Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy

    Zemřela Sinéad O’Connor

    V malé vesnici v irských horách, kde poslední roky žila (březen 2021). Foto Ellius Grace

    Sinéad O’Connor

    8. 12. 1966 Glenageary, Irsko – 26. 7. 2023 Londýn, Velká Británie

    Irská zpěvačka a hudebnice s radikálním přístupem k umění, k náboženství, ke světu a k showbusinessu, jedna z nejkontroverznějších umělkyň rockové historie. Začínala na konci osmdesátých let, světově proslulou se stala písní Nothing Compares 2 U z alba I Do Not Want What I Haven’t Got (1990).

    Narodila se v hrabství Dublin jako Sinéad Marie Bernadette O’Connor inženýru Seanu O’Connorovi a jeho ženě Marii O’Connor jako třetí z pěti dětí. Jejími sourozenci byli Joseph, Eimear, John a Eoin. Joseph O’Connor se stal spisovatelem. Jméno Sinéad získala po Sinéad de Valera, ženě irského prezidenta Éamona de Valera, matce lékaře dohlížejícího nad porodem a svaté Bernadette Soubirous.

    Foto Anton Corbijn

    V American Hotelu v Amsterdamu 10. listopadu 1987. Foto Rob Verhorst

    Rodiče se brali mladí a jejich vztah se rozpadl, když jí bylo osm let. Tři nejstarší děti (včetně ní) šly bydlet k matce, kde byly údajně vystaveny častému fyzickému týrání. To se promítalo i v její pozdější tvorbě (píseň Fire on Babylon) a její angažovanosti proti zneužívání dětí. Sean O’Connor se v souvislosti s rozvodem a svou snahou o získání dětí do péče stal mluvčím Divorce Action Group. V roce 1979 matku opustila a přistěhovala se k otci a jeho nové ženě, ale kvůli kázeňským prohřeškům byla v patnácti letech umístěna do Magdaleniny prádelny, ústavu, kde za tvrdých podmínek bez nároku na mzdu pracovaly problémové ženy a dívky. Jejího zpěvu si všimla jedna z dobrovolnic v Grianán, která byla sestrou Paula Byrna, bubeníka skupiny In Tua Nua. S In Tua Nua nahrála v roce 1980 píseň Take My Hand, ale pro skupinu byla příliš mladá (bylo jí čtrnáct) na to, aby se k nim připojila. V roce 1983 ji otec poslal do Newton School, výběrové internátní školy v Waterfordu, zařízení daleko svobodnějšího než Grianán. S pomocí učitele irštiny Josepha Falveye nahrála svou první demonahrávku obsahující dvě převzaté písně a dvě vlastní skladby, které se později objevily na jejím prvním albu. V té době pracovala jako servírka v podřadných lokálech a po nocích vystupovala v klubech. Od roku 1984 byla členkou rockové skupiny Ton Ton Macoute. Kapela krátce působila ve Waterfordu, ale poté co Sinead opustila školu, přesídlila do Dublinu, kde se dočkala kladného přijetí. Kromě jejího zpěvu měl na hudbu kapely vliv zájem vedoucího skupiny Columba Farrellyho o okultismus a world music.

    Dne 10. února 1985 zemřela při autonehodě Sinéadina matka. I přes jejich problematický vztah byla Sinéad touto událostí poznamenána, opustila kapelu, přesídlila do Londýna a vydala se na sólovou dráhu. S kytaristou irské skupiny U2 The Edgem nahrála v roce 1986 singl Heroine, který se ve stejném roce objevil na soundtracku k filmu režiséra Paula Mayersberga Captive s Irinou Brook a Oliverem Reedem v hlavních rolích. O rok později vydala své první sólové album The Lion And The Cobra (1987). Už na něm ukázala směr své tvorby – žánrové prolínání postpunkových rockových stylů, oscilace mezi punkem, rockem, hip hopem i irskou tradiční hudbou. Píseň Nothing Compares 2U, která pochází z dílny Prince, se objevila na jejím komerčně a umělecky nejúspěšnějším LP I Do Not Want What I Haven’t Got (1990). Po sérii alb Universal Mother (1994), Faith And Courage (2000) či Sean-Nós Nua (2002) se stáhla do ústraní. V roce 2005 vydala po pauze kolekci Collaborations, která bilancovala její hostování na nahrávkách přátel, a album Throw Down Your Arms ve stylu jamajského reggae. Na albu je patrný vliv rastafariánství, se kterým se setkala při pobytu na Jamaice v roce 2004. Titulní píseň z tohoto alba zahrála v americkém televizním pořadu CBS The Late Late Show, kde současně kritizovala válku v Iráku a využívaní irského letiště Shannon Airport americkou armádou k vojenským účelům. Následovala alba Theology (2007) a po další pauze How About I Be Me (And You Be You)? /2012/. Poslední album s názvem I’m Not Bossy, I’m the Boss vydala v roce 2014.

    V přímém přenosu americké NBC trhá fotografii papeže Jana Pavla II. (1992). Foto Yvonne Hemsey

    Jejím častým tématem – jak v tvorbě, tak v postojích a veřejných vystoupeních – bylo náboženství, k němuž se často vyjadřovala ostrou slovní kritikou a radikálními činy. V osmdesátých letech veřejně obhajovala irskou teroristickou organizaci IRA a současně velmi angažovaně vystupovala proti římskokatolické církvi, což vyvrcholilo v roce 1992 veřejným roztržením fotografie papeže Jana Pavla II. v přímém přenosu soukromé americké TV stanice NBC v jejím pořadu Saturday Night Live. Protestovala tím proti pohlavnímu zneužívání dětí představiteli církve a zakrývání této skutečnosti jejími vyššími představiteli. V roce 2005 v rozhovoru pro časopis Interview své jednání vysvětlovala tím, že chce „zachránit boha před náboženstvím“. Koncem devadesátých let se nechala od biskupa nezávislé katolické skupiny v Lurdech vysvětit na kněžku, což římskokatolická církev neuznala. V roce 2017 se oficiálně přejmenovala na Magdu Davitt (údajně aby se zbavila rodinných prokletí), ale v roce 2018 oznámila, že konvertovala k islámu a přijala arabské jméno Šuhadá‘ Sadaqát (arabsky شهداء صدقات‎).

    Na koncertu v August Hall v San Francisku 7. února 2020. Foto Tim Mosenfelder

    V České republice vystoupila čtyřikrát. Poprvé to bylo 19. června 1995 ve Sportovní hale v Praze, druhý koncert se uskutečnil další den tamtéž. O dva roky později vystoupila na festivalu JAM. V roce 2006 měla vystoupit na festivalu Music In The Park v pražské Stromovce, ale vystoupení ze zdravotních důvodů zrušila. Vystoupila až na sedmém ročníku Colours of Ostrava (2008), kde představila průřez svojí tvorbou. Svůj poslední koncert v Česku odehrála na zámku Sychrov v roce 2010, kde v zámeckém parku zahrála pro 3000 lidí akustické verze svých písní.

    Autobiografie. Vydalo nakl. Penguin Books, 1. června 2021. Repro archiv

    Březen 2021. Foto Ellius Grace

    Byla čtyřikrát vdaná. Poprvé za hudebníka a producenta Johna Reynoldse, podruhé za novináře Nicholase Sommerlada. V roce 2010 si vzala Stevea Cooneyho, člena své doprovodné kapely. Manželství vydrželo rok. 8. prosince 2011 si v Las Vegas vzala psychoterapeuta Barryho Herridge, ale po šestnácti dnech se rozešli.

    Měla čtyři děti – Jake Reynoldse (nar. červen 1987 – s Johnem Reynoldsem), dceru Roisin Waters (1995 – s novinářem Johnem Watersem) a syny Shanea O’Connor Lunnyho (2004 – s Donalem Lunnym, irským folkovým hudebníkem) a Yeshuu Francise Bonadia (2006 – s americkým vědcem Frankem Bonadiem) /zde/. V lednu 2022 spáchal její sedmnáctiletý syn Shane sebevraždu, z čehož se nevzpamatovala /více zde/. Na svůj Twitter tehdy napsala: My beautiful son, Nevi’im Nesta Ali Shane O’Connor, the very light of my life, decided to end his earthly struggle today and is now with God. May he rest in peace and may no one follow his example. My baby. I love you so much. Please be at peace /zde/. Ve své autobiografii Rememberings, kterou vydala v roce 2021, o něm píše: He is the child who is most like me, I believe, to look at and by his nature— although he is of course the version of me with logic and reason.

    Se svým tragicky zesnulým synem Shanem. Poslední fotografie, kterou sdílela 17. července na svém Facebooku. Repro FB

    Její úmrtí oznámila její rodina. Příčina není známa. S velkým zármutkem oznamujeme, že zemřela naše milovaná Sinéad. Její rodina a přátelé jsou zdrceni a požádali o respektování soukromí v této velmi těžké chvíli, napsala v rodina prohlášení pro irská média. Ve středu 26. července o tom informoval list The Irish Times. Ve svém posledním příspěvku na sociálních sítích 17. července tohoto roku zpěvačka sdílela fotografii svého zesnulého syna a napsala: Been living as undead night creature since. He was the love of my life, the lamp of my soul. We were one soul in two halves. He was the only person who ever loved me unconditionally. I am lost in the bardo without him. /Od té doby žiju jako noční stvoření bez života. Byl láskou mého života, sluncem mé duše. Byli jsme jedna duše ve dvou částech. Byla to jediná osoba, která mě kdy bezpodmínečně milovala. Bez něj jsem ztracená v bardu./

    /Více zde./

    /Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 27. července 2023

    Komentáře k článku: Zemřela Sinéad O’Connor

    1. DN

      Avatar

      Na kopci nad městem Bray,
      které bylo zpěvaččiným domovem nedávných patnáct let, se v neděli objevil velký nápis ÉIRE ♡ SINÉAD (Irsko miluje Sinéad). Instalace byla vytvořena nad nedávno objeveným nápisem Éire (Irsko), který pomáhal během druhé světové války pilotům v navigaci. Nápis vytvořili irští umělci na základě výzvy kreativní agentury The Tenth Man. Vznikl z recyklovaného plastu a ještě v noci na dnešek byl odstraněn.
      Poslední rozloučení se koná zítra, v úterý 8. srpna, právě v tomto v irském pobřežním městě. Následovat bude smuteční průvod, jehož se bude moci zúčastnit i veřejnost.
      Dnes o tom informoval britský deník The Guardian.
      Více zde: https://www.theguardian.com/music/2023/aug/06/sinead-oconnor-tribute-appears-in-ireland-as-funeral-plans-announced

      07.08.2023 (21.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Jan Kloubak

      Avatar

      Hele,
      ze vy to delate Sotkovskymu na truc 😀 bozi trolling. Doufam.

      09.08.2023 (8.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. DN

      Avatar

      Pohřební průvod
      v čele s rakví zpěvačky obsypané květinami se včera v irském pobřežním městečku Bray vydal kolem poledne místního času od restaurace Harbour Bar na asi kilometrovou trasu po nábřežní ulici Strand Road, kde oblíbená zpěvačka žila patnáct let (dům, který obývala, v roce 2021 prodala a je nyní prázdný), na cestu k zdejšímu hřbitovu, kde byla pochována. Při cestě přitom z reproduktorů zněla hudba Boba Marleyho a jeho skupiny the Wailers či nejznámější píseň O´Connor Nothing Compares 2 U, kterou okolostojící zpívali s ní.
      Před poslední cestou se konal soukromý smuteční obřad, na nějž veřejnost nebyla vpuštěna. Spolu s rodinou zpěvačky se jej mj. zúčastnili irský prezident Michael D. Higgins se svou ženou Sabinou, předseda irské vlády (taoiseach) Leo Varadkar, členové skupiny U2 Bono, The Edge a Adam Clayton či zpěvák skupiny Boomtown Rats Bob Geldof. Smuteční muslimskou mši „za dceru Irska Sinéad O’Connor, známou také jako Shuhada Sadaqat“ celebroval hlavní imám irského islámského centra Shaykh Dr Umar Al-Qadrišajch Umar Al-Qadri.
      /Více zde: https://www.dailymail.co.uk/news/article-12383817/Nothing-Compared-Sinead-Ireland-prepares-say-goodbye-Sinead-OConnor-thousands-fans-set-line-streets-singer-laid-rest-hometown-hillside-tribute-unveiled-memory.html/

      09.08.2023 (12.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,