Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zprávy z kraje obrozenců (No. 9)

    Den páteční byl sváteční tím, že přijeli zahraniční hosté. A to z poměrně daleké Samarské oblasti Ruska, z města Togliatti.

    skládanka útržků ze života zpěvačky a jejích slavných písní Edith Piaf - historie lásky. FOTO archiv festivalu

    Těatr Sekret Togliatti přivezl skládanku útržků ze života zpěvačky a jejích slavných písní Edith Piaf – historie lásky. FOTO archiv festivalu

    I když v Čechách byli poprvé, nejsou to žádní cestovatelští začátečníci. Nedávno byli na festivalu v Avignonu, kde hráli ve francouzštině hru Jeana Anouilha Orchestr, a právě tam je napadlo připravit projekt ke 100.výročí narození Edith Piaf. A jak plánovali, tak také udělali, vždyť jsou kromě divadla i divadleně-vzdělávacím zařízením!

    Trochu horší je to už s celkovou koncepcí inscenace, která má takový „cirkusový“ šmrnc... FOTO archiv festivalu

    Trochu horší je to už s celkovou koncepcí inscenace, která má takový „cirkusový“ šmrnc… FOTO archiv festivalu

    Pod vedením umělecké šéfky a režisérky divadla Sekret Togliatti Taťjany Timoniny vznikla skládanka útržků ze života zpěvačky a jejích slavných písní Edith Piaf – historie lásky. Ústřední představitelka Olga Antipova je Piafce hodně podobná a francouzsky zpívá dost dobře. Za trochu rozskřípaný souboj mezi playbackm a live klavírem rozhodně nemohla. Trochu horší je to už s celkovou koncepcí inscenace, která má takový „cirkusový“ šmrnc… Ne ve smyslu akrobatickém, ale v až úporné snaze oslovit a pobavit diváka pestrostí a zároveň množstvím stravitelných klišé včetně neorganických pokusů o češtinu. Sympatický soubor z daleka byl Hronovem i diváckým přijetím nadšen. Nicméně viděli jsme už onačejší pokusy o divadelní zachycení Edith Piaf.

    Paní Věra je v inscenaci Psí matka – Já namouduši nelžu, páni doktoři hodinu a půl sama na scéně. FOTO archiv festivalu

    Věra Čurdová je v inscenaci Psí matka – Já namouduši nelžu, páni doktoři hodinu a půl sama na scéně. FOTO archiv festivalu

    Rovněž druhé páteční představení sice zaslouží úctu, nicméně patrně funguje kolísavě, jak kdy. Jedná se sice o monodrama, one-woman show, ale vlastně jde spíše o jakýsi storytelling staré paní, která je nedobrovolně přijata do psychiatrické léčebny a zde má obhájit, že její tvrzení nejsou bláznivými historkami staré báby, ale pravdou. V interpretaci Věry Čurdové ze souboru NaKop Tyjátr Jihlava. Paní Věra je v inscenaci Psí matka – Já namouduši nelžu, páni doktoři, která je adaptací řeckého románu Pavlose Matesise z pera Pavla Kohouta, hodinu a půl sama na scéně. Jen v pyžamu, ponechána svým vypravěčským dovednostem. Na jedné straně lze obdivovat technické kvality paní Věry, tedy naučit se takové množství textu a bez oddechu je 90 minut interpretovat. Na straně druhé je k jejímu představení patrně třeba příznivých podmínek. I na Hronově jedna část diváků (kteří zhlédli představení jen v komorním množství, a byli tedy herečce na dosah) chválila atmosféru, já jsem naopak v plné Sokolovně, přes hlavy ostatních toho moc neviděla a z vyprávění jsem slyšela asi tak půlku. Navíc se člověk neubrání vzpomínce na prvotní zážitek z tohoto textu v interpretaci skvělé Marie Málkové.

    Do třetice bylo k vidění vždy kontroverzní, vždy trochu stejné a trochu jiné, pražské Divadlo Kámen. FOTO archiv souboru

    Do třetice bylo k vidění vždy kontroverzní, vždy trochu stejné a trochu jiné, pražské Divadlo Kámen. FOTO archiv souboru

    Tentokrát nejen minimalistické, ale vizuálně velice pestré. FOTO archiv souboru

    Tentokrát nejen minimalistické, ale vizuálně velice pestré. FOTO archiv souboru

    Do třetice bylo k vidění vždy kontroverzní, vždy trochu stejné a trochu jiné, pražské Divadlo Kámen pod vedením Petra Macháčka. Tentokrát s titulem Dopis poslaný poštou, jakousi svéráznou detektivkou inspirovanou motivy z knihy Dražba série No. 49 od Thomase Pynchona. Tentokrát nejen minimalistické, ale vizuálně velice pestré, zalidněné, s úctyhodně zvládnutými nonsensovými monology tří protagonistek, tedy představitelek jedné vražedkyně, ve všech hlasitostech a polohách. S mlčícím barmanem, který obdivuhodně udržel svůj „nevýraz“ po celou dobu představení. A ovšem, byla tu i nezbytná gorilí maska, která nechybí téměř v žádném představení Kamene. Znovu tedy jakási hudebně-divadelní skladba, tentokrát podobná sonátě. A znovu obojaké přijetí – naprosté nadšení, nebo naprosté nepochopení. Já jsem někde uprostřed. Petra Macháčka jsem si pojmenovala jako divadelního ajťáka. Ajťákům taky nerozumím, ale něco na nich je.
    🙂

    ///

    Předchozí díly festivalových zpravodajství:

    Zprávy z kraje obrozenců (No. 1)

    Zprávy z kraje obrozenců (No. 2)

    Zprávy z kraje obrozenců (No. 3)

    Zprávy z kraje obrozenců (No. 4)

    Zprávy z kraje obrozenců (No. 5)

    Zprávy z kraje obrozenců (No. 6)

    Zprávy z kraje obrozenců (No. 7)

    Zprávy z kraje obrozenců (No. 8)


    Komentáře k článku: Zprávy z kraje obrozenců (No. 9)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,