Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřela Vlasta Chramostová

    Foto Martin Divíšek

    Vlasta Chramostová

    17. 11. 1926 Brno – 6. 10. 2019 Praha

    Divadelní a filmová herečka, emeritní členka pražského Národního divadla.

    Narodila se jako nejstarší z pěti dětí elektroinženýra Vladimíra Chramosty. Vyrůstala v obci Skryje u Rouchovan (obec zanikla v roce 1976 při stavbě jaderné elektrárny Dukovany). V letech 1941-45 studovala u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na Státní konzervatoři v Brně. Během studií už hrála (od r. 1943) v Komorních hrách v Brně. Když došlo k uzavření divadel nacisty (1944), účastnila se představení v soukromých bytech. Po osvobození byla u zrodu brněnského Svobodného divadla, ale v sezoně 1945-46 už působila v Městském divadle v Olomouci (zahrála si tu např. Dorinu v Molièrově Tartuffovi). Poté následovaly čtyři sezony (1946-50) v Národním (posléze přejmenovaném na Státní) divadle v Brně (titulní role v inscenacích Svatá Jana, Počestná holka, Antigona aj.).

    Šedesátá léta. Foto archiv

    Na dalších dvacet let spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech (tehdy Divadlo československé armády). Dostala zde řadu velkých hereckých příležitostí a brzy patřila ke špičce souboru. Byla titulní Marií Stuartovnou, Annou Kareninou, Čarokrásnou ševcovou, Marianou Pinedovou, hrála Kateřinu (Zkrocení zlé ženy), Plajznerku (Dalskabáty, hříšná ves), Hanu Jelkesovou (Noc s leguánem), Xantipu (Vím, že nic nevím), Roxanu (Cyrano z Bergeracu), Filipu (Zámek) a mnoho dalších postav.

    S Otakarem Brouskem a Jiřinou Jiráskovou v inscenaci hry Pavla Kohouta Říkali mi soudruhu (r. Jan Strejček, DnV 1961). Foto archiv DnV

    V letech 1949–1969 hrála v pětadvaceti filmech, hrála též v televizních inscenacích a seriálech. Její filmová kariéra začala ještě v době jejího brněnského angažmá. Výraznou roli si zahrála v psychologickém dramatu Spalovač mrtvol po boku Rudolfa Hrušínského. V roce 1969 dostala zákaz činnosti před kamerou, znovu se přední mohla vrátit až po sametové revoluci.

    Zásadní zlom v její kariéře nastal po událostech osmašedesátého roku. Změnu vedení a orientace Vinohradského divadla řešila v roce 1970 odchodem do Krejčova Divadla za branou (Iokasté v inscenaci Oidipus – Antigone, Arkadinová v Rackovi). Když bylo po dvou letech divadlo zrušeno, byla jí postupně znemožněna veškerá umělecká činnost. Zahrála si ještě titulní roli Matky Kuráže v Západočeském divadle v Chebu (1972) a pak se na dlouho – ne vlastní vinou – odmlčela. Kvůli politickým postojům jí byla plně zakázana činnost ve filmu, televizi a rozhlase. Její zapojení do uměleckého disentu vyústilo v tzv. bytové divadlo, které provozovala v letech 1976–1980, ve kterém pořádala pro své přátele bytová představení (Všechny krásy světa, Hra na Mackbetha, Appellplatz, Dávno, dávno již tomu).

    Dávno, dávno již tomu (Bytové divadlo Vlasty Chramostové, 1983). Foto archiv

    V roce 1977 podepsala Chartu 77. V lednu 1989 se zúčastnila vzpomínkového aktu za Jana Palacha. Byla podmíněně odsouzena k trestu odnětí svobody. Listopadové revoluce v roce 1989 se samozřejmě aktivně zúčastnila a tyto události znamenaly její velký návrat do veřejné profesionální kariéry. V květnu 1990 byla jmenována čestnou členkou Národního divadla. Brzy se ale její členství změnilo v aktivní.

    Na balkonu Melantrichu na Václavském náměstí v Praze v listopadu 1989. Foto archiv

    Na jeviště se vrátila v Národním divadle v roli Kněžny Anežky v Hilbertově Falkenštejnovi, následovala Paní Frolová v Pirandellově hře Je to tak – chcete-li, byla jedinou představitelkou pohádek Dobře tak, že je smrt na světě, hrála Starou paní v Přidalově úpravě Peroutkova Oblaku a Valčíku, Lenzovou v Steigerwaldově Nobelovi, Gerardu v adaptaci Lope de Vegovy Dorotei, Magdalénu Trčkovou v dramatizaci Durychova Bloudění, Herečku v Shakespearově Hamletovi, Zofii v Kohoutově – Werbowski Kyanidu o páté, Ženu ve večeru z díla J. Seiferta Ruce Venušiny, Chůvu v Aischylově Orestei, Lízalku v Maryše bratří Mrštíků, Volumnii v Shakespearově Coriolanovi, účinkovala v adventních koncertech. V posledních sezonách ji mohli diváci vidět jako Bábu v Jiráskově Lucerně, Paní Higginsovou v Shawově Pygmaliónu a v její benefici Tři životy. Svůj  pracovní poměr v ND ukončila koncem roku 2010.

    Foto Václav Jirsa

    Po listopadu 1989 natočila televizní film Zpráva o pohřbívání v Čechách (1990) a opět hrála ve filmech a televizi. Za snímky Je třeba zabít Sekala a Kuře melancholik byla nominována na Českého lva. Úspěch slavila také v hlavní roli televizního filmu PF 77.

    Filmografie: Velká příležitost (1949), Past (1950), Akce B (1952), Nad námi svítá (1952), Tajemství krve (1953), Rudá záře nad Kladnem (1955), Po noci den (1955), Hra o život (1956), Honzíkova cesta (1956), Škola otců (1957), Bomba (1957), Probuzení (1959), Zlé pondělí (1960), Chvíle rozhodnutí (TV 1961), Spadla s měsíce (1961), Letos v září (1962), Až přijde kocour (1963), Komedie s Klikou (1964), Délka polibku devadesát (1965), Bílá paní (1965), Soudničky (TV 1967), Klapzubova jedenáctka (TV 1967), Objížďka (1968), Maratón (1968), Spalovač mrtvol (1968), Lítost (TV 1970), Je třeba zabít Sekala (1998), Kuře melancholik (1999), Samota (TV 2001), PF 77 (TV 2003), Hraběnky (TV seriál 2007)…

    Filmová a televizní ocenění: Za roli ve filmu Je třeba zabít Sekala byla nominována na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli a za roli ve filmu Kuře melancholik na nejlepší výkon ve vedlejší roli. Za roli v televizním filmu PF 77 režiséra Jaroslava Brabce obdržela Cenu České filmové a televizní akademie Elsa.

    Foto Kateřina Šulová

    V roce 1950 se poprvé vdala. Vzala si Bohumila Pavlince, komunistického ředitele Československého rozhlasu v Brně. S ním se později rozvedla a žila s brněnským sochařem Konrádem Babrajem, s nímž měla syna Konráda, který ale ve čtyřech letech tragicky zahynul při autonehodě (1959–1963). V roce 1971 se pak provdala za kameramana Stanislava Milotu, s nímž žila až do jeho smrti letos v únoru (zde).

    Repro archiv

    Padesátá léta. Foto archiv ČRo

    Se synem Konrádem. Foto archiv

    Ilja Racek (Savickij), Vladimír Krška (Paška Trunov) a Vlasta Chramostová (Pavla Fjodorovna) v Nanebevstoupení Sašky Krista podle povídek Isaaca Babela v dramatizaci Františka Pavlíčka (prem. 14. 11. 1967, r. Luboš Pistorius, Divadlo na Vinohradech, Praha). Foto Vilém Sochůrek

    S Rudolfem Hrušínským ve filmu Juraje Herze Spalovač mrtvol (1968). Foto archiv

    S Pavlem Kohoutem, Vlastou Třešňákem, Pavlem Landovským a Terezou Kohoutovou-Bočkovou ve svém Bytovém divadle v inscenaci Pavla Kohouta Hra na Makbetha (1978). Foto archiv

    Babička ve stejnojmenné inscenaci podle románu Boženy Němcové (r. Jan A. Pitínský, prem. 13. 12. 2007, Národní divadlo). Foto Viktor Kronbauer

    Se svým mužem Stanislavem Milotou v jejich bytě v Praze v roce 2016, kdy jí bylo devadesát. Foto Petr Horník

    V roce 1965 byla jmenována zasloužilou umělkyní. V roce 1989 dostala v Kodani Cenu svobody Poula Lauritzena udělovanou jeho nadací jako ocenění snah v oboru lidských práv. Prezident Václav Havel jí v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V roce 1999 vyšly knižně její vzpomínky–svědectví pod titulem Vlasta Chramostová. Loni na jaře v nakladatelství Academia vyšly jí přepracované a doplněné paměti ve dvou dílech: Byl to můj osud. Na přeskáčku I. + II. (v DN o nich referoval Vladimír Just – zde).

    Zemřela dnes v časných ranních hodinách ve spánku. O jejím úmrtí informoval Divadelní noviny tiskový mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.

    /Z více zdrojů pro i-DN připravil hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 6. října 2019

    Komentáře k článku: Zemřela Vlasta Chramostová

    1. Anežka Berčíková

      Anežka Berčíková

      „Nepřipravila jsem si žádnou řeč, zapomněla bych ji,“
      uvedla Chramostová. „Řeknu jen tohle: Spravedlnosti času, jsem tvůj vyznavač. Za všechny tresty tvrdých slov krupobití, živote, děkuji ti. Je krásné moci věřit v mravní řád, vědět, že za hříchy se nikam neuteklo, tvor tresty znavený se může lehčeji smát, než kdo jim unikl a jehož čeká peklo. Za všechny tresty zasloužený pláč, spravedlnosti času, jsem tvůj vyznavač,“ zarecitovala verše, které se našly po smrti Olgy Scheinpflugové na jejím nočním stolku.

      06.10.2019 (13.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. DN

      Profilový obrázek

      V souvislosti s úmrtím Vlasty Chramostové
      odvysílá ČT1 dnes od 20:00 hodin pořad Gen – Vlasta Chramostová pohledem Olgy Sommerové a v 20:15 snímek P.F. 77.
      V pondělí pak zařadí program ČT art od 20:20 dokument Paralelní portrét, od 21:15 legendární představení bytového divadla Vlasty Chramostové Play Macbeth a od 22:45 televizní zpracování povídky A.P. Čechova Námluvy.
      Stanice ČT2 bude v pondělí v 17:20 reprízovat medailon Gen – Vlasta Chramostová pohledem Olgy Sommerové a v 17:35 zařadí pořad Úsměvy Vlasty Chramostové.

      06.10.2019 (15.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. DN

      Profilový obrázek

      Poslední rozloučení
      se bude konat v pondělí 14. října od 11:00 hodin z jeviště historické budovy Národního divadla.
      Tomáš Staněk, tiskový mluvčí ND

      06.10.2019 (17.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,