Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zprávy z kraje obrozenců (No. 1)

    K záplavě festivalů amatérského divadla přibude v prvním srpnovém týdnu jubilejní 85. Jiráskův Hronov. I přes snahy přiklonit se více k čistě činohernímu divadlu zůstala festivalu mezioborovost.

    Kam otočí hronovský mistrál směr Jiráskova Hronova? FOTO HAVLÍK

    Kam otočí hronovský mistrál směr Jiráskova Hronova? FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Letos tu tedy budou k vidění vedle inscenací činoherních i ty experimentální, studentské, loutkové, hudební či divadlo poezie. Představení jsou v délce od desetiminutovky po celovečerní. Hraje se na několika scénách a oficiální program je obohacen „doplňkovým“ programem. Kromě českých a moravských účastníků organizátoři slibují návštěvu dvou zahraničních souborů. Z Ruska přijede Těatr „Sekret“ – Togliatti s inscenací Edith Piaf. Současnou slovenskou tvorbu představí Divadlo Gasparego s inscenací Osamelý západ. Ti, kdo na festival jezdí, netouží jen po zhlédnutí představení, většina se účastní také tvůrčích seminářů. Letos jich bude patnáct – seminář zaměřený na metodu Jacques Lecoq povede Vendula Burger, seminář s názvem Kurz praktické režie Milan Schejbal, seminář Improvizačních dovedností Jana Machalíková. Nejrychleji zaplněnými dílnami jsou už tradičně seminář Nonverbální komunikace vedený dramatičkou Danielou Fischerovou a seminář Evy Spoustové zaměřený na jevištní řeč. V problémovém klubu budou o představeních a divadelní problematice diskutovat Alena Zemančíková, Martina Schlegelová, Aleš Bergman, Petr Christov a Jan Šotkovský.

    Počítá se s tím, že letošní festival navštíví na 2000 lidí. K letošnímu jubilejnímu 85. ročníku vydává NIPOS almanach reflektující posledních pět ročníků festivalu. Stěžejní studii o současné podobě amatérského divadla do něj napsal divadelní teoretik prof. Jan Císař. Dále bude obsahovat texty třicítky osobností spjatých s Jiráskovým Hronovem napříč generacemi, faktografii a bohatou obrazovou část. Byla jsem oslovena i já, a tak k této oficiální zprávě připojuju i svou osobní vzpomínku.

    Jiráskův Hronov 2008: Zpravodaj - 6. srpna 2008. Repro archiv

    Jiráskův Hronov 2008: Zpravodaj – 6. srpna 2008. Repro archiv

    Pestrobarevná mozaika

    Dneska mi nejde do hlavy, jak je možné, že jsem Jiráskův Hronov tak dlouho míjela. Ale asi bylo dáno osudem, že jsem na něj na svých divadelních cestách narazila a že jsem na něj narazila až ve svých 45 letech. Bylo to v roce 2000, tedy na jubilejním 70. mezinárodním ročníku.

    A od té doby jezdím na Hronov pravidelně, stal se součástí mého léta. Tehdy poprvé to bylo setkání pracovní – v rámci redakce Zpravodaje. A od té doby je to tak vždycky.

    Přiznám se, že pro mě je spojení práce a zábavy v tomto případě ideální. A to hned z několika důvodů. Zarytý introvert, je-li mu dána role, za níž se může skrýt – v mém případě zvídavý novinář – ocitá se v postavení příjemném. Za prvé nemá pocit, že by otravoval lidi ze svého popudu, ale má k tomu oprávnění. Za druhé má privilegium nahlédnout do zákulisí představení a workshopů. A za třetí noční práce vás většinou chrání před účastí na různých bujarých vinných večírcích a neblahými následky (což ovšem neznamená, že lahodný mok vůbec neokusíte – to by na JH asi ani nešlo).

    Ovšem to, co je pro mě vůbec nepříjemnější, jsou setkání s různými zajímavými lidmi z oboru, kteří jsou v průběhu festivalu většinou velmi dobře naladěni. A tak moje vzpomínky na JH v průběhu patnácti let, co sem jezdím, jsou milou pestrobarevnou mozaikou, kdy nelze s jistotou tvrdit, co se v kterém roce odehrálo. Ale to nevadí. Důležitý je celkový pocit příjemné svobody, když člověk vypadne ze stresu každodenních starostí. Ty mé obrázky, spojené s vůní kávy, klobás a koláčků, ale také s řekou s pestrobarevnými blikajícími žárovčičkami, prázdným zarostlým bazénem, půvabnými zákoutími parku, hřbitova i lesa nad Hronovem, se prolnou s atmosférou nočních oáz vína, diskusí a smíchu. A samozřejmě i s denními rituály putování po jednotlivých štacích – od divadla přes Čapkův sál až po sokolovnu. I s tím, že všude potkáváte ty stejné lidi, s nimiž se třeba za celý rok nesetkáte, ale na které se i díky tomu těšíte.

    ///

    Více informací a kompletní program JH naleznete zde.


    Komentáře k článku: Zprávy z kraje obrozenců (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,