Zemřela Zuzana Jindrová
Foto archiv DÚ/IDU
Zuzana Jindrová
5. 6. 1952 Praha – 17. 3. 2023 Praha
Divadelní dramaturgyně a pedagožka, dlouholetá pracovnice dokumentačního oddělení Divadelního ústavu (dnes IDU) v Praze.
vystudovala dramaturgii na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění. Po absolutoriu v roce 1975 nastoupila 1. května jako dramaturgyně do Divadla bratří Mrštíků v Brně a zůstala zde do 31. 12. 1985. Krátce přednášela i na brněnské Janáčkově akademii múzických umění.
Před vchodem do Divadla v Celetné. Foto Lucie Čepcová
Od 1. ledna 1986 byla zaměstnaná v Divadelním ústavu (později IDU), kde dvacet pět let vedla Informačně-dokumentační oddělení a po odchodu do důchodu s ním externě spolupracovala až do konce svého života. Stála u zrodu specializované databáze, díky které oddělení již od počátku devadesátých let minulého století přešlo na vysoce moderní způsob zpracování, třídění a ukládání informací o českém profesionálním divadle po r. 1945.
Loni na jedné ze společenských akcí DÚ/IDU v Celetné ulici v Praze. Foto Michal Šanda
Je autorkou několika článků o problematice digitalizace pramenů, dokumentace divadla a statistických dat, jako editorka spolupracovala na řadě monografií, kromě toho psala recenze a překládala divadelní hry (z ruštiny). Dlouhodobě spolupracovala i s Divadelními novinami, především s dokumentačními rubrikami.
Zemřela nečekaně v pátek ve spánku. O jejím úmrtí Divadelní noviny dnes informovala Lucie Čepcová z dokumentačního oddělení DÚ/IDU. Poslední rozloučení se konalo v kruhu rodinném.
/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/
Připraveno k vydání 21. března 2023 ve 15:00 hodin.
Komentáře k článku: Zemřela Zuzana Jindrová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Zuzano,
znali jsme se dlouho, už od mého příchodu do Divadelního ústavu v lednu 1991, ale vlastně to bylo (chce se mi stále psát je) velmi krátce. Byla jsi zkušenou divadelnicí, praktickým člověkem, který mě – spolu s Marií Bokovou, která tu už také není – seznamoval s děním a lidmi v profesionálním činoherním (kamenném, zřizovaném) divadle, jež jsem tehdy – přišed ze světa alternativy – v podstatě neznal. Byla jsi pro mne profesní i lidskou jistotou ochotna vždy mě o čemkoli ze světa divadla informovat, připravit profesní seznam rolí či režií člověka, s nímž jsem chystal rozhovor, vpustit do archivu DÚ, komunikovat, když jsem něco potřeboval. Několikrát jsme spolu byli v porotě festivalu Na hranici v Českém a polském Těšíně. Opět jsi byla komunikativní a mnohé divadelníky znající, mě s nimi seznamující, praktickou částí naší dvojice.
V Divadelním ústavu jsi se s ničím příliš nepárala. Co bylo třeba udělat, jsi splnila, na šéfy zas tak moc nedala. Zodpovědnost za práci jsi měla vrozenou, nikdo Ti ji nemusel diktovat. Toho si u každýho člověka vážím snad nejvíc. Že je stále, vždy a všude za sebe, používá vlastní mozek, má zdravý cit a emoce, vnímá své okolí, nepřehlíží kolegy, je družnej, nepohrdne sklenkou čehokoli, sem tam i nějakou tu cigaretu vykouří, ale s ničím to nepřehání. Zkrátka člověk tak akorát.
Věřím, žes taková byla i ve svém soukromí, které jsem neznal, ale občas jsme si své rodičovské – a pro Tebe i prarodičovské – zkušenosti předávali (tedy především Ty mně). A opět to byly praktické, naše děti a Tvá vnoučata respektující pohledy a zkušenosti.
Zkrátka a prostě bylo mi s Tebou moc dobře a přeju všem, aby ve své práci potkali takový lidi, jako jsi byla (hernajs, furt chci psát: jsi) Ty. Dávají člověku naději – ne, dávají mu jistotu -, že blbství se dá překonat a dogmatiky obcházet. Nehledět na ně a žít a pracovat s těmi, se kterými můžeme mluvit a jednat otevřeně, neřešit čas, náročnost, funkce, vesmírné zařazení.
Sedmdesát let je děsně málo…
R.I.P.
27.03.2023 (13.41), , Trvalý odkaz komentáře,