Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zrušit, nebo novelizovat?

    Podle legislativního plánu vlády má být v srpnu Poslanecké sněmovně předložena novela zákona o Státním fondu kultury ČR z roku 1992, od níž si ministerstvo kultury a odborná veřejnost slibují řešení vleklých problémů fondu, který neplní dobře funkci, pro kterou byl zřízen.

    Marie ReslováStátní fond kultury (SFK) má podporovat umění a kulturu, ale je dlouhodobě zatížený splácením dluhu 250 milionů korun, jenž zbyl z devadesátých let po krachu loterie, která mu paradoxně měla zajistit finance. A také další pohledávkou ve výši až 300 milionů korun, kterou za rekonstrukci domu U Černé Matky boží na fondu soudně uplatňuje seychelská společnost WBC Capital. Příjmy, které SFK má prakticky jen z reklamy na ČT2, pro financování jeho mise nestačí a výnosy z pronájmu majetku (dům U Hybernů a dům U Černé Matky boží) jsou z různých důvodů prakticky nulové. SFK sice v posledních dvou letech rozdělil kulturním projektům dvakrát 20 milionů korun, ale systém, jakým o podpoře rozhoduje, jak je řízen a jak je obsazována jeho rada (členy volí poslanci parlamentu), se ukazuje jako málo funkční. Problematická je mimo jiné jeho přímá závislost na politických strukturách.

    Tato rekapitulace včetně mnoha pikantních peripetií zazněla na besedě Současnost a budoucnost SFK, kterou na začátku června uspořádalo České středisko ITI ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem. (Záznam dvouhodinové, reprezentativně obsazené debaty stojí za to si poslechnout na webu časopisu Svět a divadlo až do závěrečné pointy.)

    I když je – nebo by měl být – SFK jedním z důležitých nástrojů podpory kulturních projektů v Česku, ministerstvo kultury (je ze zákona správcem fondu, v jehož čele stojí šéf resortu) s odbornou veřejností změny zákona, kterým byl zřízen, zatím neprojednalo. Záměr novely, jak ho na debatě představil Milan Němeček, ředitel odboru umění, literatury a knihoven Ministerstva kultury ČR, pověřený vedením SFK, je spíš kosmetický. Například zda budou tři úředníci, kteří SFK spravují, placeni ministerstvem přímo nebo zda ministerstvo poskytne fondu na jejich platy dotaci, se zdá ve srovnání se zcela zásadními a dlouhodobě neřešenými systémovými absurditami jeho fungování naprostou marginálií. Je to jako opravovat světla na autě, kterému nefunguje motor a má shnilou karoserii.

    Bezradnost uvažovaných změn vynikla zvlášť ve srovnání s informacemi ředitele slovenského Fondu na podporu umenia Jozefa Kovalčíka, který se rovněž diskuse zúčastnil. Slovenský fond má totiž právní subjektivitu veřejnoprávní instituce, jeho pravidelně obměňovaná rada je nominována kulturními organizacemi a stát do něj ročně přispěje deseti miliony eur z rozpočtu, dalších pět milionů eur jde jako odvod z hazardu po schválení parlamentem. Fond je nezávislý, rada může flexibilněji reagovat na potřeby a změny prostředí, přímo se zodpovídá umělecké obci. Veřejnoprávní instituce jsou zbaveny politického tlaku a je tam záruka určité stability, uvedl během debaty Kovalčík. Kromě toho existuje ve slovenském fondu sofistikovaný systém hodnocení projektů a jejich posuzovatelé i rada jsou, na rozdíl od jejich českých kolegů, za svou práci odměňováni, a mohou se jí tedy i profesionálně věnovat.

    V nekončících úvahách na téma, co všechno ještě ve Státním fondu kultury ČR nefunguje, zazněly od analytika DÚ Bohumila Nekolného nebo ředitelky DÚ Pavly Petrové osvěžující myšlenky, zda by nebylo lépe stávající fond zrušit a zřídit moderní veřejnoprávní instituci, jako je na Slovensku, případně její obdobu na bázi nadace či agentury, jak je známe například z Anglie a z jiných evropských zemí. Bohužel, většina zúčastněných dávala najevo skepsi, že by české ministerstvo kultury a politická reprezentace byly takového činu schopny. Vzhledem k tomu, že zákonodárci nebyli dosud schopni přijmout ani zákon o kultuře a o veřejnoprávní instituci v kultuře, to nejsou, bohužel, plané obavy. Ostatně teprve po dvou hodinách debaty pan Němeček přítomným prozradil, že návrh novely zákona o SFK je vlastně hotový, jen jim ho nějak nedokázal jako podklad diskuse poskytnout.


    Komentáře k článku: Zrušit, nebo novelizovat?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,