgovi, k jeho sbírce Ano, lid. Jejíž rukopisný překlad jsem před cca padesáti léty dostal k dispozici od Zdeňka Urbánka.  A knižně snad ani nevyšel. Ale tím si nejsem jist, jako ostatně ničím ze svého života.

    A hned na začátku jsem zakopnul o pojem lid.  O slovo, které si, s prominutím, braly do huby předchozí, současné a jistě budou brát i generace budoucí. O pojem, který prošel proměnou z původně takřka vznešeného významu po plytkou frázi.

    I začal jsem po svém zvyku mudrovat. Ne jako vědec, toho mi není dopřáno, ale jako normální jelito – po selsku. Toho pak je mi dopřáno svrchovaně, k radosti všech mých oponentů, najdou-li se nějací: Co nebo kdo je lid? otázal jsem se sám sebe. Vzav turistickou hůl, oštítkovanou slezenými hrady svých letitých poutí, vyrazil jsem po čase opět v luhy svého mudrování: Levá, levá, levá, pravá, levá. V duchu si pohvizduje úvodní Sandburgovu báseň:

    Carl August Sandburg (6. 1. 1878 – 22. 7. 1967). Repro archiv

    Carl August Sandburg (6. 1. 1878 Galesburg, Illinois, USA – 22. 7. 1967 Flat Rock, North Carolina, USA). Portrét z roku 1961 od Williama Arthura Smithe. Repro archiv

    Kdo promluví za lid?
    Kdo zná, jak se všechno děje, od A do Z,
    aby mohl říci: „Vím, co
    lid chce?“ Kdo je takový fenomén?
    Odkud přišel?
    Kdy byl lid jen zpola tak zkažený,
    jak by se zdálo podle toho, čím pochlebníci lidu
    mávají před davy?
    Kdy byla tkáň, z níž je lid,
    tak chatrná, jak by se zdálo podle toho, co lidu prodávají
    podvodníci?
    S čím si to pochlebníci a podvodníci
    lidu zahrávají a z čeho jsou to živi?
    Z důvěřivosti lidí, kteří věří a doufají — a
    kdy je srdce méně srdcem proto
    že věří a doufá?
    Co je ta chvějivá čára mezi
    důvěřivostí na jedné straně a na druhé straně
    hypotézami a iluzemi vynálezců,
    objevitelů, plavců, kteří mapují
    svou cestu podle toho, o čem jim naděje a
    víra říká, že je to za obzorem?

    Sandburg v Chicagu, 1967. FOTO DAVE MANN

    Sandburg v Chicagu, 1967. FOTO DAVE MANN

    Lid –  slovo natolik opotřebované, že se člověk nad jeho významem ani na chvíli nezamyslí. Spíše jej hodí někam za hlavu. Ale je to i název Sandburgovy sbírky: Ano, lid. A Sandburg je přinejmenším velký básník.  Lid tedy musí něco být Něco. Pojem lidu je s ním úzce spojený: Jak píše Richard Crowder v knize Carl Sandburg, byl to první básník moderní doby, který používal jazyk lidu jako téměř jediný výrazový prostředekSandburg vstoupil do jazyka lidu; nevnímal ho jako vědecký fenomén nebo zajímavost… Byl mu blízký. Zde je Sandburgův vlastní whitmanovský komentář: Jsem lid – chátra – dav – masa. Věděli jste, že všechna práce na světě byla udělána díky mně?
    Ano, leccos to říká, naznačuje, ale samotný pojem lid to nedefinuje.

    The cover of the first edition of Carl Sandburg's 1936 work The People, Yes. Repro archiv

    Obálka prvního vydání Sandburgovy poemy The People, Yes z roku 1936 (česky vyšla v roce 1945 v překladu Arnošta Vaněčka pod názvem Lid, ano lid!, nakl. K. Marel, Praha). Repro archiv

    I sáhnul jsem po encyklopediích:

    Internetová Wikipedie mne moc nenadchla, ale přece jen uvedla na stopu:

    Lid označuje
    •    velké společenství lidí, které spojuje společný jazyk, kultura nebo historie
    To je sice možné, ale neodpovídá to onomu pojetí lidu, které vyplývá ze Sandburgovy poezie, a který bych si v souladu s ní chtěl přesně definovat, protože zatím je mé cítění tohoto pojmu příliš vágní.

    •    obyvatelstvo jednoho státu
    Taky pravda, ale pořád mám dojem, že mezi obyvatelstvem a lidem může být kvalitativní rozdíl, protože jak já to cítím, i blbec je obyvatel, zatímco Sandburgův lid je moudrý.

    •    střední a nižší společenská vrstva (prostý lid)
    Tak tady už trochu přihořívá.

    •    shromáždění osob přítomných liturgii (opomenu její případný význam církevního charakteru)
    Co to má být?

    Opět volám na pomoc Wikipedii:
    V antickém Řecku znamenala liturgie břemeno či službu v zájmu celé obce, která se ukládala zejména bohatým občanům. Mohlo se jednat například o vystrojení veřejného svátku či oslavy nebo v Athénách o postavení a vyzbrojení válečné lodi, a to na vlastní náklady. Liturgie tak do jisté míry nahrazovala placení daní (aha! stopa!), nebyla však pravidelná. Později se pojem používal i pro jakýkoli neplacený úřad a veřejnou službu (čo bolo, to bolo…).
    Pro mne trochu mlžné, ale nebudu se zdržovat nadbytečným pátráním, spíše z toho odbočkou vyvozuji, že se jedná o daňové poplatníky: patrně jsou tak poněkud nešikovně míněni spíše ti, kdož se podílejí na liturgii, než jak praví termín „účastníci“.

    Jsme idealista. Nevím, kam jdu, ale jdu svou cestou. - Carl Sandburg Repro archiv

    Jsem idealista. Nevím, kam jdu, ale je to má cesta. Repro archiv

    Fakt, že na mne slovo lid působí v dnešní době ve svém tušeném významu  u Sandburga poněkud starosvětsky, mne přivedl k vysvětlení, které poskytuje dnes obdobně starosvětský, ale věcně přesný

    Ottův slovník naučný

    Lid jest vůbec hromada lidí. Pojem slova lid není ani přesně vymezen, ani ustálen: v nejširším smysle znamená lid tolik jako národ, v užším smysle však pouze tu čásť národa, kterou označujeme blíže jako lid obecný, zahrnujíce v to většinu obyvatelstva venkovského, malé hospodáře, řemeslníky, dělníky, chasu služebnou atd., vůbec nižší vrstvu společenskou, »která pracuje rukama a jejíž všechen život spočívá na tradici, na živém, v podstatných věcech nepřetržitém a nezkaleném podání rodinném«. Poněvadž pak tato vrstva společenská co možná nejdéle zůstává cizím vlivům (i civilisačním) nepřístupna, houževnatě zachovávajíc staré svoje tradice, zvyky, kroje, jazyk a p., stal se lid obzvláště v novější době předmětem zvláštního studia, t. zv. lidovědy.

    A konečně jsem tam, kde jsem tušil, že bych měl být: Lid v nejširším smysle znamená tolik jako národ, v užším smysle však pouze tu čásť národa, kterou označujeme blíže jako lid obecný

    Cestovní poutač na US 225 South (Greenville Highway) u Little River Road ve Flat Rocku. Repro archiv

    „Básník lidu“, Lincolnův životopisec a nositel Pulitzerovy ceny. Žil, 1945-67, v Connemaře, 1/3 míle na západ. Cestovní poutač na US 225 South (Greenville Highway) u Little River Road ve Flat Rocku. Repro archiv

    /Pokračování/


    Komentáře k článku: Zvěsti z Krytu (No. 17/1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,