Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřel Jaroslav Šaroun

    V roce 2014. Foto Lenka Faltýnková

    Jaroslav Šaroun

    22. 7. 1943 Dobruška – 25. 3. 2021 Dobřichovice

    Klavírista, skladatel, pedagog a korepetitor, dlouholetý člen České filharmonie.

    Otec byl vyučený fotograf, věnoval se také včelařství a byl i nadšený houslistou, hrál ve smyčcovém kvartetu se skladatelem Radimem Drejslem. Po válce se stal předsedou národního výboru v Dobrušce, zde také založil podnik na zpracování a konzervaci ovoce. Pro své výborné organizační schopnosti byl povolán na ministerstvo průmyslu a později se stal generálním ředitelem státního podniku Lihovary a konzervárny a později také zakládal nově vznikající státní podnik Benzina.

    V roce 1956. Foto soukromý archiv

    Na klavír začal Jaroslav hrát v osmi letech, poté, co se s rodinou přestěhovali do Prahy. Už tehdy jej bavilo skládat a improvizovat. Studoval nejprve klavír u Václava Drnce. V roce 1957 byl přijat na Státní konzervatoř, kde studoval ve třídě Miloslava Kabeláče. Následně studoval na HAMU u profesora Emila Hlobila a studium zakončil v roce 1966 ve třídě Václava Dobiáše. Obor kompozice absolvoval u uznávaného skladatele Miloslava Kabeláče.

    Se svou dcerou v náručí a učitelem Václavem Dobiášem. Foto soukromý archiv

    Po absolvování AMU nastoupil v roce 1967 povinnou službu do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kde díky svým improvizačním schopnostem a pohotovosti ve hře z listu brzy začal pracovat jako korepetitor v baletním oddělení. Úspěšně se zúčastnil konkurzu na místo korepetitora tanečního oddělení Státní konzervatoře, kde působil do roku 1982. Začal také – nejprve jako externista – korepetitovat v dirigentských třídách na AMU a zažil tak studijní začátky osobností jako Jiří Bělohlávek nebo Petr Vronský.

    Od roku 1966 korepetoval (do roku 1982 jako externista) v dirigentských třídách Akademie múzických umění v Praze u Bohumíra Lišky, Aloise Klímy, Václava Neumanna, Radomila Elišky, Josefa Kuchinky, Františka Vajnara, Tomáše Koutníka aj., později i na katedře zpěvu a operní režie. Na AMU později působil na oddělení klavírní spolupráce. V roce 1999 byl jmenován vysokoškolským profesorem.

    Foto soukromý archiv

    Od roku 1976 začal na základě nabídky Václava Neumanna pracovat s Českou Filharmonií – po letech externí spolupráce se v roce 1990 stal stálým členem jako hráč klávesových nástrojů a současně se stal hlavním korepetitorem orchestru. Působil zde do roku 2012 (celkem tedy 36 sezón). Pracoval tak jako hráč orchestru, sólista i korepetitor s mnoha dirigenty a nabyté zkušenosti mohl zúročit také v pedagogické práci. Vedle toho spolupracoval i s dalšími orchestry, zejména Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Spolupracoval s mnohými instrumentalisty, především ale s pěvci (pravidelně nejčastěji s Bernardou Fink, Dagmar Peckovou a Mičijo Keiko). Byl pravidelným korepetitorem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

    Jeho absolventská práce – Symfonie v podání orchestru FOK za řízení Zdeňka Košlera byla převzata Českým rozhlasem. Na Pražském jaru zazněla Světla (PKF za řízení Zbyňka Mülera), opět pak v roce 2006 na kongresu Mezinárodní astronomické unie (PKF s Jakubem Hrůšou). Český rozhlas nahrál jeho Sonátu pro violu a klavír (Lubomír Malý) a Písně na slova Torquata Tassa (zpěv Roman Janál). Jeho největším skladatelským úspěchem ale byla skladba pro choreografii mužů nazvaná Modré tepláky a bílé tričko ke Spartakiádě roku 1980. Choreografii cvičilo 18 095 cvičenců, autory choreografie byli Karel Appelt, Miroslav Libra a Vratislav Svatoň. Za tuto práci získal státní vyznamenání.

    Jeho korepetitorské renomé dosáhlo takové úrovně, že s ním chtěli spolupracovat nejen domácí instrumentalisté a orchestry, ale vyhledávaly ho i zahraniční hvězdy – například americká sopranistka Reneé Fleming, které pomáhal studovat díla Antonína Dvořáka.

    Ve svém volném čase se zabýval včelařstvím. Žil ve středočeských Dobřichovicích, ke kterým cítil silný vztah. Ve spolupráci s městem pomáhal pořádat kulturní pořady a koncerty a více než čtyřicet let byl zapojený v místním včelařském spolku. Je po něm pojmenována planetka Šaroun (8557), která byla objevena z hvězdárny v Ondřejově 23. července 1995. Pojmenovala ji tak jeho dcera, astronomka Lenka Kotková.

    Příčinou jeho úmrtí byla nemoc covid-19.

    /Z více zdrojů pro i-DN zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 28. března 2021

    Komentáře k článku: Zemřel Jaroslav Šaroun

    1. Josef Herman

      Josef Herman

      Pan Jaroslav Šaroun
      byl excelentní klavírista. Vždycky jsem obdivoval pianisty, kterým na pult položíte jakékoli noty a oni je prima vista brilantně zahrají. Spolupracovali jsme s ním dlouhá léta na Burzách mladých zpěváků a byla radost sledovat ho, jak vedl mladé pěvce, jak jim decentně radil a každým úhozem do klaviatury jim pomáhal. Jak jeho klavír dýchal s pěvci podle jejich potřeb, které jim on pomáhal objevit. Takoví korepetitoři jsou požehnáním pro každou operu, orchestr, pro každého zpěváka. Však kolika z nich pomáhal, začátečníkům na škole i slavným jménům.
      Vážený a milý Jaroslave, díky za všechno. Budete nám hodně chybět.

      28.03.2021 (11.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Milada Švandová

      Avatar

      Vynikající umělec, klavírista a korepetitor.
      A výjimečně lidský člověk.
      Děkuji Vám, pane profesore.

      31.03.2021 (8.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,