Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy
Zemřel Jorge Lavelli
Foto archiv
1. 11. 1932 Buenos Aires, Argentina – 9. 10. 2023 Paříž, Francie
Významný, původem argentinský činoherní a operní režisér s italskými kořeny působící většinu života ve Francii.
Narodil se a vyrůstal v Buenos Aires. Jeho rodiče byli italští přistěhovalci. V roce 1960 se přestěhoval do Francie, kde od francouzského Národního fondu umění získal stipendium pro studium na školách Charlese Dullina a Jacquese Lecoqa. Od roku 1977 byl občanem Francie.
Poprvé zaujal v roce 1963, když poprvé ve francouzštině režíroval drama Witolda Gombrowicze Manželství. V letech 1987 – 1996 byl ředitelem a uměleckým šéfem Théâtre national de la Colline v Paříži, v němž se zaměřil na inscenace autorů 20. století. Francouzskému publiku tak objevil nejen Witolda Gombrowicze, ale i další moderní dramatiky jako Arrabala, Copiho, Obaldieho, Handkeho, Fuentese, Pintera, O’Neilla, Rezvaniho, Panizzu, Bulatoviče či Athaydeho a Bulgakova. Neopomíjel ani klasiky jako Senecu, Calderóna, Corneille, Goetha, Čechova, Claudela, Lorcu či Shakespeara. Jako operní režisér pracoval především pro Pařížskou operu.
V osmdesátých letech. Foto archiv
V roce 1969 na festivalu v Avignonu představil tehdy novou – politickou – formu hudebního divadla v inscenaci opery Orden od Pierra Bourgeadea (libreto) a Girolama Arriga (hudba) /více o jeho účinkování na festival v Avignonuv letech 1969-1993 zde/. Tím zahájil další etapu své umělecké (režijní) kariéry věnovanou opeře. Působil v nejprestižnějších operních domech světa, inscenoval díla skladatelů 20. století jako byli Stravinskij, Bartók, Prokofjev, Gounod, Janáček, Von Einem, Sutermeister, Ohana, Nono či Liebermann, ale – obdobně jako v činohře – i operní klasiku: Pelléas et Mélisande, Madame Butterfly, L’Enfant et les sortilèges, Œdipus Rex, Dardanus, Salomé a Ariodante. V Pařížské opeře s velkým úspěchem režíroval opery La Céléstine Maurice Ohany, Medeu Rolfa Liebermanna či Gounodova Fausta, který měl premiéru v roce 1975 (jeho děj přesunul do období první světové války) a hrál se zde až do roku 2003.
Foto Maximo Parpagnoli
V posledních dvaceti letech režíroval světovou premiéru opery Charlese Chaynese Cecilia (Monte Carlo 2000), dále operní i činoherní díla jako Händelovu Siroe (Benátky 2000), Styky pana Peterse od Arthura Millera (Théâtre de l’Atelier, 2002), Babel 46 od Xaviera Montsalvatge (Teatro Real v Madridu, 2002), Wagnerova Bludného Holanďana (Teatro di San Carlo, Neapol, 2003), La Hija del Aire (Dcera vichřice) od Calderóna (Madrid, 2004), Merlina od Tankreda Dorsta (Festival Les Nuits de Fourvière, 2005), Chemin du ciel (Na půl cestě k nebi) Neveuxe (Théâtre de la Tempête, 2007), Le Garçon du dernier Rang a Lettres d’amour à Staline (Dopisy Stalinovi s láskou) Juana Mayorgy (Théâtre de la Tempête, 2009, resp. 2011), Œdipus Rex od Sofokla (Mérida Festival, 2009), Molièrova Lakomce (Madrid, 2010), světovou premiéru opery Polieukt od Zygmunta Krauze (Varšava ve spolupráci s Capitole de Toulouse, 2010), Wagnerovu ranou operu Rienzi, poslední z Tribunů (Capitole de Toulouse, 2012), Mozartova Idomenea (Teatro Colón, Buenos Aires, 2014), operu Martina Matalona podle Copiho L’Ombre de Venceslao (světová premiéra v Rennes Opera, 2016, přeneseno do Capitole de Toulouse, 2017) a Janáčkovu Jenůfu v Santiagu de Chile (2017). /Více zde, zde, zde, zde, resp. zde./
Lansman 2002. Repro archiv
V roce 2002 vydalo nakladatelství Lansman jeho uměleckou biografii z pera Salkin Delphine nazvanou Jorge Lavelli, maitre de stage. Svou prací dle některých interpretů navazoval na odkaz Antonina Artauda /zde/.
Za svou divadelní činnost získal řadu cen a ocenění ve Francii, Španělsku a Itálii. Ve Francii byl roce 1993 jmenován francouzským rytířem Řádu umění a literatury, v roce 1994 získal Řád čestné legie, v roce 1992 byl jmenován rytířem a v roce 2002 důstojníkem Národního řádu za zásluhy.
/Pro iDN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřel Jorge Lavelli
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
