Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zuzana Burianová: Většina jeho tvůrčí energie mířila k divadlu, kontaktu, dialogu a syntéze

    Rozhovor s ředitelkou Festivalu EFB

    Před šedesáti lety zemřel jeden z největších českých divadelníků 20. století Emil František Burian. Výročí připomene ve dnech 11.–19. října multimediální festival věnovaný jeho tvorbě. Na podrobnosti jsme se zeptali ředitelky festivalu Zuzany Burianové, vnučky EFB.

    Festival vznikl k výročí, ale podnětů bylo jistě více.

    Na začátku stálo rozhodnutí zpracovat notovou pozůstalost, kterou mají moji rodiče doma, a zorientovat se v ní. Když jsem byla malá, chodil k nám Josef Bek, který vytvořil základ pro soupis pozůstalosti, ovšem nestihl jej dokončit. Oslovila jsem proto hudebníka Dušana Navaříka, aby se mnou noty prošel a archivoval. Na základě této práce vznikl také dialog na téma Burianova filmová pozůstalost s Národním filmovým archivem, kde jsme navázali užší spolupráci a rozhodli se digitalizovat a zpracovat noty Burianovy filmové hudby. Začali jsme je katalogizovat v prosinci 2017 a já jsem se Dušana, který v partiturách umí číst, pořád ptala, jak ta či ona skladba zní, a žádala ho, ať mi ji zanotuje. Nakonec z té touhy poslechnout si to, co neznáme, a vytvořit prostor pro dialog nad odkazem EFB vznikl nápad na festival. Produkují ho s námi BodyVoiceBand a Divadlo Archa.

    Burian byl neobyčejně všestranný umělec a mnohé, co realizoval už v meziválečném období, dnes divadelníci u nás i ve světě znovu objevují. Jak to vnímáte vy osobně?

    Pro mne je to také neustálé objevování. Připadají mi inspirativní jak jeho umělecké postupy, tak hlavně jeho přístup ke kultuře obecně a k její roli ve společnosti. I proto jsme se rozhodli do programu zařadit dvoudenní sympozium, na němž budou 19. a 20. října v Arše nad Burianovým odkazem a přidruženými tématy diskutovat vědci a umělci. Co jsem si ale já například dřív tolik neuvědomovala, je role tehdejšího Déčka, které bylo vlastně podstatným kulturním uzlem Prahy. Diskutovali zde umělci, malíři malovali oponu a vystavovali ve foyer, jezdilo se na zájezdy a rozšiřovalo se tak povědomí o avantgardním umění i mimo Prahu. Inscenace v Déčku živě a přímo reagovaly na aktuální společenské a politické dění, nebály se provokovat a nezřídka byly cenzurovány. Burian se snažil pojednat všechny scénické komponenty do detailu, rovnocenně a inovativně, využíval filmové projekce v interakci s herci, tvořil site-specific na chodbách divadla a podobně. Když jsme zpracovávali pozůstalost, pochopila jsem, že většina jeho tvůrčí energie mířila k divadlu, ke kontaktu, k dialogu a syntéze jednotlivých uměleckých disciplín, protože jedna mu nestačila. Byl skutečně uměleckou bytostí, příkladem člověka silné vůle, totálně odevzdaného své práci a myšlence, schopného pro ni překonat sám sebe. A jeho potřeba tvořit vycházela z potřeby přetvářet svět kolem sebe.

    Festival je věnován především hudbě EFB. Co a kde diváci uvidí a uslyší?

    Festival EFB se odehraje v pěti pražských divadlech a v kině. Každý večer v programu vystupují minimálně dvě hudební či divadelní tělesa. S Dušanem Navaříkem a dalšími jsme je oslovili na základě materiálů z pozůstalosti, kterou jsme si rozdělili podle žánrů jednotlivých skladeb. Nakonec se nám sice tento dramaturgický klíč vzhledem k různorodosti vzniklých produkcí přirozeně trochu rozpadl, ale důležité pro nás bylo zjištění, že všichni oslovení až snad na jednu výjimku svoji účast rádi přislíbili. I to pro mne bylo signálem, že organizace takové události má smysl.

    Konkrétně?

    Jako první jsme oslovili BodyVoiceBand, který naváže na svou inscenaci Vojny zatím koncertním provedením hudebně dramatické skladby Láska, vzdor a smrt 11. a 12. října ve Venuši ve Švehlovce. Za velký úspěch považuji vznik voicebandové interpretace Máje Jiřího Adámka a Boca Loca Lab, která bude uvedena 15. října v premiéře v rámci zahájení festivalu v Alfredu ve dvoře. Tato skladba je podobně jako mnoho dalších vystoupení volně inspirovaná konkrétními Burianovými materiály, nejedná se tedy o rekonstrukci původního voicebandu, ale o jeho volné nové autorské zpracování. Ve Studiu Švandova divadla si 16. října poslechneme Burianovy písničky v podání a s komentářem Přemysla Ruta a zhlédneme autorskou koláž Marie Novákové Hudba jako lék proti smrti, věnovanou válečnému období EFB. Usilujeme také uvést méně známou Burianovu tvorbu a „rarity“, třeba jeho vůbec první uvedenou skladbu, píseň z koncentračního tábora, budovatelské sbory. Zapomenutý pátý kvartet provede Smyčcové kvarteto Pavla Bořkovce v Divadle Archa 19. října. Ten večer je těžištěm celého festivalu, protože tu zahraje také Orchestr Berg pod taktovkou naší zahraniční hvězdy, holandského dirigenta Wernera Herberse. Do sekce vzdělávacích pořadů patří sobotní program Terezy Verecké pro děti v Divadle DISK Děti hrají dětem, v kině Ponrepo odpoledne poběží projekce toho nejlepšího a nejzajímavějšího z Burianovy filmové tvorby. Festival zakončí v Arše antidiskotéka Jiřího Černého.


    Komentáře k článku: Zuzana Burianová: Většina jeho tvůrčí energie mířila k divadlu, kontaktu, dialogu a syntéze

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,