Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy

    Zemřel Alojz Harant

    Princ Su Čong v Zemi úsměvů Franze Lehára (Štátne divadlo Košice, 1988). Foto Archív ŠDKE

    Alojz Harant

    5. 12. 1949 Raková, Československo – 22. 6. 2024 Bratislava, Slovensko

    Operní zpěvák, tenorista, dlouholetý člen operního souboru Státního (dnes Národního moravskoslezského) divadla Ostrava.

    S hudbou vyrůstal od dětství. Otec byl varhaníkem, matka byla zpěvačkou lidové hudby. Vyučil se obráběčem kovů na učňovské škole ve Vsetíně na Moravě. Jeho cesta ke zpěvu vedla přes dvacítku povolání jako například obráběč kovů, topič, frézar, dláždič, malíř-natěrač, umělecký aranžér a další.

    V roce 1974 se přestěhoval do Bratislavy a navštěvoval soukromé hodiny zpěvu u Olgy Šimové, pedagogžky na Katedře hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Komenského, která ho přesvědčila, aby věnoval opernímu zpěvu. Jeho hlas a vztah k opeře formoval i barytonista Franjo Hvastija, sólista Opery Slovenského národního divadla. Když poprvé slyšel zpívat Petra Dvorského, definitivně se rozhodl stát se operním zpěvákem.

    Jako Ismael s Eliškou Pappovou (Abigail) ve Verdiho Nabuccovi (Štátne divadlo Košice, 1988). Foto Archív ŠDKE

    Profesionální dráhu operního pěvce začal v roce 1976 ve sboru Opery Slovenského národního divadla, kde působil jedenáct sezón. Jeho sen stát se sólistou se mu splnil na podzim 1987, kdy dostal angažmá v košické opeře. První jeho rolí zde byl Pinkerton v Pucciniho Madame Butterfly.

    Z Košic v roce 1990 odešel do operního souboru Státního (dnes Národního moravskoslezského) divadla v Ostravě, kde nastudoval v roce 1993 svého prvního Verdiho Otella. S touto postavou, kterou považoval ve své umělecké dráze za vrcholovou, absolvoval s ostravským souborem na jaře 1995 turné po Španělsku. Údajně byl prvním Slovákem, který ve Španělsku zazpíval Otella.

    V titulní roli Verdiho Otella s Erikou Šporerovou v roli Emílie a Evou Dřízgovou-Jirušovou jako Desdemonou (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, 1993). Foto Jana Smahelová

    Současně hostoval i ve Slovenském národním divadle, bratislavské Komorné opeře, Státní opeře v Banské Bystrici, Státním divadle Košice, Národním divadle v Praze, Liberci, Brně, Plzni, Prešově a dalších divadlech. Účinkoval i za hranicemi Československa. Kromě Španělska se představil v Itálii, Rakousku, Německu či Polsku.

    V titulní roli opery U. Giordana Andrea Chénier (Opera SND, 2002). Foto Alena Klenková

    Z tvorby G. Verdiho zpíval tyto postavy: Otello, (Otello), Vévoda (Rigoletto), Alfréd (La traviata), Manrico (Trubadur), Radames (Aida), Macduff (Macbeth), Ismael (Nabucco), Riccardo (Maškarní bál) ), Don Alvaro (Síla osudu), Foresto (Attila). Z Pucciniho postav se představil jako Rodolfo (Bohéma), Cavaradossi (Tosca), Pinkerton (Madama Butterfly) nebo Kalaf (Turandot). Z tvorby dalších autorů ztvárnil množství rolí jako například: Ondřej (E. Suchoň: Krútňava), Florestan (L. van Beethoven: Fidelio), Šimon (R. Kubelík: Veronika), Dalibor (B. Smetana: Dalibor), Don José ( Carmen), Herman (P. I. Čajkovskij: Piková dáma), Masaniello (D. Auber: Nemá z Portici), Eléazar (J. F. Halévy: Židovka), Manolios (B. Martinů: Řecké paši), Turiddu (P. Mascagni: Selská čest) , Hoffmann (J. Offenbach: Hoffmannovy povídky), Lord Arturo Talbo (V. Bellini: Puritáni), Radu (R. Leoncavallo: Cikáni), Bob Boles (B. Britten: Peter Grimes), Grigorij (M. P. Musorgskij: Boris Godunov) , Phoebus (F. Schmidt: Notre Dame), Princ Su – Čong, (F. Lehár: Země úsměvů), Lišák Zlatohříbek (L. Janáček: Příhody lišky Bystroušky), Princ (A. Dvorák: Rusalka), Gerardo (G. S. Donizetti: Caterina Cornaro) a mnohé další.

    Jako Radu v Cikánech R. Leoncavalla (Štátna opera v Banskej Bystrici, 2007). Foto archiv ŠOBB

    Divadlu zůstal věrný i po ukončení aktivní operní kariéry. Po odchodu do důchodu pracoval ve Slovenském národním divadle jako vrátný a ve volném čase maloval.

    Na sociálních sítích na něj vzpomněl i operní režisér a bývalý ředitel Opery SND a generální ředitel SND Marián Chudovský: Je mi to veľmi ľúto. S Lojzom sme toho veľa spoločného zažili… Súkromne i profesionálne. Skvelý človek i umelec. Pracovali sme spolu v Košiciach, Bratislave, Banskej Bystrici, Ostrave i v Brne. Bol som pri jeho profesionálnych sólistických začiatkoch, keď som ho pozval do Košickej opery na konkurz, kde sa naštartovala jeho sólistická kariéra. Aj pri jeho ostatnom naštudovaní postavy Grigorija v inscenácii Borisa Godunova (2008), ktorú, žiaľ už kvôli zdravotným problémom nedotiahol do konca. Bol to veľký talent, umelec s veľkou dávkou emócie. Okrem spevu i maľoval portréty. I v tom sa prejavil jeho talent. Málokto o tom ale vie… Tak zbohom milý priateľ a úprimnú sústrasť rodine…

    O jeho úmrtí informovala tisk jeho rodina.

    Poslední rozloučení se uskuteční v sobotu 29. června v 11:00. v Kostele Narození Panny Marie v jeho rodné kysucké obci Raková.

    /Pro iDN z více zdrojů, především z Opera Slovakia – zde, resp. zde, připravil hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 25. června 2024

    Komentáře k článku: Zemřel Alojz Harant

    1. Květa

      Avatar

      Pozůstalým
      si dovoluji vyslovit upřímnou soustrast.

      26.06.2024 (17.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,